Nový Rolls-Royce Phantom se na první pohled od toho předchozího příliš neliší, design předchozí generace totiž spíše rozvíjí. Důkladně se však proměnila technika. My jsme se s ním v několika desítkách minut mohli včera seznámit, prohlédnout si ho a svézt se s ním.
Je obrovský!
Už když se objevily první fotky nové generace Rolls-Royce Phantom na veřejnosti, působil vážně majestátně. Tento dojem se ale v přímé konfrontaci ještě umocňuje. Jeho pět a tři čtvrtě metru na délku, více než dva metry na šířku a přes 160 cm na výšku najednou působí úplně jinak než na papíře. Tohle auto je vážně obrovské, působí majestátně, budí respekt. A to i když jen stojí a sošku „Emily“ má schovanou v působivé masce chladiče. Mimochodem „Emily“ se dá ovládat z multimedií a na povel se dá vysunout a nebo zasunout a nebo to můžete nechat na automatickém režimu, vysouvat se pak bude po startu motoru.
Phantom, který mi bude v následujících několika desítkách minut dělat společnost, dostal v továrně v Goodwoodu černou barvu. Zajímavé je, že mu chybí pověstná ručně malovaná linka na boku, což je škoda, protože mě osobně to k modelům Rolls-Royce tak nějak sedí. Obyčejně ale kvůli tomu tohle auto rozhodně nepůsobí. Černou karoserii doplňuje spousta chromu i velká 22″ kola se znaky zdvojeného „R“ stojícím stále ve stejné poloze i při jízdě.
Luxus kam se podíváš
Po otevření proti sobě otevírajících se dveří se přede mnou zjevil působivý interiér. Ten sázel na poměrně tradiční barvy a materiály. Černě čalouněné sedačky doplňoval ve stejné barvě vyvedený interiér, ale i koberečky s velmi vysokým chlupem. Ani tady se chromem nešetřilo a najít ho lze například na prakticky všech ovladačích (okna, klimatizace, …). Mimochodem, i tady je jasně patrný odkaz minulé generace, se kterou jsme se svezli před dvěma a půl lety, design interiéru rozvíjí do moderního hávu.
Mezigeneračně ale Rolls-Royce Phantom výrazně proměnil techniku a to nejen co do pohonného ústrojí a dalších částí podvozku, ale i co do bezpečnostní a technologické výbavy. Phantom nyní nabízí vše, co všechny ostatní dnešní automobily. Také displej infotainmentu už má mnohem větší úhlopříčku (12,3″), lepší grafiku a jednodušší ovládání. Původ v BMW je tu ale na první pohled patrný, a to i přesto, že grafika byla pro Phantom upravena. Působivé je také „hvězdné nebe“ nad hlavou, jenž tvoří stovky diod. Pokud si budete přát, mohou v Rolls-Royce klidně „hvězdy“ (diody) sestavit tak, jak vypadaly v den vašeho narození, svatby a nebo třeba rozvodu… Fantazii se meze nekladou.
Samozřejmostí jsou i aktivní asistenty řízení, jenž dbají nejen na bezpečnost vozu, ale zejména na bezpečnost posádky. Jejich aktivace, případně úprava nastavení se dá (stejně jako u modelů BMW) provádět souhrnně jedním tlačítkem se symbolem autíčka (pokud jsou asistenty aktivní, okolí tlačítka svítí zeleně, pokud je některý z asistentů omezený, svítí tlačítko červeně). Na rozdíl od BMW ale není umístěno uprostřed palubní desky u výstražných blinkrů, ale nalevo od volantu. Je to v místě, kde mají vozy Rolls-Royce (a dříve i Bentley) spínací skříňku a ovládání světlometů. U testovaného modelu se zde nacházelo i tlačítko aktivující možnost nočního vidění.
Většina majitelů si svůj Rolls-Royce řídí sama
Před pár lety jsme se v rozhovoru s tiskovým zástupcem značky pro Evropu a Blízký východ Frankem Tiemannem dozvěděli překvapivý fakt. Dnešní zákazníci si svůj Rolls-Royce často a rádi řídí sami. A to nejen modely jako kupé Wraith nebo kabriolet Dawn, u nichž se to i tak nějak očekává, ale právě i limuzíny jako Ghost a Phantom. První moje kroky tedy vedly ke dveřím řidiče.
