Today, Tomorrow, Toyota. Vzpomínáte na reklamní heslo Toyoty z 90. let? Odkazuje na odolnost vozů, a zároveň připomíná, že Toyota technologiemi, které předbíhají svoji dobu, vytváří budoucnost. Nejznámějším příkladem je první hybridní model Prius představený v polovině 90. let. Připomeňte si i další inovace Toyoty, které ovlivnily i dnešní moderní vozy.
1971: Elektronicky ovládaná dvouzónová klimatizace
Prvním výrobcem automobilů, který jako první zavedl ručně ovládanou klimatizaci, byl americký Packard v roce 1939. Weather Conditioner firmy Bishop and Babcock vzhledem připomínal spíše ledničku zabírající valnou část úložného prostoru a stál bezmála 4700 dnešních dolarů. Klimatizace se jako volitelný doplněk amerických aut objevila v 50. letech a k dnešnímu elektronickému ovládání měla ještě daleko. Tehdy spíše mrazila, než chladila a posádka vozu za ně často platila zánětem horních cest dýchacích. Instalace byla nákladná a zařízení bylo rozměrné, takže se jejich použití omezovalo pouze na velké modely.
První pokusy použít klimatizaci s elektronickým ovládáním učinila Toyota v 60. letech v modelu Crown Eight. Na návrhu měla lví podíl firma Nippondenso (dnes Denso). Díky dynamickému rozvoji japonského elektrotechnického průmyslu se klimatizační zařízení byla stále účinnější. V roce 1971 byl v luxusním modelu Century serie VG20, dostupném výhradně na japonském trhu, zaveden Toyota Automatic Climate Control System, tedy dnes rozšířená dvouzónová klimatizace s precizním ovládáním pomocí elektroniky. Teplotní čidla se nacházela na několika místech v interiéru, mimo jiné ve sloupcích a u podlahy vozidla, což usnadňovalo optimální proudění chladného vzduchu zpředu a ze zadní části kabiny.
Špičkový model Toyoty o několik let předběhl jiné producenty. Další velký technologický přelom nastal v srpnu 1983, kdy Toyota Crown (série S120) dostala desetiválcový kompresor s proměnlivým objemem. Inženýři Toyoty tak poprvé docílili toho, že se klimatizace z primitivní mrazničky stala komfortním a snadno ovladatelným zařízením.
1982: Automobilová lednička
Každý, kdo měl příležitost svézt se Toyotou Land Cruiser J200, podivil se, že se ve schránce ukryté v loketní opěrce mezi předními sedadly nachází chladicí box na nápoje. Toto zařízení je dokonalé na dlouhé cesty, během nichž udržuje nízkou teplotu plechovek nebo lahví. Miniledničky se montují do exkluzivních limuzín, aby lahve šampaňského zůstaly dokonale vychlazené. Ledničky se také často využívají v karavanech.
Práce na první automobilové ledničce zahájili inženýři Toyoty a Nippondenso v 70. letech. Domácí lednička odebírající proud s napětím 220 V má takřka neomezené zásoby energie, jenže zařízení s napětím 12 V představovala pro konstruktéry velkou výzvu. Poprvé se Toyota Cool Box objevila jako volitelná výbava v cestovatelském MPV MasterAce Surf v listopadu roku 1982. Zařízení nejen chladilo, ale bylo schopné vyrobit i kostky ledu. Toyota Cool Box byl zpočátku dostupný pouze na japonském trhu. Dnes je k dispozici i pro Land Cruiser J200, který se prodává po celém světě.
1984: Otevírání dveří bez klíče
Dálkové ovládání otvírající dveře pomocí infračerveného paprsku je dnes samozřejmostí i v těch nejmenších městských automobilech. Spolehlivý Toyota Keyless Entry System, čili dnes populární centrální zamykání, se stal součástí sériové výroby (jako volitelná výbava) už v září roku 1984. Prvním takto vybaveným vozem Toyoty však nebyl prémiový Soarer, ani sportovní Supra, ale dodávka Dyna série BU64 a BU82, uvedená na japonský trh v září 1984. Volba na ni nepadla náhodou. Řidiči dodávkových vozů často nasedají a vysedají při předávání zboží, a vždy mají plné ruce dokumentů a faktur. Proto dostali jako první možnost ocenit pohodlí odemykání dveří na dálku. Na sklonku 80. let byl již Toyota Keyless Entry System všeobecně používanou součástí volitelné výbavy osobních vozů prémiového segmentu a o několik let později se stal standardem v kompaktních a městských vozech bezmála všech výrobců.
