Tým Formule 1 Aston Martin Red Bull dokázal při brazilské Grand Prix, že co se zastávky v boxech týče, nemá přemožitele. Tým Maxe Verstapenna zvládl pit stop za neuvěřitelných 1,82 sekundy, což je ekvivalent asi pěti mrknutí lidského oka. Mimochodem, jde o další překonání rekordu, ovšem Red Bull v něm soupeří stále jen sám se sebou. 🙂

Jak překvapit takové experty na zastávky v boxech a postavit je před úplně nový úkol? Vlastně úplně jednoduše, stačí jim oznámit, že na další pit stop budou mít 20 sekund. To sice u téhle partičky specialistů na přezouvání vyvolalo posměšný úsměv na rtech, ale ve chvíli, kdy jim šéf oznámil, že ten pit stop proběhne v nulové gravitaci, po sekundě ticha a překvapených výrazů propukl tým Red Bullu v obrovský jásot.

A není se co divit. Jen zažít takový pocit musí být k nezaplacení. A co teprve, když na palubu letounu, který umí nulovou gravitaci vytvořit, naložíte ještě monopost F1, veškeré vybavení a náhradní kola. Tím letounem je speciál s označením Ilyushin Il-76 MDK. Ten celou posádku vynesl pod úhlem 45 stupňů do výšky 33 0000 stop, tedy asi 10 000 metrů, aby následně začal balistickým obloukem pod stejným úhlem klesat. Tím vznikl stav beztíže, který vydrží asi 22 sekund.

Nebudeme vás napínat, tým Red Bull tuhle super akci zvládl na výbornou. Z výměny kol v nulové gravitaci pořídil parádní video i fotky. Zástupci týmu následně prozradili, že ačkoliv to ve videu není vidět, monopost je samozřejmě jištěný. Šlo o formuli RB1 z roku 2005 a celá tahle paráda proběhla ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina v Hvězdném městečku.

„První let byl hodně zvláštní”, říká mechanik Paul Knight. „Na to tě nic nemůže připravit, takže nám naši instruktoři z Roscosmu řekli, ať po celou dobu sedíme, abychom se aklimatzovali. Při stoupání pod tak ostrým úhlem nenajdeš moc věcí, které by sis mohl užít – tělo má při dvojnásobné gravitaci dvojnásobnou váhu, takže máš problém se vůbec pohnout. A pak se všechno otočí do volného pádu!”

„Cítili jsme se jako srnky na ledě – nohy nám lítaly všude,” dodává Paul. „Přišli jsme ale na to, jak se držet a jak se s prudkými změnami vyrovnat. Bylo to úžasné a pro někoho, kdo to nezažil, nepředstavitelné.”

Letěli jsme sedmkrát a parabolu jsme zažili osmdesátkrát, potřebovali jsme 25 záběrů,” vysvětluje. „První let byl testovací, zbylých 70 parabol už se točilo. Všechno jsme velmi opatrně naplánovali, ale stav beztíže nás i tak zvládl hodně překvapit, tudíž jsme v několikaminutových prodlevách mezi parabolami museli velmi rychle řešit nejrůznější problémy,” uzavírá Paul Knight.