Fiat 500 Topolino patří mezi auta, která se do historie nezapsala výkonem, velikostí ani luxusem. Jeho význam byl jiný. V době, kdy byl automobil pro mnoho lidí stále nedostupným snem, ukázal, že i malé a relativně jednoduché auto může změnit každodenní život celé země. Právě proto se k němu i po devadesáti letech vracejí sběratelé, kluby i automobiloví historici.
Výročí prvních 90 let Fiatu 500 Topolino připomněla čtyřdenní akce „La Topolino va ai 90“, kterou uspořádal stejnojmenný výbor spojený s Topolino Autoclub Italia a Club Topolino Fiat Torino. Od 11. do 14. června se do Turína a jeho okolí sjelo více než 130 exemplářů slavného modelu. Kolona projela místy, která k regionu patří stejně neodmyslitelně jako samotná značka Fiat. Mezi zastávkami byly Sacra di San Michele, Reggia di Venaria, Basilica di Superga i Castello di Rivoli.
Heritage Hub jako kulisa pro automobilovou historii
Jedním z hlavních bodů programu byla sobotní zastávka v Heritage Hub Italy, který sídlí v průmyslovém areálu Mirafiori. Právě tam se Topolino od roku 1947 vyrábělo, zatímco předtím vznikalo v legendárním závodě Lingotto. Účastníci akce si mohli projít expozici věnovanou automobilovému dědictví značky a večer zakončili slavnostní večeří přímo mezi historickými vozy.
Součástí výstavy byly i dva mimořádné exempláře verzí B a C. Vedle nich se objevily reprodukce plakátů a reklamních návrhů, které vznikly při uvedení Fiatu 500 Topolino na trh. Originály jsou uložené v Centro Storico Fiat. K vidění byl také podvozek Fiatu 500 A, který zapůjčilo muzeum MAUTO. To jej v roce 1937 získalo jako dar od Fiatu.
Topolino se tu nepřipomínalo jen jako roztomilý veterán. Expozice ukázala i technickou odvahu, která za malým autem stála. Na konstrukci se zásadně podepsal Dante Giacosa, mladý inženýr, který předtím pracoval na leteckých motorech ve Fiat Avio. Právě jeho řešení pomohla vytvořit vůz, který byl jednoduchý, úsporný a přitom dost promyšlený na to, aby oslovil široké spektrum zákazníků.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Z malého auta se stal symbol dostupné mobility
Fiat 500 přišel na svět v červnu 1936 a brzy dostal přezdívku Topolino. V italštině znamená „myšák“ a odkazovala i na výrazné přední světlomety umístěné na blatnících, které připomínaly uši slavné Disneyho postavičky. Auto ale nebylo důležité jen svým vzhledem. Pomohlo otevřít cestu k automobilu lidem, pro které byl do té doby vlastní vůz příliš drahý.
Původní idea vznikla ještě před Giacosovým zapojením. Technický ředitel Antonio Fessia si představoval malé auto s motorem vpředu a pohonem předních kol, což bylo na svou dobu velmi neobvyklé řešení. Problém při zkouškách prvního prototypu ale vedl k přepracování projektu. V roce 1934 jej převzal Dante Giacosa a koncepce se změnila na tradičnější uspořádání s motorem vpředu a pohonem zadních kol.
Ani tato klasická koncepce však neznamenala obyčejné technické řešení. Čtyřválcový motor o objemu 569 cm³ byl uložený před přední nápravou, dokonce před chladičem. Chladič byl umístěný vysoko za motorem a nepotřeboval vodní čerpadlo, protože využíval princip termosifonu. Výkon 13 koní stačil na rychlost 85 km/h. Rozvor dva metry poskytl prostor pro dva cestující a malá zadní lavice mohla posloužit dalšímu pasažérovi, pokud bylo u verzí s plátěnou střechou možné střechu otevřít.
Úspěch navzdory vyšší ceně
Fiat 500 Topolino byl představen v červnu 1936 jako „nový malý velký vůz pro úsporu a práci“. Uvedení doprovázel film Istituto Luce natočený na terase Circolo della Stampa v Turíně. Původně se počítalo s cenou 5000 lir, skutečná cena ale nakonec činila 8900 lir. Ani to nezabránilo úspěchu. Do války se každoročně prodalo přibližně 20 tisíc kusů.
Po válce výroba pokračovala a Topolino se dále vyvíjelo. V roce 1948 se na ženevském autosalonu představila verze 500 B. Karoserie se výrazně nezměnila, technika však ano. Výkon vzrostl téměř o 30 procent, maximální rychlost se zvýšila na 95 km/h a vůz dostal vylepšené brzdy, hydraulické tlumiče i přepracovanou elektroinstalaci. S touto verzí přišla také Giardiniera Belvedere, první čtyřmístné Topolino s dřevěnými prvky inspirovanými americkými kombíky.
V roce 1949 následoval Fiat 500 C. Přinesl zapuštěné světlomety, vodorovnou masku chladiče, hliníkovou hlavu válců a také vytápění kabiny, které se u sériového Fiatu objevilo vůbec poprvé. Výroba skončila v roce 1955 po více než 376 tisících vyrobených kusech ve třech sériích.
Topolino zůstalo důležitou součástí poválečných let. Sloužilo jako rodinné auto i jako spolehlivý pracovní vůz a na silnicích se běžně objevovalo ještě v 60. letech. Postupně předalo štafetu modelům Fiat 600 a Nuova 500, které dokončily proces masového rozšíření automobilu v Itálii. Právě Topolino ale patřilo k autům, která tento vývoj skutečně nastartovala.
Zdroj: Stellantis, turismotorino.org