Čas příjezdu v navigaci se zdá být jako jednoduchý údaj. Řidič zadá cíl, aplikace během chvíle vypočítá trasu a na displeji se objeví předpokládaný konkrétní čas příjezdu. Jenže za tímto číslem se neskrývá žádná jistota, je to odhad, který pracuje s velkým množstvím dat, ale pořád naráží na situace, které se předvídají jen velmi těžko.
Moderní navigace už dávno nepočítají cestu jen podle vzdálenosti a nejvyšší povolené rychlosti. Kdyby tomu tak bylo, stačilo by vzít délku trasy, rozdělit ji podle rychlostních limitů a výsledek průměrně převést na minuty. V reálném provozu by ale takový výpočet rychle selhal. Stejný úsek může být brzy ráno průjezdný plynule, odpoledne ucpaný a o víkendu zase úplně jiný kvůli turistům, cyklistům nebo koloně za pomalým autem.
Navigace počítá s provozem, ne jen s mapou
Google Maps, Waze, Mapy.com i kvalitnější vestavěné navigace v autech skládají trasu z jednotlivých úseků. U každého z nich se neřeší jen délka a rychlostní limit, ale také typ silnice, počet a typ křižovatek, směr jízdy, obvyklá rychlost provozu, dopravní omezení a u online systémů také aktuální situace na cestě.
Do výpočtu se proto dostává mnoho různých údajů. Navigace pracuje s historickými rychlostmi, živým provozem, nehodami, uzavírkami, pracemi na silnici a uzavírkami, dnem v týdnu i denní dobou. Proto stejná trasa nemusí mít v pondělí ráno stejný čas příjezdu jako v sobotu večer. Nejde o náhodné hádání, ale o predikci podle toho, jak se daná silnice v konkrétních podmínkách obvykle chová.
Google Maps například kombinují historické dopravní vzorce s aktuální dopravou. Pokud se určitý úsek pravidelně zpomaluje v odpolední špičce, navigace s tím může počítat ještě předtím, než se řidič ke koloně vůbec přiblíží. Využívá také informace od úřadů a hlášení od uživatelů, takže dokáže zohlednit uzavírku, práce na silnici nebo odstavené vozidlo.
Waze funguje ještě více komunitně. Jeho odhad času příjezdu vychází z toho, jakou průměrnou rychlostí jedou ostatní uživatelé po konkrétní trase. K tomu přidává dopravní podmínky a mimořádné události, například nehody nebo překážky. Pokud aplikaci používá dost řidičů, umí reagovat velmi rychle. Tam, kde je dat málo, ale může být její odhad méně jistý.
Vestavěná navigace v autě může být skvělá, ale také zastaralá
U vestavěných navigací nelze dát jednu obecnou odpověď. Hodně záleží na značce auta, ročníku, typu infotainmentu, mapovém dodavateli a aktivních online službách. Některé systémy využívají data od velkých mapových firem, jiné stojí na službách Googlu nebo pracují v prostředí Android Automotive. Rozdíly řidič nemusí vidět na první pohled, ale při delší cestě se mohou projevit velmi rychle.
Starší vestavěná navigace bez aktuálního online připojení obvykle vychází hlavně z uložených mapových podkladů, kategorie silnic a přednastavených rychlostních profilů. Modernější systém už dokáže reagovat na kolony, nehody, uzavírky i náhlá zpomalení. Pokud má dost dat, průběžně přepočítává trasu a upravuje čas příjezdu podle skutečnosti. Pokud data chybí nebo jsou nepřesná, může být příliš optimistická.
České dopravní systémy navíc pracují i s daty z takzvaných plovoucích vozidel. Zjednodušeně řečeno jde o anonymizovaná data z aut, která pomáhají sledovat rychlost a plynulost provozu. Právě podobné zdroje ukazují, že skutečný čas jízdy nevzniká jen na mapě. Vzniká až v provozu.
Horská silnice je pro navigaci mnohem složitější než dálnice
Na dálnici nebo na městském okruhu bývá odhad času často překvapivě přesný. Takové úseky využívá velké množství řidičů, provoz je hustý a navigace má k dispozici hodně aktuálních dat. Když se najednou zpomalí větší počet aut, systém rychle pochopí, že se něco děje.
