Test Škoda Octavia RS iV (2020)

Písmenka RS u škodovek vždycky vzbuzovala hodně emocí. A co teprve, když se dají dohromady s elektrickým pohonem. Tohle dosud neprobádané území se škodovka vydala objevovat společně se čtvrtou generací Octavie, čímž se paleta motorizací mezigeneračně rozrostla na tři. Vedle (zajisté stále výborného) benzínového dvoulitru je tady racionální volba v podobě turbodieselu. Technologickým fajnšmekrům pak v Boleslavi nachystali plug-in hybrid, který si v zásadě vypůjčil techniku z většího Superbu.

Octavia RS s přídomkem iV ale rozhodně není podvyživený sourozenec tradičních motorizací. Pod kapotou je sice zážehová čtrnáctistovka, která produkuje 150 koní a 250 Nm točivého momentu, pomáhá jí ovšem elektromotor. Ten má parametry 85 kW/115 koní a hlavně 330 Nm, v Octavii ovšem oba motory dávají dohromady výkon 245 koní a 400 Nm.

Z hlediska parametrů tak RS iV rozhodně nehraje druhé housle, stovku sfoukne za 7,3 sekundy, umí jet až 225 km/h a stejně dobře taky umí tiše plout jen na elektřinu. Druhou stranou mince je o téměř dva metráky vyšší hmotnost ve srovnání s benzinovým dvoulitrem, což na papíře nevypadá jako moc výhodný obchod. Suma sumárum má Octavia RS iV pohotovostní hmotnost 1695 kilo, s řidičem a palivem je to 1780 kilogramů. Je třeba si přiznat, že žádná štíhlá modelka to skutečně není.

Kila ale umí schovat, protože přitažlivá rozhodně je. Pastelově šedý lak Steel asi není pro každého, s černými doplňky to ale funguje výborně. Líbí se mi decentní křídlo na víku kufru i dodatečné lišty v náraznících, a přestože změny nejsou nikterak radikální, jinak docela nevýraznou Octavii proměnily v hodně zajímavé auto.

Jen ta osmnáctipalcová kola se až příliš vzhlédla v tuningové modle v podobě Dotz Hanzo a při každém pohledu na auto jsem tuhle myšlenku nedokázal zapudit. Naštěstí je v ceníku i celočerná varianta, která vypadá o dost lépe, případně jsou tady o palec větší devatenáctky, které jsme měli při prvním seznámení v Rakousku.

Mohlo by vás také zajímat: Test ojetiny Bentley Continental Flying Spur 6,0 W12 | 2006

Výborně vypadá naživo i interiér. Jsou tady lány Alcantary a celkově se mi moc líbila kombinace použitých materiálů. Plasty mají pěknou texturu a často jsou měkčené, imitovaný karbon vypadá docela uvěřitelně a pěkně se to doplňuje s červeným prošíváním na palubní desce i sedadlech.

Klasických mechanických ovladačů je tady poskrovnu, o to víc zamrzí, že klávesy pod displejem mají takový laciný, klapavý chod. Většinu toho ovládáte přes displej, v rámci koncernu si ale každá značka trochu ladí hlavní rozhraní.

Tady se teplota (na rozdíl třeba od Golfu) ovládá výhradně na displeji, hlavní tlačítka ovšem za všech okolností zabírají spodní část displeje, takže jsou po ruce a v zásadě to moc neobtěžuje. Menu je jinak přehledné a infotainment funguje spolehlivě, během týdne jsem nenarazil na žádný zásek.

Výsadou verze RS jsou také hodně dobré sedačky s integrovanou hlavovou opěrkou. Nabídnou velmi slušný kompromis mezi držením těla a komfortem, bočnice jsou sice měkčí, ale díky tomu nabídnou pohodlí i na delších cestách. Kdybych chtěl být hnidopich, vytkl bych jim chybějící nastavitelnou podporu stehen, jinak totiž odvádí vážně dobrou práci.

Tradičně silná je Octavia v oblasti prostornosti a verze RS iV na tom není jinak. Ve druhé řadě sedadel je spousta místa pro nohy, kufr ale zástavbou elektrických propriet utrpěl. Pod podlahou se totiž nachází akumulátor o kapacitě 13 kWh, takže se kufr zmenšil z původních 600 na 450 litrů. Kufr má ale pravidelný tvar a k tomu háčky, síťky a další chytré maličkosti z dílen Simply Clever, a pod podlážkou místo akorát tak na dobíjecí kabely, takže to ve výsledku není vůbec špatné.