Otevřít dveře vyžaduje trochu síly, jejich zavřením se ale vůbec nemusíte zabývat. A to ani na jednom místě v interiéru. Zavření kterýchkoliv dveří totiž může probíhat elektricky pouhým stiskem tlačítka. Přední cestující mají tlačítka zespod palubní desky ve vrchní části, zadní jsou na C-sloupku společně s ovládáním vyklopení podložky pod nohy. V obou zadních dveřích je také schovaný deštník, to pro případy, že byste na ples nebo do divadla dojeli v dešti.
Seřízení sedadel i volantu tady samozřejmě probíhá elektricky, manuálně se tu seřizuje jen vnitřní zpětné zrcátko. Posez je vážně vysoký, s BMW X5 si v ničem nezadá. První metry prozradí, že auto je opravdu velké a úzké pražské uličky jsou najednou ještě užší. S manévrováním v opravdu těsných prostorech ale pomohou všudypřítomné parkovací senzory nebo 360° kamerový systém.
Kromě původu infotainmentu v BMW tu lze vypozorovat i některé další prvky z o poznání plebejštějších aut, jakkoliv samozřejmě záleží na úhlu pohledu… Podívejte se třeba na ovladače otevírání kufru v interiéru a nebo naopak na jeho zavírání ve víku kufru. Ovladače jsou obyčejné, plastové, a jako by vypadly z BMW řady 2 Active Tourer. Stejně tak grafika head-up displeje je s novými BMW totožná. Na druhou stranu víc věcí, které by mateřské BMW připomínalo, tady už asi není.
A jedeme!
Startování motoru je tu naprosto neslyšné, stejně jako jeho následný zvuk. Mezigeneračně mimo jiné totiž přibylo až 140 kg odhlučnění a to je opravdu znát. Mimochodem už jste někdy slyšeli tu historku o stojící minci na motoru, která se při jeho startování a následném volnoběhu ani nehne? Rozhodli jsme se to vyzkoušet s 20 Kč mincí. A jak to dopadlo? Myslíte, že při startování dvanáctiválcového motoru mince spadla? Ne, zůstala stát! Podívat se na to můžete v tomto krátkém videu.
Motor je spojen výhradně s automatickou převodovkou ZF a pohání zadní kola. Volič převodovky se nachází vpravo za volantem, podobně jako to mají Mercedes-Benzy. Ve Phantomu je ale volič převodovky o poznání subtilnější a ovládá se trochu jinak. Na rozdíl od mercedesů je tu také druhá páčka sloužící k ovládání stěračů, u mercedesů se ovládání stěračů přesunulo na levou páčku.
Při prvním rozjezdu mě překvapila opravdu vlažná odezva na sešlápnutí plynového pedálu, na plyn musíte zatlačit o poznání více než jste zvyklí. Auto se rozjíždí velmi jemně, to asi aby se na stolečku na zadních sedadlech posádce nevylila káva do klína. Jenže tomuto jemnému rozjíždění naopak úplně neodpovídá velmi rychlý převod řízení. Na otočení překvapivě velkým volantem navíc auto i přes své obří rozměry a hmotnost (pohotovostní hmotnost je více než 2,6 tuny) reaguje bez zpoždění. Chce to trochu cviku, jak samotné rozjíždění, abyste zbytečně nezdržovali na semaforech, tak i zatáčení, abyste zase s autem zbytečně necukali. Stačí na to však jen pár pražských kilometrů…
