Sníh, čtyřkolka a sněžné pásy. To zní jako velká zábava, co říkáte? A taky byla! Za volant jedné takové čtyřkolky, respektive stroje, kterému se říká side-by-side, jsme se minulý týden posadili v Krkonoších. Šlo o dvoumístný Polaris General 1000 se sněžnými pásy.

Vypadá parádně

Protože máme rádi všechno, co má volant, nemohli jsme si pozvání na svezení s tímhle strojem nechat ujít. Ve čtvrtek ráno jsme tak vyrazili do Krkonoš, abychom se za jeho volant posadili.

Polaris General 1000 je hlavně sportovně pracovní čtyřkolka. Na sklopné korbě na zádi, která je vyhřívaná motorem, jenž se nachází pod ní, uveze až 272 kilogramů. Celkem ale můžete naložit bez dvou kilogramů až půl tuny nákladu. To nás ale tolik nezajímalo, spíše jsme byli zvědaví, jak se s tímhle strojem bude jezdit, když místo kol s terénními pneumatikami obuje sněžné pásy z originálního příslušenství.

Pásy jsou samozřejmě čtyři, dva pro přední nápravu a dva jinak tvarované pro zadní nápravu. První nasazení trvá dlouho, protože je třeba pásy nastavit (například omezit rejd a podobně). Pokud je ale pak budete měnit, nezabere vám to podle slov přítomného mechanika více než hodinu a půl. Bude ale potřeba počítat s tím, že jeden pás váží přibližně půl metráku.

Teď už se nemusíte bát ani do opravdu náročného terénu. Pásy nebudou mít sebemenší problémy s trakcí nejen na sněhu, kde jsme se svezli my, ale ani v mazlavém blátě. K tomu je tu odpružení, které umožňuje zdvihy 31,1 a 33,5 cm, a nechybějí ani příčné stabilizátory na obou nápravách. Působivá je i světlá výška 30,5 cm, což je nejvíc ve třídě, a pokud byste polarise plně naložili, pořád by se neměla dostat pod 18,8 cm. Pokud by to ale bylo málo, poškození se bát nemusíte. Celý podvozek je krytý plechem.

Je čas nasednout!

Už jsme si řekli, že to není klasická čtyřkolka, ale stroj z kategorie side-by-side, což znamená, že je tu kabina a volant s pedály. Otevírám tedy malá dvířka a usedám na jednu ze dvou poměrně pohodlných (přestože na to moc nevypadají) sedadel. Potěšilo mě, že se dá sedačka podélně posouvat a později jsem ocenil i její boční vedení. Nastavitelný je ale i volant, se kterým se hýbe i kaplička přístrojů.

V interiéru je jen několik málo přepínačů, spousta odkládacích přihrádek, ale hlavně špunty v podlaze. Ty slouží k tomu, aby se dal interiér – ten je samozřejmě voděodolný – vystříkat tlakovou myčkou a voda mohla z podlahy odtéct. Pokud by vám chyběla okna, není to problém, lze je doobjednat v rámci příslušenství, stejně jako přední (to jsme měli), ale i zadní sklo.

Čísla v názvu prozrazují objem motoru a jak už asi tušíte, jde o litrový, kapalinou chlazený čtyřtaktní dvouválec ProStar s výkonem rovných 100 koní. Motor je spojen s bezestupňovou převodovkou a má pohon všech kol. Ten sice není stálý, ale přední kola se připojí po 15° proklouznutí zadních kol. Na zadní nápravě je navíc možnost uzavření diferenciálu.

Před jízdou se musím připoutat tříbodovým bezpečnostním pásem. Když to neudělám, tak hned po otočení klíčkem ve spínací skříňce začne Polaris nepříjemně pískat. Po nastartování stačí jen mohutnou řadící pákou zařadit, šlápnout na plyn a vyrazit.

Kam ho nasměrujeme, tam jede

Rozjezd se od běžného side-by-side -tedy toho bez pásů – sice liší, ale nijak výrazně. Největší výhodou je, že ten se sněžnými pásy nezapadne. Zkusil jsem z něj na zasněženém letišti, kde jsme jezdili, vystoupit. Výsledek? Zabořil jsem se po kolena do sněhu. A stejné to prý bylo i den před námi, kdy se tam podobně zabořil side-by-side obutý jen do pneumatik…

Největším překvapením bylo to, že přesně tam, kam jsem ho nasměroval, tam jel. Bylo jedno, jestli tam byl ujetý sníh nebo čerstvý prašan. Stejně tak bylo jedno, jestli tam byla rovina nebo velké muldy, případně schod. Prostě to projel.

Nejzábavnější ale bylo jezdit v prašanu, protože to pak od pásů lítal sníh na všechny strany, což si můžete prohlédnout v přiloženém videu. Lítal nejen od polarise pryč, ale i do něj. Ještě, že nás v pozvánce upozornili na to, že je ideální vzít si lyžařské oblečení… 🙂 Byl jsem tak sice obalen sněhem, ale byl jsem suchý. Navíc jsem se náramně bavil!

Jenže ten stejný sníh, který ulpěl na mě, ulpěl i na čelním skle. Zvenku to nebyl problém, tam byl stěrač, ale zevnitř se lepil na okno a namrzal, takže za chvíli nebylo moc vidět ven. Do takového ježdění bych uvítal přední sklo s vyhříváním anebo ho asi spíš demontoval.

Trochu jsem si stýskal, že šlo také pouze o verzi s omezenou maximální rychlostí na 50 km/h, ale možná to bylo dobře. I tak jsem si totiž za volantem Polarisu General užil vážně hodně legrace!