Na podzim loňského roku se kromě koronavirové pandemie stalo velkým tématem také AdBlue, respektive jeho akutní nedostatek a zvyšující se ceny. Stačilo ale pár měsíců, aby se ukázalo, že šlo jen o nafouknutou bublinu a žádná „močovinová krize“ se nekoná. Nutno říct, že naštěstí.
Ještě během listopadu se řada firem obávala, že močovina dojde a jejich auta se zastaví. Novější naftové motory bez AdBlue, které pomáhá snižovat emise, nenastartují. Obávali se i běžní motoristé a spolu s nimi dokonce i stát, především pak ministerstvo dopravy.
Tehdejší ministr dopravy Karel Havlíček dokonce jmenoval speciální AdBlue tým, ke kterému tehdy řekl: „Problém s nedostatkem kapaliny AdBlue v Evropě není možné podcenit. Chceme se vyvarovat problémů u našich motoristů, dopravců a v průmyslu. Na nic proto nečekáme, vytvořili jsme mimořádný AdBlue tým a na dnešní odpoledne jsem svolal jeho jednání za účasti MD, MPO, SSHR a ČESMAD.“
V té době byly ceny močoviny na nejvyšší úrovni v historii. Zatímco předtím stál litr několik desítek korun, během podzimu se dostal i na několik set. Dnes, jen pár týdnů poté, se ale ceny vrátily na původní úroveň a AdBlue je znovu dostatek. Vysvětlením toho všeho je prostě a jednoduše panika.
Ivan Indráček z Unie nezávislých petrolejářů pro web ČT24 řekl: „Problém nebyl na straně zásobování, problém byl primárně v panice. Na základě paniky zvýšená poptávka, kterou nebylo možno existujícím logistickým řetězcem uspokojit.“ Na podzim totiž produkci močoviny výrazně omezil jeho největší evropský výrobce, tedy slovenská firma Duslo. Mohla za to hlavně extrémně vysoká cena a nedostatek zemního plynu, který je vstupní výrobní surovinou. Jakmile se tato zpráva dostala na světlo světa, lidé, firmy, ale právě i stát začal panikařit. A na onu enormní a lehce hysterickou poptávku prostě aktuálními distribučními kanály nebylo možné adekvátně reagovat.
V současné době je AdBlue k dostání prakticky všude, ať už u čerpacích stanic, na internetu nebo v obchodech. Ceny se pak nejčastěji pohybují asi kolem 30 Kč za litr.
Panika tak ani né, jako novináři. V německu se nic takového nedělo. Tak díky všem novinářům co dělaj paniku.