1989: Výfuk s variabilní délkou
Výfuk s variabilní délkou je doménou sportovních aut, ačkoli se stává, že se objeví i v sedanech, kde zvuk dieselového motoru neladí se sportovní image výrobce. Výhodou je právě sportovní zvuk motoru. Dnes lze toto řešení nalézt ve vozech různých značek. Jednou z prvních firem (pokud ne vůbec první na světě), které použily toto řešení, byla Toyota. Do výfuku byl namontován takzvaný by-pass zkracující průchod výfukových plynů, jenž změnil délku akustické vlny proudu zplodin. Řešení působí dojmem, jako by vůz disponoval dvěma výfukovými soustavami – tou normální, tichou a druhou hlučnější, se sportovním laděním.
Od června roku 1989 začala Toyota používat výfuk s variabilní délkou jako variantu v modelu Crown s motorem 7M-GE (3.0/ 190 koní), ovšem v širším měřítku se začal nabízet pouze v modelu Crown Majesta určeném pro japonský trh (série S149 s šestiválcovým třílitrovým motorem 2JZ-GE o výkonu 230 koní), který Toyota začala nabízet na podzim 1991. Současné výfukové systémy s variabilní délkou používají mnozí výrobci, zejména ve sportovně laděných a výkonných autech.
1989: První vysoce účinné tlumiče typu Twin Tube v sériově vyráběném automobilu
Tlumič má za úkol snižovat vibrace kol, udržuje vůz v jedné rovině, předchází rozhoupání karoserie a naklánění vozu při brždění nebo zvedání předku auta během rychlého startu. Funkční tlumič zajišťuje bezpečnost a pohodlí jízdy. Píst tlumiče tlačí olej ventily ve válci. Producenti dlouhá léta používali tlumiče typu Mono Tube s jednotlivým válcem. V 80. letech začala Toyota pracovat na systémech zavěšení zvyšujících bezpečnost. Kromě elektronicky ovládaného zavěšení TEMS (Toyota Electronic Modulated Suspension), byla v modelu Soarer roku 1983 zavedena inovace – poprvé na světě byl v sériovém (nezávodním) automobilu použit tlumič typu Twin Tube. Liší se dalším válcem a dvěma komorami vyplněnými olejem. Píst pracuje uvnitř druhého válce. Mezi vnějším válcem a vnějším krytem vzniká další prostor – vyrovnávací komora.
Tlumič Twin Tube má obvykle větší průměr a objem, nicméně jeho účinnost je značně vyšší než v případě tradičního tlumiče s jednotlivým válcem. Řešení bylo známé, ovšem jeho použití se omezovalo na auta určená na rally a spíše bylo považováno za experimentální. Toyota jako první výrobce na světě použila tlumiče Twin Tube v sériovém voze. Jednalo se o sedan Celsior 1. generace, který na japonském trhu debutoval v říjnu 1989. V současnosti tlumiče Twin Tube nabízejí tuningové firmy. Výhodou řešení zavedeného Toyotou v sériově vyráběných vozech je mimo jiné lepší přilnavost a vyšší stabilita, zejména v zatáčkách.
1999: Unikátní systém skládání zadních sedadel
Dlouhá léta se musela zadní sedadla úplně vymontovat, aby vzniklo více místa. Toyota se stala průkopníkem dodnes populárních řešení typu „smart seats”. Toyota FunCargo byla užitkový vůz z roku 1999 zkonstruovaný na platformě nevelkého Yarise 1. generace. V Evropě ho znali jako Toyota Yaris Verso a právě on dostal jako první na světě geniálně prosté řešení skládání zadních sedadel. Společně s opěrkami hlavy se ukryla pod vysoko posazená přední sedadla. Během pár vteřin bylo možné bez většího úsilí a složité demontáže získat plochou podlahu zavazadlového prostoru s objemem 2160 litrů, což je typické spíše pro kombi čítající více než 4,5 metru a pro dodávky, nikoli pro auta, jejichž délka má jen 3,86 metru.
1967: První japonské auto s disky z lehkých slitin
Populární hliníkové disky byly známé už ve 20. letech minulého století. Toyota se naopak rozhodla pro sériovou montáž disků z lehkých slitin v každém ze sériových exemplářů modelu 2000GT. Je třeba zdůraznit, že šlo o sériově vyráběná auta, protože první vozy a prototypy vyrobené před květnem 1967 měly ještě klasické paprskové disky legendární milánské firmy Ruote Borrani s centrální maticí. Toyota 2000GT jako první automobil japonské výroby disponovala sériově montovanými odlévanými disky ze slitiny hliníku a hořčíku, s pěti šrouby. Vznikaly ve spolupráci s japonskou značkou Enkei zaměřující se dodnes na výrobu vysoce kvalitních hliníkových disků, ovšem autory návrhu byli designéři z týmu Satoru Nozaki z Toyoty. V Toyotě 2000GT se poprvé v historii japonského automobilového průmyslu dočkaly ve standardu uplatnění radiální pneumatiky Dunlop SP 41 o velikosti 165 HR15. Dnes jsou disky z lehkých slitin jedním z nejpopulárnějších řešení. V Japonsku si je objednává více než 90 procent zákazníků.
