Když automobilka představí nový model, většina pozornosti míří na design, techniku a taky na cenu. Ještě předtím ale musí proběhnout mnohem méně viditelná, zato zásadní a vcelku dlouhá etapa. Homologace. Právě ta rozhoduje o tom, zda se vůz vůbec může dostat na trh a prodávat zákazníkům. Na jejím konci stojí certifikát o schválení typu vozidla, bez kterého by se nové auto prodávat nesmělo. Smyslem homologačního procesu je ověřit to, že vůz splňuje legislativní požadavky, především v oblasti bezpečnosti, emisí a dalších pravidel vztahujících se k jednotlivým systémům auta.
Homologace navíc není všude stejná. Záleží na tom, pro které trhy je konkrétní model určen. Jiná pravidla a jiné zkoušky čekají vůz v Evropě, jiná třeba v Austrálii nebo v zemích Perského zálivu. Už to samo o sobě ukazuje, že nejde o jediné razítko do dokumentace, ale o rozsáhlý a vícevrstvý proces, který musí automobilka zvládnout ještě před uvedením vozu do běžného provozu.
Všechno začíná u jednotlivých dílů
Celý systém schvalování nezačíná u hotového auta, ale mnohem dřív, u jeho součástek. Část komponentů se homologuje už u dodavatelů a právě tyto schválené díly tvoří základ celé konstrukce. U nového vozu jde přibližně o padesát takových prvků. Patří mezi ně například skla, bezpečnostní pásy, světlomety nebo pneumatiky. Automobilka musí mít k těmto dílům příslušné certifikáty, protože bez nich se neposune k dalšímu kroku, kterým jsou takzvaná systémová schválení.
Ta už se netýkají jen jednotlivých součástek, ale celého auta jako fungujícího celku. V této fázi se ověřuje splnění dalších zhruba šedesáti celosvětových předpisů a norem Evropské unie. Jejich počet přitom není pokaždé stejný. Liší se podle druhu pohonu, tedy zda jde o auto s benzinovým nebo naftovým motorem, plug in hybrid nebo elektromobil, ale také podle množství asistenčních systémů a použitých bezpečnostních prvků. Na celém procesu se navíc podílí nezávislá technická služba, například TÜV SÜD nebo DEKRA, která je k tomu autorizována schvalovacím úřadem.
Nestačí mít homologovaný díl, důležité je i jeho místo a funkce
Dobře je to vidět na příkladu světlometů. Jejich výrobce musí dodat produkt, který odpovídá předpisům a má vlastní homologaci. Tím ale práce nekončí. Automobilka pak může použít pouze takto schválený díl a zároveň musí doložit, že je ve voze správně umístěný a funguje tak, jak má. V praxi se tedy neřeší jen samotný komponent, ale i jeho začlenění do konkrétního modelu.
Stejná logika platí i pro další části vozu. Kontroluje se například správná výška umístění světlometů, pevnost kotevních bodů bezpečnostních pásů nebo to, zda jsou kola dostatečně zakrytá blatníky, aby od nich neodlétaly nečistoty na karoserii. Do této schvalovací skládačky pak patří i náročné nárazové testy a také měření emisí škodlivin z pohonu vozidla. Právě tady je dobře vidět, jak daleko má homologace k představě pouhé administrativní povinnosti. Ve skutečnosti jde o soubor technických zkoušek, které mají přímý dopad na bezpečnost i provozní způsobilost auta.
Stovky stran dokumentace a rodný list pro každý vyrobený vůz
Jakmile jsou systémová schválení hotová, vstupuje vůz do celoevropského schválení. Teprve tam získá certifikát, bez něhož se nesmí vyrábět. Už samotná výsledná dokumentace ke schválení typu vozidla může mít kolem 200 stran. A tím to nekončí. Některá dílčí systémová schválení, třeba ta související s emisemi, mohou přidat další stovky stran dokumentů.
Na základě celoevropského schválení pak dostává každý vyrobený automobil dokument COC, tedy Certificate of Conformity. Ten funguje jako jakýsi rodný list vozu a je nezbytný pro jeho první registraci do evidence vozidel i pro přidělení registrační značky. Bez něj by auto sice existovalo fyzicky, ale z hlediska provozu by stále nebylo připravené vyjet na silnici.
Homologace nekončí ani po spuštění sériové výroby
Mohlo by se zdát, že okamžikem zahájení výroby je hotovo. Jenže právě tady práce vývojářů a specialistů na homologaci pokračuje dál. Každý model se i po uvedení na trh průběžně vyvíjí a modernizuje. V rámci takzvané modelové péče dochází až dvakrát ročně k technickým změnám. A pokud je některá z nich homologačně významná, musí se příslušná schválení znovu upravit nebo aktualizovat.
Ne každá novinka ale znamená návrat na úplný začátek. Když například vznikne nová verze vozu, například u škodovky třeba nová výbava Sportline, není nutné homologovat celý model znovu. V takovém případě se žádá jen o rozšíření už uděleného schválení. Jiná situace nastává u nových motorů. Ty musí projít měřením emisí a hluku. Pokud by navíc šlo o nejtěžší variantu motorizace pro daný vůz, přicházejí znovu na řadu i nárazové testy a zkoušky brzdového systému. Homologace tak není jednorázová formalita na začátku životního cyklu auta, ale průběžný proces, který vůz provází i dlouho po jeho vstupu na trh.
Zdroj: Škoda
💸 Ceny pojištění rostou!
Zajistěte si nejlevnější autopojištění, než zase zdraží.
📊 Porovnat a ušetřitZabere to jen 2 minuty • Výsledek hned