Hyundai i30 prošel modernizací, která kromě klasické lehké změny vzhledu a techniky přinesla také úplně novou verzi. Novinka nese označení i30 Turbo a své místo našla rovnou na vrcholu nabídky. Jedná se o nejsilnější a v našich očích také o nejlépe vypadající Hyundai i30. Zůstaneme jenom u superlativů?

Hyundai i30 je již na našich cestách stálicí. Přestože nepatří k automobilům, kvůli kterým byste si odsazovali krk do nezdravých poloh, nová verze Turbo na tom přeci jen trochu něco mění. Byť nápis Turbo na zádi vozu primárně odkazuje na techniku použitou pod kapotou, určitě nejsem jediný, kdo si vzpomene na svá dětská léta, když vše, co mělo nápis „turbo“ bylo automaticky nejlepší.

Test Hyundai i30 Turbo

Celek se tak snaží působit dravějším dojmem a daří se mu to velice dobře. Nové jsou oba nárazníky. Ten přední obsahuje nové proužky LED denního svícení, výrazné lízátko, kterému akcentuje červená linka, mohutnější nasávací otvory a především šestiúhelníkovou masku chladiče nesoucí stejné kontrastní lakování jako spodní lišta nárazníku. A abychom nezapomněli, vypadá jako vypůjčená z ostrého Audi… Stejného receptu se drží také 18“ lité disky s nízkoprofilovými pneu o rozměru 225/40 R18 a povedeným designem. Největší překvapení pak hledejme v zadních partiích. V novém nárazníku sídlí plastový difuzor, opět doplněný o výraznou červenou linku a hlavně, masivní koncovky tlumiče výfuku. Právě pohled na zadní část vozu může vést k lehkému zmatení, že se jedná o čerstvého zástupce oheň plivajících hothatchů. Bohužel tomu tak není. Nicméně po designové stránce se jedná o trefu do černého. Relativně běžný Hyundai i30 se dostává ve verzi Turbo do kategorie vozů, za kterými se možná i otočíte.

Hyundai dobře ví, že pro dnešní zákazníky je přídomek „sportovní“ něco jako zaklínadlo a pro marketingová oddělení zase nástroj “lehkého zisku”. Proto se v tomto směru ladil také interiér. Vezmete za povedenou chromovanou kliku řidičových dveří, která je v noci podsvícená, a ihned můžete vidět hojně použitou červenou barvu, ať už jako barvu nitě na prošívání, bočnice sedaček a nebo kroužku kolem startovacího tlačítka a hlavice řadící páky. Opět se to jako v případě exteriéru povedlo, interiér tím prokoukl. Za zmínku stojí přední sedadla, které v nastoleném sportovním trendu pokračují a  nabídnou velice slušné boční vedení a to také pro stehna, což nebývá úplně běžné. Jedině vaše ramena budou závidět, na ty už se nedostalo. Sedačky jsou to povedené a po přesednutí do jiného vozu vám bude zmiňovaná opora do zatáček chybět.

Test Hyundai i30 Turbo (3)

Testovaný Hyundai byl vybaven také panoramatickou střechou, u které osobně nevidím velké využití, u takto koncipovaného vozu pouze zvyšuje těžiště v nejhorším možném bodě a snižuje tuhost karoserie. Bohužel také snižuje prostor pro pasažéry na zadním sedadle. Se svými 185 cm jsem kolikrát přišel do ne úplně příjemného kontaktu s čalouněním střechy. Nicméně ani po cca 13 000 testovacích kilometrů nevrzala, s čímž se poměrně často setkáváme u konkurence.

Palubní systém se omlazení nedočkal a je to jedno z míst, kde Hyundai výrazně za konkurencí zaostává. Nejenže je displej poměrně malý, ale ještě sází na starší odporovou technologii dotyku a vy tak musíte některé volby potvrzovat několikrát nebo si dát pozor, abyste se dotýkali nehtem. Navigace má zastaralé mapové podklady a pokud zrovna nemáte zapnutý režim  navigování, nikde na palubní desce nevyčtete kolik je hodin. Dokonce ani na displeji palubního počítače, kde je k tomu přímo místo, ale bohužel. Po chvíli to buď vzdáte a nebo ve změti tlačítek naleznete to jedno, které zobrazí velké hodiny přes půl displeje. Palubní systém však disponuje poměrně slušným reproduktorovým osazením. Za podobný zvuk musíte u konkurence často připlácet.