Perfektní je vzduchový podvozek. Ten totiž silnice doslova žehlí. Stejnou cestou, kterou jsem k Phantomu přijel jedním z testovacích aut, které máme tento týden v redakci, jsem pak Phantomem zase odjel. Při jízdě v něm to ale na té samé silnici najednou vypadalo, jako by ji silničáři za těch 10 minut opravili. Připadal jsem si, jako bych jel na nějakém vznášedle nebo na magnetickém polštáři, jako by snad kola ani nebyla spojená s povrchem. Auto se jen tak příjemně pohupovalo, žádné nerovnosti tady posádka necítí. Problém ale je, že je slyší. Tím, jak je interiér naprosto perfektně odhlučněn nejen od motoru, ale i od venkovního prostředí, se od kol do interiéru ozývají malé ranky. Nakonec je to totiž to jediné, co je tam slyšet. Jsou sice hodně tlumené a hodně „z dálky“, ale víte o nich. Hnidopišské? Možná, ale na druhou stranu tohle auto stojí majlant…
Líbilo se mi chování při brzdění, protože i tady je kladen důraz na plynulost. Nastavení vzduchového podvozku totiž po sešlápnutí brzdového pedálu prakticky eliminuje zhoupnutí vpřed a následné ponořování přední části. Ovšem na to, abych jízdní vlastnosti hodnotil nějak výrazněji, si netroufnu, na to totiž byla projížďka moc krátká a klidná. Přesto je za volantem řidič Phantomu v takovém rozpoložení, že nepotřebuje nijak divočit, nikam se tlačit a vlastně ani nikam nepospíchá. A to by přitom mohl…
Pod dlouhou přední kapotou je totiž nový dvanáctiválcový motor. Atmosférické plnění z předchozí generace je tu nahrazeno přeplňováním dvojicí turbodmychadel, pro každých šest válců je tu jedno. Výkon? Více než dostatečný! Zajímají vás čísla? V12 s tradičním objemem 6,75 litru má výkon 571 koní, točivý moment 900 Nm, z 0 na 96 km/h to zvládne za 5,3 sekundy a jede až (elektronicky omezených) 250 km/h.
Na zadních sedadlech rozmazluje
U řidiče je tohle auto příjemným překvapením, ale stejně mě láká i pravé zadní sedadlo. To je to místo, kde si najednou budete připadat nejdůležitější na světě. Nastupování jde díky protisměrně otevíraným dveřím úplně jednoduše. Usaďte se do příjemných křesel a pak jen stiskněte tlačítko, aby se dveře zavřely. Rázem se ocitáte v novém světě. Kdyby vám náhodou překážela pravá přední sedačka, požádáte svého řidiče, aby ji odsunul vpřed. A nebo to uděláte sami jejím ovladačem na středové loketní opěrce. Když vám budou vadit zvědavé pohledy kolemjdoucích, zatáhnete si záclonku. Když vám bude cesta dlouhá, pustíte si masáž. Vše elektricky, zcela jednoduše, pouhým stiskem tlačítka. Pokud byste neměli dělat, můžete sledovat třeba televizi s příjmem digitálního signálu anebo listovat v nastavení auta, multimédií či čehokoliv, co se vám zachce.
Jízda vzadu je ještě pohodlnější a měkčí než vpředu, pokud není řidič úplné dřevo, vlastně si nedokážu představit, co by se muselo stát, aby se tu ta již zmiňovaná káva vylila. Tak hladká jízda v tom nejlepším, co dnešní automobilový svět nabízí, je.
Středem pozornosti. Pořád!
Celou dobu jsem si ale pokládal otázku. Bylo by to auto pro mě? Pominu samozřejmě fakt, že na svém bankovním účtě mám asi takovou částku, která by vystačila tak maximálně na sadu pneumatik. Cena auta je teď irelevantní, startuje u krátké verze na těžko představitelných 11,5 milionech korun.
Řídit tohle auto je na jednu stranu hrozně uklidňující zážitek, ale na stranu druhou i velmi stresující zážitek. Jsou totiž dva typy řidičů, jedni si od Phantomu udržují vážně velký odstup, ti druzí se autu naopak snaží co nejvíce přiblížit, aby udělali co nejlepší fotku a nebo aby si prohlédli toho, kdo sedí uvnitř. Jste středem pozornosti, nikdo vás nepřehlédne. Jste duší introvert? Budete trpět? Jste naopak extroverti a tak trochu exhibicionisti? Pak je to pro vás ideální auto.
