Tragická událost má na každého bezpochyby zásadní dopad. Jen na silnicích u nás loni podle policejních dat zemřelo 470 lidí. Jak upozorňuje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad, tak poněkud překvapivě může mít taková nehoda zásadní dopad i na způsob řešení dědictví. Pokud zůstavitel nezanechá závěť, bude totiž jeho pozůstalost rozdělena podle zákona. A tak například když při autonehodě zemře jeden člen rodiny a druhý „až“ při převozu do nemocnice, běží dvě navazující dědická řízení, která absolutně změní vypořádání majetku. Klíčové je totiž i pořadí, ve kterém osoby zemřou.
„Jakákoliv smrt je tragédií, ale bohužel musíme být připraveni i na takovéto situace. S nadsázkou říkám, že zemřít bez závěti by mělo být trestným činem. Způsob řešení dědictví je totiž nedílnou součástí právní ochrany majetku a péče o majetek obecně. Když neexistuje závěť, neprojeví zůstavitel svou pravou vůli,“ říká advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad. „Například v případě tragické dopravní nehody, při které přijdou o život dva členové rodiny, hraje v případě neexistence závěti zásadní roli i pořadí, ve kterém osoby zemřely – kdo zemřel ihned a kdo třeba ,až‘ po příjezdu záchranářů. Z pohledu zákona je totiž jedno, zda je rozdíl deset minut nebo deset let – běží dvě na sebe navazující dědická řízení, která mohou zásadně přerozdělit majetek v rodině. Pokud není jisté, která z osob zemřela jako první, stanoví zákon domněnku, že všichni zemřeli současně.“
V případě, kdy zůstavitel nezanechá závěť, bude jeho pozůstalost rozdělena podle zákonných pravidel dědické posloupnosti. Zákon v těchto pravidlech stanoví, jaké osoby a jakým způsobem si rozdělí pozůstalost. Principem jsou tzv. dědické třídy a dělení pozůstalosti na poměrné části.
Například pokud by se tragická událost týkala rodiny se dvěma nezletilými dětmi (které nemají vlastní výraznější majetek), tak je rozhodující nejen pořadí, ve kterém osoby zemřou, ale i zda jsou rodiče manželé či pouze partneři. Pokud zemře jeden z manželů a následně jedno z dětí, tak druhý rodič získá polovinu společného majetku při vypořádání společného jmění manželů (SJM) a následně 2/3 majetku po zesnulých v rámci dědictví. Zbylý podíl pak dostane druhé z dětí. Celkově tedy druhý rodič získá 5/6 celkového majetku a druhé dítě 1/6. Pokud by pořadí bylo opačné, získají pozůstalý rodič i druhé z dětí každý jednu polovinu po zesnulém – tedy rodič 3/4 celkového majetku (včetně jeho poloviny SJM) a dítě čtvrtinu. Naprosto odlišná situace by nastala v případě, že by partneři nežili v manželství. Pokud jako první zemře jeden z nich a následně jedno z dětí, tak získá druhý z rodičů polovinu majetku zemřelého partnera, druhá polovina by pak připadla druhému dítěti. V opačném pořadí by však druhý z rodičů nezískal nic a celá pozůstalost by připadla druhému dítěti.
I když závěť nedokáže zcela vyloučit vznik rozdílných podílů v závislosti na tom, která z osob zemře první, může tomu v některých případech předejít například prostřednictvím tzv. svěřenského nástupnictví. Tímto institutem zůstavitel může určit dědice svým dědicům, tedy kdo má jeho majetek dědit, až jeho dědicové zemřou. Závěť je tak mnohem variabilnější a poskytuje zůstaviteli větší volnost. Ten tak může o svém majetku pořídit s přihlédnutím ke konkrétním rodinným a majetkovým okolnostem – například odkázat pozůstalým konkrétní věci z pozůstalosti, ukládat příkazy či stanovovat podmínky dědicům, čímž se ještě více posiluje význam jeho vůle a přání i po jeho smrti.