Okresní silnice jsou jiný případ. Tam rychlost neurčuje jen dopravní značka, ale také profil silnice, zatáčky, stoupání, klesání, povrch, rozhled, počasí, plné čáry, odvaha řidičů a stav aut. Jeden pomalejší řidič může zpomalit celou skupinu vozidel. A právě taková situace se navigaci předvídá výrazně hůř než kolona na dálnici.
Na klikaté okresce může být povolená rychlost 90 km/h, ale běžný provoz se takovou rychlostí často nepohybuje. V zatáčkách se zpomaluje mnohem víc, některá auta zrychlují opatrně a o víkendech se do provozu přidávají cyklisté, turisté i řidiči, kteří jedou spíše výletním tempem. Ve chvíli, kdy takového pomalejšího účastníka silničního provozu dojedete a před vámi je plná čára, přestává být důležitý výkon vašeho auta, vaše odvaha, ale i rychlostní limity. Čas příjezdu se prodlužuje, najednou ho určuje řidič před vámi, nikoliv obvyklá dopravní situace.
Navigace totiž v takové chvíli nevidí situaci na silnici lidskýma očima. Nevidí, že před vámi jede auto, které před každou zatáčkou zpomaluje. Nevidí, že se nedá bezpečně předjet. Z dat nejdříve pozná jen to, že se váš telefon nebo auto pohybuje pomaleji než před chvílí. Pokud se stejně zpomalí více uživatelů, systém si zdržení vyhodnotí rychleji. Pokud jde jen o malou skupinu vozidel, může mu to chvíli trvat.
V Alpách se rozdíl mezi údajem v navigaci a realitou ještě zvětšuje
Ještě výraznější bývá rozdíl na alpských silnicích. V Rakousku sice mimo obec pro osobní auta zpravidla platí limit 100 km/h, pokud značka neurčí jinak, ale horská silnice si často vynutí úplně jiné tempo. Na papíře může krátký úsek vypadat nevinně. V praxi ho tvoří ostré zatáčky, značná převýšení, turistický provoz, autobusy, motorkáři, cyklisté či proměnlivé počasí.
Například vysokohorská silnice na Grossglockner měří 48 kilometrů, má 36 zatáček a vede až k Hochtoru ve výšce 2504 metrů. To není úsek, který by šlo posuzovat stejným způsobem jako běžnou okresku. Podobně působí Silvretta-Hochalpenstraße, která má 22,3 kilometru a 34 zatáček. Aktuálně je kvůli sesuvům a bezpečnostním opatřením uzavřená s plánem znovuotevření v roce 2030, jako příklad horské silnice ale dobře ukazuje, proč samotná vzdálenost o reálné době jízdy mnoho neříká.
Rozdíl mezi 22 kilometry po rovné silnici a 22 kilometry v alpských zatáčkách je obrovský. Navigace může znát rychlostní limit, historická data i průměrné časy průjezdu. Nemůže však dopředu vědět, že za další zatáčkou dojedete obytné auto, autobus nebo opatrného řidiče, za kterým pojedete několik kilometrů bez možnosti předjet.
Čas příjezdu je dobrý odhad, ne slib
Moderní navigace jsou velmi schopné. Umějí zohlednit historickou dopravu, aktuální provoz, uzavírky, nehody, hlášení řidičů i opakující se dopravní vzorce. Když mají dost kvalitních dat, dokážou čas příjezdu odhadnout velmi přesně. Jenže pořád pracují s pravděpodobností.
Na běžných a frekventovaných trasách bývá jejich odhad spolehlivý. Na horských průsmycích, úzkých okreskách nebo v místech s malým množstvím dat je potřeba počítat s větší rezervou. Navigace neudává garantovaný čas, ale nejpravděpodobnější scénář podle informací, které má právě k dispozici.
Proto se může stát, že cesta podle displeje vypadá rychle, ale realita přidá deset, dvacet nebo třicet minut navíc. Ne proto, že by navigace neuměla počítat. Spíše proto, že skutečný provoz je složitější než jakýkoli algoritmus. A někdy ho dokáže změnit jediné pomalé auto, jedna plná čára a několik zatáček bez rozhledu.
Zdroj: topspeed.sk, blog.google, support.google.com