Test Volkswagen Transporter skříň KR 2.0 TDI 110 kW

Nejnovější generace dodávek od Volkswagenu je konečně kompletní. Konečně jsou tu i nové modely Transporter T7 a Caravelle T7. A je to revoluční změna, nejen vzhledem k použitému základu, ale také tomu, co auta umějí. V rámci redakčního testu jsme se tentokrát podívali na zoubek Volkswagenu Transporter T7 s motorem 2,0 TDI 110 kW a s automatickou převodovkou.

Revoluce

Nejdiskutovanějším tématem ohledně nových modelů VW Caravelle a Transporter je fakt, že nejde o 100% modely vyvíjené německou automobilkou, ale že základ pochází od Fordu (je to Ford Tourneo Custom). Je to součást širší spolupráce, která odstartovala už před několika lety. Ford dodává základy těchto dvou dodávek a pick-up Amarok, Volkswagen Fordu naopak menší Caddy.

Neznalý člověk ale na první pohled vůbec nemusí poznat, že tohle VW vlastně není původně VW. Přestože základní tvary karoserie jsou shodné, stejně jako linie oken a podobně, tak obě značky mají zcela rozdílné přední části, ale také zadní světlomety. Ty se navíc u VW liší i mezi modely Caravelle a Transporter. Volkswagen dodal svým modelům naprosto odlišný přední nárazník, světlomety i masku chladiče.

Změny jsou také v interiéru, kde je vlastní volant s vlastním vzhledem fyzických ovladačů, ale auto se ve spoustě míst a situací ovládá jako Ford. Pro deaktivaci upozorňování asistentu rychlosti tak stačí dlouze podržet tlačítko omezovače rychlosti a na deaktivaci hlídání jízdních pruhů stačí dvakrát stisknout tlačítko na volantu. Volkswagen to má standardně u svých modelů schované v Menu a takto jednoduše to deaktivovat nejde.

Samotná palubní deska se však u obou modelů prakticky neliší. Jejím základem je velký dotekový displej, ale pro každou značku s upravenou grafikou. Změny jsou docela výrazné, protože grafika teď opravdu připomíná tu, kterou používá Volkswagen. Přesto tady stále zůstala spodní lišta s ovládáním klimatizace/topení. Stejně to je i v případě digitálního přístrojového štítu, kde má VW také vlastní grafiku. Tlačítka, páčky na sloupku řízení (pravá slouží pouze jako volič automatické převodovky) a třeba i startovací tlačítko nebo všechna zvuková upozornění jsou ale beze zbytku převzatá z Fordu.

A z Fordu pochází i kompletní technika auta. Od pohonných jednotek, přes manuální i automatické převodovky, až po pohon všech čtyř kol. Nabídka pohonů nyní zahrnuje naftové motory, plug-in hybridní variantu (eHybrid) i čistě elektrický pohon.

A to, že jde o úplně nový základ, dopomáhá také k tomu, že auto vyrostlo. Nový Transporter s krátkým rozvorem, který máme v testu, je o 15 cm delší než původní Transporter T6.1. O 10 cm je delší i rozvor náprav, který je aktuálně 3100 mm. To se projevuje i na délce ložné plochy v nákladovém prostoru. Nárůst je tady ovšem spíše kosmetických 6,1 cm, ale je to u krátké verze více než 2,6 metru. Navíc je tady možné jej prodloužit odklopením krytu dělicí přepážky mezi nákladovým prostorem a kabinou a předměty protáhnout až pod sedačku spolujezdce.

Nová generace je také o necelých 13 cm širší zvenku a o 148 mm uvnitř mezi podběhy kol. Se základní výškou střechy se Transporter T7 vejde do dvou metrů, ale k dispozici je i verze se zvýšenou plechovou střechou, pak dodávka naroste až do 2,5 metru výšky.

A aby byl výčet informací o nákladovém prostoru kompletní, dodáme ještě, že verze s normálním rozvorem a normální střechou má objem nákladového prostoru 5,8 m³ a verze s dlouhým rozvorem a vysokou střechou dokonce 9 m³. Dostanete se sem u testované verze křídlovými zadními dveřmi, které se dají standardně vyklopit do 90°, případně pak odjistit a otevřít zcela, aby se dalo do auta nakládat třeba i vysokozdvižným vozíkem. Mimochodem, vidíte ten černý obdélník v zadních levých dveřích? To je kamera, která promítá obraz prostoru za autem do vnitřního zpětného zrcátka.

Vybrat si můžete také verzi s prodlouženým rozvorem (tu poznáte podle toho, že zadní boční dveře nekončí v zadním blatníku, ale před ním), přičemž celková délka pak bude 5450 mm a rozvor se prodlouží na 3500 mm (v obou případech přibyde 40 cm).

A nemusíte mít jen obyčejnou dodávku, které ve VW říkají „Skříňový vůz“, jako tady v testu máme my, ale také jako verzi s označením Kombi s dvěma řadami sedadel a nákladovým prostorem, ale nejnověji i jako Valník s dvojkabinou s dlouhým rozvorem.

Potěší i fakt, že i víc uvezete. Největší užitečné zatížení stouplo až na 1,33 tuny, což je ve srovnání s předchozí generací o 130 kg více. A také odvezete těžší přívěs. Jeho hmotnost může být mezigeneračně dokonce o 300 kg vyšší. Na tažné zařízení tak můžete připojit až 2,8 tuny vážící vlek. Svislé zatížení tažného zařízení je přitom 112 kg. A v neposlední řadě je vyšší také dynamické zatížení střechy, které vzrostlo o 20 kg na celkem 170 kg.

