Největší SUV americké značky Ford Explorer se ve své šesté generaci vrací do Evropy. V nabídce bude výhradně jako plug-in hybrid. My jsme se s ním svezli poprvé počátkem tohoto týdne v Polsku.
Je vážně velký
Už ve druhé generaci, která se v České republice oficiálně prodávala na přelomu tisíciletí, šlo o velké auto a nejinak je tomu i v šesté generaci, která se na český trh letos vrací. Vždyť na délku má přes pět metrů, na šířku přes dva metry (a to bez zrcátek!) a vysoký je skoro 180 centimetrů. I rozvor je dlouhý, vždyť mezi předními a zadními koly naměříme přes tři metry.
Dobré je, že vnější rozměry se pozitivně projevují také uvnitř auta. Posádka rozhodně nebude trpět nedostatkem prostoru na žádné ze tří řad sedadel. Nejlépe se sedí v té první, kde mají řidič i spolujezdec k dispozici elektrická sedadla (řidičovo nastavitelné v 10 směrech s pamětí, spolujezdcovo nastavitelné v 6 směrech) s vyhříváním, odvětráváním i masážní funkcí. Mohla by ale klidně mít delší sedák.
Špatné to ale není ani v prostřední řadě sedadel. Tady jsou tři samostatná, podélně posuvná sedadla, jejichž opěradla se navíc dají nastavovat. Ford auto zkonstruoval tak, že tu cestující mají více než metr prostoru pro hlavu i nohy a vnitřní šířka je v úrovni ramen 1,5 metru. Sezení je docela pohodlné, ale v zatáčkách byste jistě ocenili lepší boční vedení.
A konečně třetí řada sedadel podle Fordu nabídne 96 cm místa pro hlavu a 83 centimetrů prostoru pro nohy. Se svými 180 cm jsem si tu připadal docela komfortně, jen je potřeba počítat s tím, že kolena jsou díky vysoké podlaze umístěna docela vysoko. Také se na zadní sedadla poněkud složitěji nastupuje. Logicky se tu cestuje lépe, než ve Škodě Kodiaq, ale na – jen o 10 cm delší – BMW X7 to zdaleka nemá.
Ford Explorer oslní objemem kufru. Pokud budeme mluvit o sedmisedadlovém uspořádání, pak pod kryt zavazadelníku naložíte 240 litrů, až po střechu to bude 330. Mimochodem nepříjemností může být to, že pokud neplánovaně povezete sedm lidí, namísto pěti, nebude kam dát kryt zavazadlového prostoru. Do kufru se nevejde, pod podlahou na něj není místo, takže bude muset asi zůstat ve své původní pozici přímo před zadními cestujícími. Za tohle si Ford rozhodně zaslouží minusové body. V pětisedadlovém uspořádání zbude pro zavazadla 635, respektive 1137 litrů a pokud sklopíte obě zadní řady sedadel (ta třetí se ovládá elektricky z kufru), odvezete dokonce až 2274 litrů nákladu.
Dvě výbavy, lišící se i designem
V Česku budou na prodej dvě výbavy Platinum a ST Line, které půjde rozeznat na první pohled. Zatímco Platinum je spíše luxusnější, ST line dle očekávání sportovnější.
Verze ST-Line má jednodílnou masku v černém laku a stejnou povrchovou úpravu mají i střešní podélníky, lišta na pátých dveřích a na obložení spodní části bočních dveří. Na kapotě je nápis „EXPLORER“ na bocích logo ST line. Drobné odlišnosti jsou také uvnitř, kde jsou sedadla (jen první dvě řady), koberce i sportovně tvarovaný volant s prošíváním červenou nití. A konečně na palubní desce se nacházejí dekorační prvky se vzhledem uhlíkového kompozitu. U varianty Platinum jsou exteriérové detaily vyvedeny v matně kovové povrchové úpravě, chybí loga na kapotě i blatníku, naopak je nápis „PLATINUM“ na pátých dveřích a palubní desku zdobí pravé dřevo. Odlišný je také design kol.
