Poté, co na konci sedmdesátých let slavila Škoda 130 RS vítězství v Mistrovství světa v rallye (WRC), přijala novou výzvu v Mistrovství Evropy cestovních vozů (ETCC). V roce 1980 zahájila své snažení druhým místem v celkovém pořadí a následující rok přinesl českému cestovnímu vozu největší úspěch v historii. Závěr sezóny 1981 se odehrál 27. září na okruhu v belgickém Zolderu. Se sedmi vítězstvími ve třídě získala Škoda mistrovský titul pro výrobce v tehdy nejpopulárnějším šampionátu závodních vozů vycházejících ze sériových automobilů.
Od roku 1976 byly v Mistrovství Evropy cestovních vozů (ETCC) povoleny vozy připravené podle specifikací skupiny 5 a skupiny 2. Zatímco velmi propracované, a tedy i velmi drahé siluety postavené podle pravidel skupiny 5 brzy zanikly, skupina 2 byla blíže sériové produkci a těšila se pozornosti řady výrobců a fanoušků.
Mistrovství Evropy cestovních vozů tehdy přilákalo na klasické tratě jako Nürburgring-Nordschleife, Silverstone nebo Monza statisíce diváků. Velká cena Brna v tehdejším Československu byla jednou z mála příležitostí, kdy mezinárodní závodní scéna zavítala na východní stranu tzv. železné opony.
Závodní pole se skládalo z několika divizí podle objemu motoru, přičemž divize 1 stanovila maximální hranici objemu na 1300 cm³. Body do mistrovství v klasifikaci výrobců se udělovaly podle výsledků v dané divizi. Série tak byla atraktivní nejen pro konstruktéry velkých vozů, ale také pro výrobce sériových vozů s relativně malými motory, což byl případ i značky Škoda.
Škoda 180 RS a 200 RS byly stroje jako z jiné galaxie. Poháněly je prototypové motory se 163 koňmi
Z kupé Škoda 110 R s pohonem zadních kol a motorem vzadu vyvinula Škoda čistokrevný závodní stroj – model 130 RS. Vůz skupiny 2 byl homologován 1. května 1975. Když se Škoda rozhodla vstoupit do ETCC, měl za sebou již úspěchy v Mistrovství světa v rallye, například 1. místo ve své třídě na Rallye Monte-Carlo 1977. Škoda 130 RS slavila nespočet vítězství také na východoevropských okruzích.
Hmotnostní limit v divizi 1 byl velmi nízký: jen 720 kilogramů. Inženýři značky Škoda tak museli na vnější panely dveří, střechu a přední kapotu použít hliníkovou slitinu a na přední i zadní blatníky a kryt motoru sklolaminát. Díky hliníkovému bloku měl motor odvozený od sériového vozu Škoda 120 S závodění již v genech. Vodou chlazený čtyřválec o objemu 1,3 litru se speciální hlavou, extra dlouhým sáním a sycený dvěma dvoukomorovými karburátory Weber o průměru 40 nebo 45 milimetrů dosahoval v závislosti na naladění výkonu 125 až 142 koní. Systém mazání se suchou skříní udržoval tlak oleje pod kontrolou i v nejnáročnějších závodních podmínkách.
Výkon motoru na trať přenášela pětistupňová převodovka, později byla homologována čtyřstupňová verze, a samosvorný diferenciál. Výbavu doplňovaly brzdy Girling, tlumiče Koni a pneumatiky Goodyear obuté na 13- nebo 15palcových kolech z lehké slitiny.
V průběhu let postavilo tovární oddělení motorsportu 200 vozů Škoda 130 RS. Kromě toho ale i řada soukromých týmů přestavěla silniční vozy 110 R na vlastní závodní 130 RS, takže byl tento vůz zejména ve východní Evropě běžně k vidění na tratích okruhových závodů a rallye.
Okamžitý úspěch v Mistrovství Evropy cestovních vozů
Když se v roce 1980 objevily v ETCC první vozy Škoda 130 RS, jejich konkurenty v divizi 1 byly především vozy značek Alfa Romeo a Fiat, později se do boje o vítězství v divizi 1 zapojilo také Audi. Vozy Škoda 130 RS ale začaly okamžitě vyhrávat, z devíti závodů získaly sedm divizních vítězství.
Protože se do celkového hodnocení započítávalo pouze sedm nejlepších výsledků, nasbírala Škoda maximální počet 140 bodů, stejně jako tři další výrobci. Podle regulí se v takové situaci (ex aequo) musel zohlednit lepší osmý výsledek. Česká značka tak nakonec obsadila celkové druhé místo.
Sezóna ETCC 1981 se skládala z osmi závodů, z nichž většina se jela na 500 kilometrů. Všechny továrnou podporované týmy Škoda měly české posádky. Protože bylo běžnou praxí, že nejlepší jezdci během jednoho závodu sdíleli dva vozy, často se jejich jména v konečném výsledku objevovala na různých pozicích. Například když Škoda zahájila sezónu vítězstvím v divizi 1 na čtyřhodinovce v Monze, byli Břetislav Enge a Zdeněk Vojtěch klasifikováni jako první i jako třetí. Dvojice, podporovaná dalšími jezdci, jako například Václavem Bervidem a Janem Šenkýřem, vyhrála ve své divizi kromě domácí Velké ceny Brna a Tourist Trophy na legendárním okruhu Silverstone také v závodech na 500 kilometrů na Vallelunze nedaleko italského hlavního města Říma, v Doningtonu a na Enna-Perguse na Sicílii. Josef Michl, Oldřich Vaníček a Petr Martinovský si za volantem vozu Škoda 130 RS připsali další dvě divizní vítězství, takže značka získala sedm vítězství z prvních sedmi závodů sezóny. Teprve v závěrečném podniku EG Trophy v Zolderu 27. září 1981 slavil šampaňským z nejvyššího stupně vítězů jiný tým.
