Aby dnes auto mohlo na silnice, potřebuje registrační značky a technický průkaz. Ten se nedávno změnil a dnes už není velký arch a k tomu „malý techničák“ jako zalaminovaná kartička, ale už je jen jedna zalaminovaná kartička, která zastoupí obě původní verze. V minulosti to ale byla ještě jinak. Podívejte se, jak vypadalo úřední povolení provozu pro první auto značky Škoda: Laurin & Klement Voiturette A.
Laurin & Klement Voiturette A je dnes součástí stálé expozice Škoda Muzea. Dnes již 119 let starý exponát je oknem do dřevních dob značky Laurin & Klement a stejně jako se do dnešního dne změnila podoba samotného dvoustopého vozu, změnila se i administrativa spojená s povolením do provozu. Dochované povolení z roku 1906 je úřední tiskopis, požadované údaje jsou vyplněny perem, vyvedeny krasopisem dávného písaře. V řádku pro jméno a bydliště žadatele stojí výrobce Laurin a Klement.
Jako zdroj síly a soustava motoru se uvádí: ‚‚Dvouválcový benzinový motor čtyřtaktní, umístěný v přední části vozíku‘‘. Zajímavý je odstavec d), ve kterém se specifikuje pohonné ústrojí na spalovací a výbušné, parní a elektrické. Parní pohon byl v této době ještě běžný, zatímco elektrický byl stejně aktuální jako dnes. U parního pohonu se uváděl popis „vyrábědla“ páry, u elektrického zase popis akumulátorů. U motorů spalovacích a výbušných se popisovala chladící a zapalovací zařízení.
Blíže nám Voiturettu představuje také popis Převodů síly a přístroje řídícího, kde se uvádí: ‚‚Výsuvnou spojkou, převodním ústrojím a kardanem na zadní osu. 3 rychlosti, zpětný chod. Řízení směru ručním kolem.‘‘ Zmínky o velikosti pneumatik, spotřebě paliva nebo o emisích byste v tomto dokumentu hledali marně. O pneumatikách je v dokumentu zmínka jako o povlaku obručí, bez specifikování jejich velikosti.
Součástí povolení je podrobný technický výkres vozu. Podle nalepeného kolku víme, že úřední poplatek činil dvě koruny. Dokument je na konci potvrzen razítkem C.A K. místodržitelství v Království českém.
„Dnes musí každý nový typ vozu projít procesem homologace, což je ověření splnění legislativních předpisů týkajících se především bezpečnosti, emisí a dalších požadavků na jednotlivé systémy vozidla. Homologace začíná u zhruba šedesáti komponentů, za které zodpovídá výrobce spolu s technickým vývojem. Ovšem to je pouze základ pyramidy. Poté následuje testování celého vozidla, kde se ověřuje splnění dalších přibližně šedesáti předpisů pro systémy vozidla jako brzdy, řízení, asistenční systémy a další. Tato systémová schválení poté přetékají do takzvaného celoevropského schválení, kde získáme certifikát typu vozidla. Takový doklad může mít i 200 stran, nicméně dílčí systémová schválení, například pro emise, mohou obsahovat další stovky stran. Každému vozidlu je pak vydán COC dokument (Certificate of Conformity), což je vlastně jeho rodný list a obsahuje desítky údajů nutných pro jeho registraci,“ vysvětluje Lukáš Novotný, Koordinátor homologace celého vozu.
Svítit plamenem, sypat písek
Stejně jako proces schválení do provozu se výrazně změnila i obsluha vozu. Moderní automobily používají převážně diodové světlomety a svítilny. Acetylenová svítilna Voituretty, zvaná též karbidka, má do moderního světlometu daleko. Je to vlastně hořák, který spaluje acetylen a vzniklý plamen přes zrcadlo teprve osvětluje prostor. Funkce intenzity osvětlení se reguluje velikostí plamene. Vedle motorových vozidel a bicyklů byste tehdy tento typ osvětlení našli i v domácnostech a třeba jeskyňáři si hořáky připevňovali na opasky nebo na helmy. Elektrické osvětlení se začalo používat na začátku 20. let 20. století.
Další zajímavost spojená s obsluhou vozu se týká jízdy do kopce za snížené adheze. Dnes již nepoznáme zkušeného šoféra tak, že do kuželové spojky přisype písek v případě, že prokluzuje při jízdě do kopce.
Voiturette A ve zkratce
Díky skvělému poměru cena/výkon se nedlouho po uvedení stal z Voituretty v tehdejším Rakousko-Uhersku hit. I přes skromný výkon se vozík rozjel až na rychlost 40 km/h. Do konce debutového roku nabídku rozšířila silnější verze Voiturette B se čtrnáctistovkou a výkonem 9 koní. Už v červenci roku 1907 přesáhla poptávka výrobní kapacity. Pozdější varianta C již nabídla dvoulitrový motor o výkonu 12 koní a měla o 700 mm delší rozvor. Na bázi „Céčka“ se v Mladé Boleslavi postavila také armádní sanitka nebo taxi. Modelová řada se i nadále rozšiřovala a pouhé dva roky po homologaci typu A vznikl v Mladé Boleslavi zřejmě první řadový osmiválec ve střední Evropě – typ FF, který vznikl spojením dvou čtyřválců typu F.
Legendy 125 let Škoda: první automobil z Mladé Boleslavi byl v roce 1906 L&K Voiturette A