Nový Ford Explorer dostal plug-in hybridní pohon. Ve městě ujede až 40 km na elektřinu
V obou případech je základní výbava hodně bohatá a kromě barvy prakticky není za co připlácet. Rozdíly mezi oběma variantami jsou z tohoto pohledu v tom, že modely Platinum mají navíc 1000wattový audiosystém B&O se 14 reproduktory, zatímco ST-Line je vybaven audiem B&O s výkonem „jen“ 800 wattů a s 12 reproduktory.
Je to rychlý, ale i úsporný plug-in hybrid s velkým motorem
Motory se v posledních letech zmenšují, takže to, co Ford Explorer pohání, je vcelku velkým překvapením. Pod dlouhou přední kapotou totiž ukrývá přeplňovaný benzinový šestiválec 3.0 EcoBoost s 257 kW/350 koňmi, jemuž pomáhá elektromotor o výkonu 74 kW/100 koní. Celkový výkon pohonné soustavy je 336 kW/457 koní a 825 Nm, což je opravdu hodně i na 2,5 tuny vážící auto. Vždyť z 0 na 100 km/h zrychlí za rovných šest sekund a jede až 230 km/h.
Motor je spojen s desetistupňovým automatem a pohonem všech kol. Příjemným překvapením bylo, že na rozdíl od Fordu Mustang tady není těch deset rychlostí tak otravných. Způsobeno je to i tím, že jsou hodně dlouhé a i při 120 km/h jede auto na osmičku.
Energii bere elektromotor z lithium-iontových baterií s celkovou kapacitou 13,1 kWh. Umístěny jsou mezi nápravami pod podlahou a vzhledem k tomu, že jde o plug-in hybrid, dají se dobíjet i z běžné 230V zásuvky. V takovém případě zabere plné dobití 5 hodin a 50 minut. Nástěnná nabíječka Ford Connected Wallbox nebo veřejná nabíjecí stanice ze sítě FordPass Charging Network zkrátí dobu nabíjení na 4 hodiny 15 minut. Dobíjecí konektor je umístěn pod dvířky v levém předním blatníku.
Baterie se ale samozřejmě dobíjejí i při jízdě pomocí rekuperace. Subjektivně bychom ale ocenili, kdyby byla rekuperace vyšší (třeba alespoň jako u plug-in hybridní Kugy), případně nastavitelná. Auto totiž po ubrání plynu plachtí, což zejména z kopce dolu znamená nutnost použití brzd.
Ford pro Explorer připravil spoustu „jízdních možností“. Kromě sedmi jízdních režimů (nejvíc v jakémkoliv Fordu, i Ranger Raptor jich má jen šest) je to i čtveřice režimů práce s elektřinou: EV Auto (automaticky), EV Now (elektrický režim až do vybití baterie), EV Later (vůz šetří elektřinu v baterii na pozdější dobu) a EV Charge (průběžné dobíjení).
Za volantem
Po stisknutí startovacího tlačítka se „nic nestane“, auto naskočí na elektřinu. Na plně nabité baterie dojede Ford Explorer podle metodiky WLTP 42 kilometrů. Nám se při úplně běžné jízdě v polských Beskydech povedlo ujet dokonce necelých 44 kilometrů z celkových 52 s průměrnou spotřebou 2,8 l/100 km. I když baterie ukazuje dojezd 0 km, stále je nabitá přibližně na třetinu, tu ale při jízdě nevyčerpáte a slouží jako ochrana baterie (akumulátory nejvíce trpí při vybíjení pod cca 20 % a nabíjení nad 80 % své kapacity).
S vyčerpanou elektrickou energií už auto tak úsporné není, za dalších 100 kilometrů jízdy po Polsku, kdy vesnice střídala vesnici a nedalo se jet příliš rychle, vystoupala spotřeba k 7 l/100 km, což je stále skvělá hodnota. V tu chvíli jsme vyměnili auto z výbavy Platinum na verzi ST line, kde měli kolegové spotřebu paliva vyšší. Nakonec jsme ale 360kilometrovou cestu skončili se spotřebou pod 10 l/100 km. Tyto hodnoty můžete sledovat na digitálním přístrojovém štítu o úhlopříčce 12,3 palce, jehož grafika se mění podle zvoleného jízdního režimu.
