Test Hyundai i10 1,0i (2020)

V kategorii městských aut už na výběr moc není. Přesto existují značky, které vám auto s kapesními rozměry dokáží nabídnout. A Hyundai i10 je jedním z nich. V pořadí třetí generace se představila teprve loni a zevrubným pohledem se příliš nezměnila. S délkou se v pohodě vejde do čtyř metrů, o čtyři centimetry však mezigeneračně narostl rozvor, auto je trochu nižší a o dva centimetry širší.

I na takhle malém hřišti si designéři dokázali pěkně pohrát s tvarem auta. Není to beztvará krabička, ale auto se zajímavými prolisy, ostře řezanými světly a netypicky ztvárněnými diodami denního svícení, umístěnými v rozích masky chladiče. Na atraktivitě přidalo i dvoubarevné lakování, které s červeným lakem moc pěkně ladí. Tohle auto zkrátka vypadá opravdu dobře.

Malé, ale vybavené

S malými auty se obvykle pojí nutnost slevit z požadavků na komfortní prvky. To ale není tento případ, dovnitř se dostanete s klíčem v kapse a i samotné kliky působí velmi hodnotným dojmem. Ani uvnitř nemusíte zahodit svoji důstojnost, interiér je moc pěkným místem k životu. I když je vyrobený výhradně z tvrdých plastů, objevují se zde stříbrné dekory se zajímavým vzorem, které vnitřek vytáhnou z nudné šedi.

I svým celkovým uspořádáním vypadá vnitřek jako z aktuálního tisíciletí, najdete tady osmipalcový displej infotainmentu, který má navigaci, Apple CarPlay a k tomu funguje velmi svižně. Trochu horší je to se samotnou reprodukcí hudby. Ta má hodně zastřený dojem a basové reproduktory ukryté v zadní části auta rezonují.

Mohlo by vás také zajímat: Radostí z řízení proti depresím? Výzkum zná odpověď, neurovědkyně měřila intenzitu potěšení

Výbava je jinak výborná. Počítejte s digitální klimatizací, bezklíčovým startováním nebo bezdrátovou nabíječkou. Vedle vyhřívaných sedadel vás může zahřát i volant, ten je pochopitelně multifunkční, byť jen výškově stavitelný. Zkrátka ani v nejmenším nemáte pocit, že sedíte v nějak ošizeném autě. Jestli se někde šetřilo, pak to není vidět.

Ale spíše cítit… v autě bylo patrné aroma nejspíš lepidla, které rozhodně nebylo příjemné. Jistě, při jízdě se po chvíli vyvětralo, ale vliv na vnímání auta to zanechalo, tím spíš, když mělo testované auto odkrouceno už deset tisíc kilometrů.

Body naopak i10 získává za výborný prostor na zadních sedadlech. Dokážu si představit, že by tady čtveřice dospělých bez větších problémů absolvovala i delší cestu. Bez výhrad by byl i zavazadelník, pokud bych mluvil čistě o jeho objemu 250 litrů a nízké nákladové hraně.

Kde se však Hyundai rozhodl zcela nepochopitelně šetřit, je krycí plato. To postrádá šňůrky, takže ho musíte při každém otevření ručně zvednout. To by nebyl problém, velmi pravděpodobně ho ale zapomenete vrátit do jeho původní polohy, což si zpravidla uvědomíte přesně ve chvíli, kdy sednete za volant a podíváte se do zpětného zrcátka…

Tříválec stačí

Nabídka pohonných jednotek je poměrně bohatá. Pokud vás neuspokojí základní litr, je tady ještě čtyřválcová dvanáctistovka s výkonem 84 koní. A na samém vrcholu trůní verze i10 N Line s rovnými sto koňmi. My jsme zkoušeli základní litrový tříválec, který produkuje 67 koní. Velké výkony od něj čekat příliš nemůžete, navzdory muší váze se podívá na stovku za téměř patnáct sekund, takže bude vyhovovat spíše klidnějším řidičům.

V autě je ale motor velmi dobře odhlučněný a projevuje se minimálními vibracemi. Rozjezdy vyžadují citlivou nohu, reakce na plyn jsou v nízkých otáčkách utlumené a až ve vyšším spektru motor ožívá a zrychluje adekvátním způsobem. Většinu manévrů si tak musíte dobře naplánovat a dostat tříválec do otáček.

To ovšem motor kompenzuje výbornou spotřebou, která se standardně pohybuje okolo 5 litrů na 100 kilometrů. S trochou snahy se dostanete i pod 4 litry, naopak dálnice představuje šestilitrovou spotřebu. Jízda po dálnici překvapivě není utrpením, pátý rychlostní stupeň je hodně dlouhý a v kombinaci se slušným odhlučněním to tak není vůbec špatné.

Mohlo by vás také zajímat: Řada tradičních automobilek má pořádný problém. Data o řidičích předá kde komu a to i bez soudního příkazu

Celkově se ale Hyundai i10 nejvíce hodí do města, čemuž byl přizpůsoben i podvozek. V kombinaci s šestnáctipalcovými koly a pneumatikami s vysokým profilem poskytuje velmi slušný komfort. Přes všechny nástrahy města se podvozek jen plynule přenese, je pěkně poddajný a stabilní.

Závěr a cena

Kategorii městských aut už řada automobilek vzdala, Hyundai ale ukazuje, že takové auto lze i v dnešních podmínkách vyrobit. Cenová politika je přijatelná, přitom výbava je na úrovni větších a dražších aut. Celkově tak Hyundai i10 představuje kompaktní auto s minimem kompromisů, z nichž ten nejotravnější představují chybějící šňůrky v zavazadelníku. A to je, řekl bych, pro i10 hodně dobrá vizitka.

Základní cena startuje na částce 229.900 Kč, což je na úrovni jiných aut v dané kategorii. Vedle nich ovšem působí Hyundai i10 jako mnohem dospělejší auto s plnohodnotným interiérem. Jistě, pokud si dopřejete všechny ty komfortní prvky, o kterých byla řeč, pak už se cena dostane vysoko nad čtvrt milionu. V případě konkrétního kusu na částku 369.990 Kč, který kombinoval výbavu Style s paketem Premium.