mercedes-benz_blue_wonder-odtahovka-historicke_foto-nahled
Foto: Mercedes-Benz

Historie přinesla hodně zajímavé automobilové počiny. Jedním z nich je i odtahovka Mercedes-Benz, sloužící pro závodní modely značky, kterou dnes známe pod přezdívkou Blue Wonder. Do dnešních dní ale nepřežila, prohlédnout si můžeme jen její repliku.

Psal se rok 1954, když Mercedes-Benz poprvé ukázal speciální modrou odtahovku pro své závodní speciály. Byla revoluční, ale hlavně rychlá. Na jejím počátku stál šéf továrního týmu Alfred Neubauer, který chtěl odtahový speciál, jenž dokáže závodní auta odvézt rychle a bez komplikací. Úkolu se zhostil hlavní inženýr týmu Rudolf Uhlenhaut, který auto vyvinul na bílém listu papíru.

Přečtěte si také:  V sobotu se na sraze u Sedlčan potkaly desítky škodovek [fotogalerie]

Velkého zájmu se odtahovému speciálu dostalo zejména v roce 1955. V této sezóně se stuttgartský výrobce naplno věnoval okruhovým závodům hned na dvou frontách. Tou první byla královna motorsportu Formule 1, kde byl nasazen závodní speciál W196, tou druhou pak mistrovství světa cestovních vozů, kde měl své želízko v ohni v podobě závoďáku Mercedes-Benz 300 SLR (s kódovým označením W196S). A právě ten je vidět (nejen) na přiložených barevných fotografiích.

Odtahový speciál Mercedes-Benz Blue Wonder se používal na rychlé přesuny z továrny na závodní okruh a opačně. Auto mělo velmi sofistikovanou konstrukci, vždyť tehdy používalo díly z modelů Mercedes-Benz 180, 300 S a dokonce i 300 SL. Základem byl prodloužený trubkový rám ve tvaru X, jenž byl upraven z modelu 300 S. Rozvor byl natažen z původních 2900 milimetrů na 3050 milimetrů, a vzhledem k zamýšlenému účelu auta přibyla spousta výztuh. Zajímavá byla také konstrukce náprav. Ta přední využívala nezávislé zavěšení s vinutými pružinami, ta zadní náprava byla kyvná.

Pohon zajišťoval benzinový řadový šestiválec s objemem 2996 ccm. Ten pocházel z legendárního Mercedes-Benzu 300 SL Gullwing. Motor měl litinový blok, hliníkovou hlavu, kovanou klikovou hřídel s mazáním se suchou klikovou skříní a vstřikování paliva Bosch. Výkon byl kolem 220 koní při 5800 otáčkách za minutu, což je na jakékoliv auto z 50. let skvělá hodnota. Poháněna byla zadní kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku a rychlost, kterou bylo auto schopno dlouhodobě uhánět, činila 160-170 km/h. A že to bylo opravdu dobrodružné, dokazuje i fakt, že za koly s rozměrem 5,5×15 palců se ukrývaly jen bubnové brzdy vpředu i vzadu.

Mimochodem řidič mohl využívat také něco jako tempomat. Byl to systém páky napravo vedle volantu, kterou se ovládala škrticí klapka. Tempomat se „aktivoval“ jejím trvalým otevřením. Mimochodem wikipedie říká, že tempomat byl vynalezen už o 10 let dříve. V roce 1945 si jej nechal patentovat inženýr Ralph Rowe Teetor. V sériové výbavě se tempomat poprvé objevil v roce 1958 v modelu Chrysler Imperial.

Přečtěte si také:  Vyrazili jsme na setinovou rallye. Je to zábava, ale vyžaduje to také pořádné soustředění

Když se na odtahovku Mercedes-Benz Blue Wonder podíváte, asi tušíte, že motor je umístěn za kabinou. A za ní jsou i přední kola, takže manévrovat s tímto autem chtělo cvik. Design nebyl nepodobný tomu, který známe právě například z modelů Gullwing. Finální nápadnost podpořil také modrý lak Mercedes-Benz Royal Blue, kvůli němuž právě auto dostalo svoji přezdívku v překladu modrý zázrak.

Kabina byla pouze dvoumístná se spartánskou výbavou i čalouněním, kombinující tartan a koberec. Za kabinou už byl nákladový prostor, přičemž auto měřilo 7 metrů na délku a 2 metry na šířku. Díky tomu byla odtahovka výrazně menší než všechny tehdejší odtahové speciály, což je ostatně vidět ve fotogalerii výše. Díky tomu se vešla i na úzké okresní silnice, pod nízké viadukty, ale i pod mosty s malou šířkou i nosností.

Mercedes-Benz Blue Wonder si ale dlouhou kariéru neužil, konce přišel ještě v roce 1955. Za tím stála nešťastná nehoda při závodě. V Le Mans tehdy totiž z trati vyletěl Pierre Levegh ve svém závodním Mercedes-Benzu 300 SLR a skončil přímo mezi diváky. Šlo o opravdu velkou katastrofu, protože při ní bylo zabito více než 80 lidí. Automobilka na základě toho svoje sportovní aktivity ukončila.

Modrý odtahový speciál pak čekal smutný osud. Nejprve se dostal do Ameriky, kde sloužil pro výstavní účely, pak se vrátil zpět do Německa, kde ho využívalo zkušební oddělení automobilky. Když už nebyl potřeba, zůstal zaparkovaný venku, kde se o něj postarala příroda. V roce 1967 se nakonec jeho konstruktér Rudolf Uhlenhaut rozhodl, že ho zlikviduje.

Přečtěte si také:  Koncept BMW ZBF-7 předběhl svou dobu. Měl ledvinky na výšku už v 90. letech

Automobilka na auto ale úplně nezapomněla, a tak se v roce 1993 pustila do stavby repliky. Problémem však bylo, že k původní stavbě neexistovaly žádné dokumenty, výkresy a už vůbec ne technické záznamy. Mercedes-Benz tak musel improvizovat a studovat dobové obrazové materiály. Práce se nakonec povedla, zabrala více než 6000 hodin, ale technicky nejde o přesnou repliku, má totiž jiný motor. Dnes je Mercedes-Benz Blue Wonder součástí sbírky automobilky a je vystaven v muzeu Mercedes-Benz ve Stuttgartu, odkud pochází fotky v galerii výše.