Dojezd auta je hodně velký, protože s elektřinou umí pracovat velmi efektivně. Při běžné jízdě – jak je vidět na třetí obrázku – lze jet i více než polovinu cesty čistě na elektrický pohon (byla to cesta kombinující hlavně vesnice a mimoměstské silnice). Benzin pak auto čerpá ze 70litrové palivové nádrže.
V autě je příjemně vyšší posed a cestující na předních sedadlech si mohou pustit masážní funkci. Na výběr je několik programů, kombinujících nejen masáž v opěradle, ale i v sedáku. Nastavit se dá i její intenzita, k dispozici jsou tři stupně. Vše se ovládá přes dotekovou obrazovku na středovém panelu, která je podobně jako v renaultech umístěna na výšku. V prostorném interiéru Exploreru ale i přes úhlopříčku 10,1 palce působí poměrně malým dojmem.
Působivá je akcelerace auta, zejména jeho pružnost a prvotní reakce po sešlápnutí plynového pedálu. Na jeho funkci je potřeba si hned ze začátku zvyknout, protože reaguje velmi rychle, takže první rozjezdy za volantem jsou poněkud zběsilé. Naopak brzdový pedál působí zpočátku chodu spíše vlažněji a pro výrazný brzdný účinek jej musíte sešlápnout více. Je to ale jen o pár sešlápnutích jednotlivých pedálů a o zvyku.
Protože jsme v polovině cesty vyměnili auta, vyzkoušeli jsme jak výbavu Platinum (první část cesty), tak i ST line. Platinum je naladěno komfortněji, přesto je podvozek spíše tužší. To se projevuje na silnici v zatáčkách, kde auto umně maskuje svoji hmotnost. ST line má ale podvozek ještě tužší, stejně jako posilovač řízení, ale osobně mi takové naladění k tomuto typu auta příliš nesedí. I když je Explorer překvapivě obratný, spíše by se mi líbila plavnost, podobně „americké“ jízdní chování jako míval Edge.
Pružné zrychlení je díky 457 koním a 825 Nm hodně silné. Prvotní „boost“ obstará elektromobil, vzápětí se přidává spalovací motor. Předjíždět s Explorerem je velmi jednoduché, rychle reaguje i převodovka. Funguje to navíc i když auto hlásí nulový dojezd na elektřinu. Rychlost mu rozhodně nechybí, ba právě naopak.
Závěr a cena
Ford Explorer je autem, které ocení například velké rodiny (je standardně sedmimístný), případně – podle automobilky Ford – aktivní lidé, protože standardně nabízí pohon všech kol. Vybaven může být i tažným zařízením, pak uveze vlek až do 2,5tunové hmotnosti. Pohonná jednotka je v nabídce jen jedna, ale díky svému potenciálu – dynamickému i z pohledu apetitu – vyhoví širokému množství řidičů. Co se samotné jízdy týká, ocenili bychom komfortněji naladěný podvozek (zejména v ST line, ale klidně i v Platinum).
Ford by také mohl doladit některé detaily jako je roleta, která není v sedmimístném provedení kam dát a navíc nemá kolejničky, nebo krátké sedáky předních sedadel.
Proč o takových drobnostech mluvíme? Je to jednoduché, jakkoliv je Ford Explorer celkově příjemné auto, dostalo na českém trhu sebevědomou cenovku. Pohled do ceníku (ke stažení je zde) prozradí, že startuje na dvou milionech korun (cena s daní). To už se ale pohybujeme v prémiovém segmentu, kde je na výběr například i Audi Q7, Mercedes-Benz GLE nebo BMW X5… Na rozdíl od nich je ale Ford prakticky v plné výbavě…