Do celkového hodnocení se opět započítávalo pouze sedm nejlepších výsledků. Za sedm divizních vítězství získala Škoda celkem 140 bodů, stejně jako BMW v divizi 5. I tentokrát se zohledňoval osmý výsledek. Škoda použila třetí místo ze Zolderu, na které BMW nedosáhlo. Nakonec tak titul výrobců v Mistrovství Evropy cestovních vozů putoval do Mladé Boleslavi.
Pro sezónu 1982 se v ETCC zásadně změnily technické předpisy a vůz Škoda 130 RS již nebyl způsobilý. Značka se v motoristickém sportu opět zaměřila na rallye a z nástupnického modelu Škoda 130 LR vyvinula další stroj, který zvítězil ve své třídě.
Auto je možné vidět v muzeu Svět škodovek:
Škoda 130 RS Group 2 – Technické údaje
Motor:
- řadový čtyřválec, čtyřtaktní, osm ventilů v hlavě válců, atmosférické plnění, dva dvojité karburátory 40 alt. 45 mm, chlazení vodou, mazání se suchou skříní, uložený podélně vzadu se sklonem 30° na stranu spolujezdce,
- vrtání x zdvih 75,5 x 72,0 mm, objem 1289 cm³
- varianta evolution: 75,7 x 72,0 mm, objem 1299 cm³
- kompresní poměr 10,0:1
Výkon:
- 125–142 koní při 8500 ot./min
Převodovka:
- manuální 5stupňová (od roku 1976: 4stupňová) s různými převody
Karoserie:
- dvoudveřová ocelová samonosná karoserie kupé, rozšířené blatníky, přední kapota, vnější panely dveří a střecha z hliníkové slitiny, přední a zadní blatníky, kryt motoru a přední spoiler ze sklolaminátu, zadní a boční okna z Perspexu
Podvozek:
- vpředu: dvojitá příčná ramena, vinuté pružiny, teleskopické tlumiče, zkrutný stabilizátor
- vzadu: kyvná ramena, vinuté pružiny, teleskopické tlumiče, zkrutný stabilizátor
Brzdy:
- vpředu: kotoučové s průměrem 259 mm, třmeny Girling
- vzadu: bubnové, průměr 230 mm
Kola:
- průměr 13 nebo 15 palců, maximální šířka pro ETCC: 9 palců
Rozměry:
- délka: 4020 mm
- šířka: 1720 mm
- rozvor: 2400 mm
- minimální hmotnost pro ETCC: 720 kg
Mistrovství Evropy cestovních vozů 1981 – výsledky týmů s vozy Škoda 130 RS*
4 hodiny Monza (I):
1. Břetislav Enge/Václav Bervid/Zdeněk Vojtěch
3. Jan Šenkýř/Břetislav Enge/Zdeněk Vojtěch
500 km Vallelunga (I):
1. Jan Šenkýř/Břetislav Enge/Zdeněk Vojtěch
2. Břetislav Enge/Zdeněk Vojtěch
3. Adolf Fešárek/Josef Sivík
500 km Donington (GB):
1. Břetislav Enge/Zdeněk Vojtěch
3. Adolf Fešárek/Josef Sivík
Austria Trophäe Salzburg (A)
1. Josef Michl/Oldřich Vaníček
Grand Prix Brno (Československo)
1. Břetislav Enge/Zdeněk Vojtěch
2. Josef Michl/Oldřich Vaníček/Petr Martinovský
3. Jan Šenkýř/Zdeněk Vojtěch
4. Adolf Fešárek/Josef Sivík/ Vít Kotas
500 km Enna-Pergusa (I)
1. Jan Šenkýř/Břetislav Enge/Zdeněk Vojtěch
3. Josef Michl/Oldřich Vaníček/Petr Martinovský
4. Břetislav Enge/Zdeněk Vojtěch
Silverstone Tourist Trophy (GB)
1. Jan Šenkýř/Břetislav Enge/Zdeněk Vojtěch
3. Josef Michl/Oldřich Vaníček/Petr Martinovský
EG Trophy Zolder (B)
3. Josef Michl/Oldřich Vaníček/Petr Martinovský
4. Adolf Fešárek/Josef Sivík
* v divizi 1 (vozy skupiny 2 do zdvihového objemu 1300 cm3)
Mistrovství Evropy cestovních vozů 1981 – hodnocení výrobců
- Škoda, 140 bodů*
- BMW, 140 bodů *
- Ford, 117 bodů
- Audi, 110 bodů
- Mazda, 92 bodů
- Opel, 58 bodů
* započítává se sedm nejlepších výsledků z osmi závodů, Škoda měla lepší osmý výsledek (podle ex aequo)