Mohlo by vás také zajímat: Test Volkswagen Multivan T7 Life 2,0 TDI DSG | 2024

Probuzení auta k životu neprobíhá nijak dramaticky. Jestli snad čekáte vyštěknutí motoru, který se po chvíli ustálí na chraplavém volnoběhu, tak trochu přibrzděte své očekávání. Celá procedura se skládá z rozsvícení nápisu Ready na digitálním přístrojovém štítu. Auto se snaží primárně jezdit hlavně na baterky, které vám stačí papírově na 60, reálně ale spíš tak na 40 kilometrů.

V hybridním režimu se oba pohony doplňují, a to dost chytře. Rozjezdy v zásadě probíhají na elektromotor a udržování rychlosti má na starosti zážehová čtrnáctistovka, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Vstupuje do toho celá řada proměnných, na základě kterých se auto rozhoduje, který pohon je nejlepší zrovna poslat do akce. Podstatné je, že to funguje hladce a naprosto přirozeně.

Při pohybu na elektřinu navíc na přístrojovém štítu přesně vidíte, kolik zbývá od nastartování spalovacího motoru, takže můžete plynovým pedálem dost dobře regulovat jeho zapojení. Elektromotor auto využívá i při úplně vybité baterii, systém ji totiž udržuje nabitou asi na 20 procent. Jen se pak více chová jako klasický hybrid, takže ve vyšších rychlostech už se musíte spoléhat výhradně na spalovací motor.

Velmi zajímavě funguje rekuperace. Kromě toho, že můžete rekuperovat tím, že šlapete na brzdový pedál, rekuperuje auto i samo od sebe. A to i když nemáte aktivovaný tempomat. Pokud například na silnici setrvačností dojíždíte auto, začne systém naprosto plynule rekuperovat přesně tak, abyste ho dojeli na bezpečnou vzdálenost. Stejně to funguje například i při dojíždění na kruhový objezd.

Funguje to geniálně, navíc je to způsob, jak bezezbytku využít energii, která by se jinak zmařila při brzdění. Brzdového pedálu se přitom nemusíte ani dotknout, plynový funguje přesně opačným způsobem. Takže jestli se někomu chcete nalepit na kufr, auto vám bránit nebude.

Králem levého pruhu se ale Octavia RS iV nejspíš nestane. Elektřina tady nefunguje za účelem co nejvyššího výkonu, ale pro nejlepší efektivitu pohonné jednotky. Pomalá není, přesto jsem asi od hybridní jednotky očekával větší zápal. Jasně, elektrické newtonmetry umí docela překvapit svým instantním zátahem, pak se sice přidá i zážehová čtrnáctistovka, ale výsledkem rozhodně není představení, které by mělo rozehrát 245 koní.

Ve sportovním režimu se k tomu navíc přidává umělý zvuk, který ze všeho nejvíc připomíná… vytuněný Golf. Na naftu. Bez koncového tlumiče. Na palubě plug-in hybridu to působí ještě bizarněji, protože to funguje i v ryze elektrickém režimu.

Mohlo by vás také zajímat: Test Audi RS 6 Avant performance (2024)

Docela dobře ovšem funguje podvozek. Je pohodlný a DCC poskytuje opravdu široké nastavení od příjemné poddajnosti a plavnosti až po drncavou jízdu. V zatáčkách si ale nemůžete nevšimnout náklonů karoserie, agilitu auta pak sráží vyšší hmotnost, kterou podvozek zakrýt nedokáže. Pokud tedy hledáte sportovní svezení, musíte v řadě RS zamířit k zážehové verzi.

Přesto Octavia RS iV může být ideální kombinací. A to hlavně v případě, že budete mít kde nabíjet, to je alfa a omega plug-in hybridů. Bez pravidelného dobíjení si auto v průměru řeklo o 6,2 litrů na sto. A mám tušení, že od konvenčních pohonných jednotek to nejsou moc vzdálené hodnoty, navíc vykoupené palivovou nádrží zmenšenou na 39,5 litru.

Závěr a cena

Úplně zapomeňte na loga RS, tohle vážně není nijak sportovní auto. To ale neznamená, že to není dobré auto na každý den. Plug-in hybridní verze Octavie nezaslouží zatracení. Dokážu si představit, že si ji koupíte, protože se vám líbí jak dobře vypadá zvenku, jak povedený má interiér a jak přirozeně dokáže fungovat. Pokud máte možnost dobíjení, dočkáte se i moc pěkné spotřeby. Pokud ovšem od auta očekáváte nějaké sportovní zážitky, vydejte se rovnou pro verzi se zážehovým dvoulitrem, která bude v tomto ohledu zajisté tou nejlepší volbou.

Za RS iV dáte 939.900 Kč, což je mimochodem na korunu stejně jako za zážehový dvoulitr s automatickou převodovkou DSG. Ve standardní výbavě jsou osmnáctipalcová kola, Matrix-LED světla, adaptivní tempomat nebo parkovací senzory vpředu.