nissan-juke-test-03

Nissan Juke je v reklamách prezentován jako uličník. A stejně tak i vypadá. Když se na něj podívám, hlavně zepředu boří všechny zaběhlé standardy. Trojice světlometů, vysoká příď… A vypadá jako „žába“. 🙂 Ale zase je to jednoduché. Buď se vám líbí nebo ne, nic mezi tím!

Uličnický vzhled pokračuje tak trochu i v interiéru. Budíky jsou kryty „děravým“ přístrojovým štítem, středový panel je baculatý a lakovaný lesklým lakem a celkově působí dojmem, že si designéři mohli pohrát více než je obvyklé. Palec nahoru!

Design exteriéru asi nemá cenu moc rozebírat. Na ten si každý udělejte názor svůj vlastní, ale pojďme si povědět, jak se s Jukem jezdí.

V nadpise je sousloví, které na první pohled nemusí dohromady dávat úplně smysl. Toho „uličníka“ jsme si už vysvětlili, takže zbývá poslušnost.

Hned po prvním usednutí do skvěle tvarovaných a příjemně tvrdých sedaček vám přijde, že auto bylo stavěno přímo pro vás – pro řidiče. Perfektní posez, vše je při ruce, na vše dosáhnete a nic nemusíte hledat. Výtku mám snad jen k tomu, že volant se dá nastavit pouze výškově a jako nedostatek také musím zmínit špatný výhled do stran přes široké A sloupky a hned na nich „nalepených“ zpětných zrcátkách. Na nic jiného si stěžovat nemůžu, spíše naopak!

Po prvním otočení klíčku v zapalování se rozezní naftový motor 1,5 dCi o výkonu 81kW. Ten zde pohání pouze přední kola. Zvuk je příjemný, slušně odhlučněný a na první poslech na volnoběh snad ani není poznat, že jde o motor spalující naftu. To se projeví až po rozjezdu, ale nebude vás to nijak obtěžovat. Jeho zátah je plynulý, nepřekvapí žádným kopancem do zad a nepolevuje až téměř do omezovače.

Podvozek má spíše tvrdší nastavení, které trochu „změkčovaly“ vysoké pneumatiky. Nissan Juke z vás duši nevyklepe ani na rozbitých cestách. I na rozbitých klikatých cestách si s ním můžete užít ostrou jízdu. Auto neodskakuje, ovšem podvozek svoje kvality předvede na silničkách kvalitnějších. Malý „uličník“ poslušně poslouchá řidičovy pokyny volantem a i přes drobný náklon karoserie jde příkladně za předními koly. K tomu, abyste si připadali jako závodníci, by se hodil spíše silnější přeplňovaný benzínový motor 1,6 DIG-S, ale ani naftová „jednapětka“ se příliš zahanbit nenechá. A co teprve Nissan Juke-R

Přečtěte si také:  Test plug-in hybridu Opel Grandland X Hybrid4 (2020)

K příjemnému řidičskému zážitku dopomáhá i řazení. Řadící páka je sice dlouhá, ale má krátké dráhy řazení a je příjemně po ruce. Rychlostní stupně na svá místa padají s parádní lehkostí a téměř samy. Jednotlivé převodové poměry by ale mohly být delší. Ač je převodovka šestistupňová, při maximálním povoleném dálničním tempu 130 km/h točí motor téměř 3 000 otáček, což je na naftu celkem dost…

Když vás nebaví koukat se za jízdy jen před sebe, můžete se kochat tím, jak využíváte motor. Nissan na disleji ve spodní části středového panelu nabízí možnost zobrazení klimatizace nebo jízdního režimu – na výběr jsou 3 možnosti: Eco, Normal a Sport. Mód Eco vám prozradí, jak úsporně jedete a za svoji jízdu jste obodovaní hvezdičkami. V režimu Normal je možné pozorovat přísun točivého momentu a v režimu sport vidíte využití výkonu. Pokud jste „hračička“, zaujme vás možná také možnost jednoduchého zobrazení přetížení…

O vntřním prostoru se bohužel moc mluvit nedá. Na předních sedadlech je vše v pořádku, horší to je na těch zadních. Jedinci větší postavy se budou hlavou dotýkat stropního čalounění a nebudou si mít kam složit nohy. Díky malým oknům si navíc budou připadat ještě stísněněji. Moc se toho nevejde ani do kufru. Objem 251 litrů není žádný trhák. Je však dobře přístupný a po sklopení opěradel vznikne rovná plocha.

Auto v naší (prostřední) výbavě Acenta stojí podle ceníku bezmála půl milionu korun, ale za tuto částku dostanete auto, za kterým se všichni otočí, ve kterém jistojistě budete středem pozornosti a které, pokud si vás získalo svým vzhledem, si vás získá i svojí jízdou.