Změny na vzhledu fungují výborně, ale jak je na tom zbytek? V případě jízdního projevu může celá Turbo filozofie začít trochu klopýtat. Hyundai je oproti konkurenci na poli přeplňovaných zážehových motorů tak trochu začátečníkem. Pod kapotou této i30-ky se ukrývá zážehový čtyřválec o objemu 1,6 litru s označením T-GDI a výkonem 137 kW/186 koňských sil, s nímž i30 Turbo vyvine maximální rychlost 219 km/h a dokáže zrychlit z nuly na 100 km/h za 8 sekund. Motor využívá přeplňování turbodmychadlem, přímé vstřikování paliva a dvojité nezávislé časování sacích a výfukových ventilů. Výkon se na přední kola přenáší prostřednictvím šestistupňové manuální převodovky, která má celkem jasně vymezené dráhy a příjemný chod. Točivý moment nabízí maximální hodnotu 265 Nm. Už z této řeči čísel vám musí být jasné, že se nejedná o žádné sportovní náčiní, které exteriér sliboval. I vzhledem k hmotnosti, která se blíží k hodnotě 1,5 tuny. V tu chvíli se vysvětluje také pouze průměrné zrychlení z 0 na 100 km/h.

Test Hyundai i30 Turbo (1)

Motor má navíc poměrně laxní reakce na povely pravé nohy. K přečasování ventilů dojde až ve 4 500 otáčkách motoru za minutu. Přesně v tuto chvíli se motor probouzí, cokoliv do té doby je spíše průměrné zrychlení. Motor byl pro mě zklamáním také z hlediska spotřeby. Jakmile totiž začnete využívat nějaký ten potenciál ležící ve vyšších otáčkách a chcete po vozu svižnější jízdu, palubní počítač začne ukazovat hodnoty dalece přesahující desetilitrovou hodnotu. Průměr na první projetou nádrž, během které se konal dálniční přesun na tempomat, pohyb po městě a zbytek svezení po okresních silnicích, byl 13,5 l/100 km. Druhá nádrž se s největším sebezapřením rozloučila průměrem 8,9 l/100 km. Když se budete hodně snažit, palubní počítač bude svítit číslovkou 8 litrů. Za takové a menší peníze se dá sehnat výrazně svižnější svezení.

Hyundai i30 Turbo byl vyladěn v testovacím středisku Hyundai Motor na slavné severní smyčce Nürburgringu. Na podvozku jsou využity sportovní tlumiče a ladil se zde ideální poměr mezi sportovní tuhostí a komfortem denní využitelnosti. Turbo verze má také strmější převod řízení s 2,78 otáčkami mezi rejdy.

Podvozek je tou pomyslnou třešničkou na dortu a největším plus Hyundaie i30 Turbo. Je výborně odladěný, tak akorát tuhý a dokáže zprostředkovat zpětnou vazbu a kontakt kol s povrchem aniž by posádka nějak výrazně trpěla. Na nerovnostech má minimální tendence odskakovat a v zatáčce je až překvapivě dlouho neutrální. Bez elektronických pomocníků a bez mechanického samosvoru opravdu obdivuhodně potlačuje nedotáčivost. Tohle se vážně povedlo, navíc máte ten správný pocit, že čím více tlačíte na pilu, tím lepší odvádí práci. Nastolenou radost může trochu překazit řízení, které je rozhodně lepší, než u standardní i30, ale zpětnou vazbu nezprostředkuje.

Test Hyundai i30 Turbo (2)

Hyundai i30 Turbo musíte chápat jako stylovější a trochu rychlejší variantu klasického hatchbacku. Žádný sport, žádný hot. Z tohoto úhlu pohledu se jedná o příjemné auto, které vás bude trochu trápit častějšími návštěvami čerpacích stanic.

Základní výbava verze Turbo je opravdu bohatá. Za 539 990 Kč obsahuje téměř vše, co Hyundai pro model i30 nabízí. Jediné příplatkové prvky představují metalický lak (+ 13 900 Kč) a paket Exclusive, který obsahuje varovný systém při vyjetí vozu z jízdního pruhu, navigaci, zadní parkovací kameru a panoramatické střešní okno (+ 40 000 Kč). Tyto jediné dva příplatky dostanou celkovou sumu na hodnotu 593 890 Kč. V tuto chvíli je potřeba si uvědomit, že takový Golf GTI, který do sportovního svezení nabídne daleko více, stojí v základu 645 900 Kč. Hyundai i30 Turbo ho samozřejmě naprosto převálcuje základní výbavou.

Technické údaje:
Typ vozu: Nový
Značka: Hyundai
Typ: i30 Turbo
Motor: řadový čtyřválec
Objem válců: 1 591 ccm
Plnění motoru: turbodmychadlo
Palivo: benzín
Pohon: předních kol
Výkon: 137 kW/186 koní v 5500 ot./min
Točivý moment: 265 Nm v 1 500 – 4 500 ot./min
Zrychlení 0-100 km/h: 8.0 s
Maximální rychlost: 219 km/h
Převodovka: šestistupňová manuální
Spotřeba paliva (l/100 km): 9.6 / 6.0/ 7.3
Emise CO2: 169 g/km
Délka: 4 300mm
Šířka: 1 780mm
Výška: 1 470mm
Rozvor: 2 650mm
Pohotovostní hmotnost: 1 469kg
Objem zavazadlového prostoru: 378 / 1 316litrů
Základní cena: 539 900 Kč
Ceník: k nahlédnutí zde