Kam si odložit telefon?

Když se posadíte za volant, zjistíte, že v interiéru je poměrně dost odkládacích přihrádek. Jsou jak na vrchu palubní desky, tak je jich několik i ve dveřích. Jenže v samotné palubní desce jich moc není (jsou tu jen dva „kastlíky“ – jeden před spolujezdcem v obvyklém místě, druhý na vrchu palubní desky). Další možnost, kam si odložit třeba dokumenty nebo klíče a podobné věci, se nabízí po vyklopení části opěradla z prostředního sedadla v přední lavici.

Problém ale můžete mít třeba s tím, kam si odložíte svůj mobilní telefon. Je tady sice přihrádka napravo od držáku nápojů ve spodní části palubní desky, ale tam se telefon zasune a neuvidíte na něj. Pokud jej chcete mít na očích – například z nějakého důvodu nechcete používat bezdrátové Android Auto i Apple CarPlay, které tady jsou – pak si budete do auta muset přidat nějaký aftermarketový držák.

Naopak na láhve s pitím nebo kelímek od kávy tady místo na odložení je. Najdeme je z vrchu po stranách palubní desky, ve dveřích a jeden výklopný držák je právě i uprostřed palubní desky.

Za volantem

Pod kapotou jsme měli prostřední z nabízených naftových motorizací 2,0 TDI s výkonem 110 kW/150 koní, který byl spojen s automatickou osmistupňovou převodovkou (není to dvouspojka DSG) a pohonem předních kol. Dynamika auta je dostatečná, ale pokud jej naložíte vyššími stovkami kilogramů, už to tak jisté nebude. A že je to možné, to dokazuje i fakt, že automobilka auto nabízí i v tzv. heavy duty výbavě, v rámci které přidá i tužší zadní pružiny. Takový vůz je podle VW určen například pro pojízdné dílny, kdy je stálá zátěž v nákladovém prostoru nejméně 300 kg. Jenže i kvůli tomu bude pak dodávka, pokud není naložená nebo zatížená, poměrně nervózní od zadní nápravy, protože kvůli tužším zadním pružinám poskakuje.

To ale naštěstí nebyl případ našeho auta. To bylo i nenaložené poměrně klidné, přestože zadní část se i tak chovala výrazně lépe, pokud jsme do ní naložili alespoň pár desítek kilogramů zátěže. O tom, co se v nákladovém prostoru děje, ale nebudete vědět. Kromě toho, že je tu neprůhledná přepážka, tak se z ní do kabiny nepřenáší prakticky žádný zvuk. Jen je v kabině mnohem vyšší hluk, protože vzadu se kvůli absenci odhlučnění i čalounění všechno rozléhá. U testovaného auta jsme v nákladovém prostoru měli alespoň dřevěné obložení.

Jízda jako taková je hodně slušná, převodovka se nesnaží motor vytáčet přespříliš a řadí hladce. Její fungování se liší podle zvoleného jízdního režimu, takže například ve sportovním (ano, tahle dodávka má sportovní jízdní režim) drží vyšší otáčky motoru, naopak na kluzkém povrchu nižší. Nechybí ani režim pro tažení těžkého přívěsu a další.

Překvapením byla spotřeba paliva. V technických údajích se píše 7,8 l/100 km, což se nám sice nepodařilo, ale s prázdným autem není problém jezdit bezpečně do 8,5 l/100 km. Jakmile jsme jej naložili přibližně metrákem nákladu, zvýšila se spotřeba asi o půl litru. Objem nádrže je ovšem jen 55 litrů.

Závěr a cena

Celkově tak nový Transporter T7 působí jako dodávka, která sice ztratila část „svébytného“ volkswagenovského DNA, ale o to víc dospěla po stránce prostoru, techniky a použitelnosti v běžném pracovním životě. Fordí základ je v chování auta cítit, ale není to nic, co by klasického zákazníka Volkswagenu mělo odradit – spíš naopak, především jízdně a komfortem jde o povedenou dodávku. Motor 2,0 TDI ve spojení s automatem bude dávat velký smysl většině firem i živnostníků, jen je dobré myslet na to, co budete vozit a jestli by se vám nehodila ještě silnější varianta. Škoda pár ergonomických přešlapů v interiéru a menší nádrže, jinak je ale Volkswagen Transporter T7 velmi schopný pracant, který zvládne jak každodenní rozvoz, tak i delší trasy bez větší únavy posádky.

A co ceny? Standardní ceník začíná na 910 160 Kč bez DPH (1 101 293 Kč s DPH) za naftový Transporter s krátkým rozvorem s motorem 2,0 TDI 81 kW a s manuální převodovkou. Testovaná 110kW varianta je o něco dražší, její cena startuje na 969 804 Kč bez DPH (1 173 463 Kč s DPH). Volkswagen má ale v ceníku i jednu akční verzi k oslavě 75 let Volkswagen Užitkové vozy. Ta se také vztahuje na Transporter T7 s krátkým rozvorem s motorem 2,0 TDI 81 kW a s manuální převodovkou, jehož cena je snížena dokonce na 659 900 Kč bez DPH (798 479 Kč s DPH). Na auto přitom platí prodloužená záruka na 5 let nebo 200 000 km a zákazník dostane servisní balíček na 5 let zdarma.