První listopadový víkend jsme opět trávili na mosteckém okruhu, jeli jsme další z vytrvalostních závodů, kterého se účastníme s naším závoďákem Citroën C2 VTS v rámci týmu 1-4-3-2 Racing. Dopadli jsme tentokrát mnohem lépe než minule, přesto to ani tentokrát nebylo hladké. Skončili jsme přesto nakonec „na bedně“.
Opravy po minulém závodě a úpravy pro ten další
V březnu, kdy jsme s naším autem jeli první závod, jsme nedopadli úplně dobře. Ze šestihodinového závodu jsme ujeli necelých pět hodin a pak jsme kvůli nehodě museli odstoupit. V jedné ze zatáček se nám totiž uvolnilo levé přední kolo a neovladatelný malý Citroën projel kačírkem a skončil v bariéře. Škody nebyly velké, auto bylo poškozeno jen drobně, ale pokračovat v závodě jsme nemohli. Do dalšího závodu, který jsme měli v plánu právě teď na listopad, jsme tak měli trochu práce navíc.
V rámci oprav jsme zjistili, že poškozeny byly pouze plechy, plasty, brzdový kotouč a chladič klimatizace. Náprava i další části auta zůstaly naštěstí nedotčeny. Problémem se ovšem ukázalo shánění dílů v té barvě, kterou potřebujeme, protože většina dílů na Citroën C2 VTS je v černé barvě. Vše ale nakonec povedlo, auto se poskládalo a vypadá jako původně. Chladič klimatizace nebylo třeba řešit, protože klimatizaci sice naše auto má, ale nepoužíváme ji, takže jsme chladič jen odstranili. Naopak jsme pro lepší odvod tepla z motorového prostoru přidali do kapoty dva výdechy.
A pak přišly na řadu úpravy, které měly chování auta i jeho rychlost trochu vylepšit. Vyměnili jsme opět kompletně přední brzdy, kam jsme dali hladké kotouče a k tomu brzdové destičky s příměsí keramiky. Zadní brzdy byly v pořádku, ty jsme řešit nemuseli. K tomu jsme na auto připravili na předek úplně nové pneumatiky (podle pravidel můžeme používat semi-slicky s homologací pro běžný silniční provoz) a vyházeli pár drobností z kabiny jako spolujezdcův airbag a některé nepotřebné plastíky.
V plánu bylo ještě instalovat přídavnou nádrž, protože sériová 37litrová je hodně malá a musíme kvůli tomu každou přibližně hodinu a čtvrt tankovat, ale to se nakonec ukázalo jako složitější zásah, než jak se původně zdálo. To si necháme na příští sezónu. Na druhou stranu jsme alespoň měli stanovený harmonogram střídání jezdců. Šestihodinový závod jedeme ve třech řidičích a ta hodina a čtvrt se zdá být jako docela ideální čas na to, abychom stále byli schopní držet maximální pozornost a perfektní soustředění.
Pak už přišly na řadu jen nějaké designové úpravy jako odstranění původních oranžových doplňků na karoserii, které jsme nahradili černými, dolepení stínícího pruhu na čelní sklo a samolepky s názvem týmu na střechu. Nakonec jsme nainstalovali externí anténu k vysílačce na střechu a na závod jsme byli připravení.
Technické přejímky
Auto jsme v sobotu odpoledne dovezli na mostecký okruh, převzali jsme si klíče od boxů a zaparkovali jsme ho. V rámci minulých technických přejímek jsme prošli s výhradou, která zněla, že je potřeba vyměnit držák hasicího přístroje z původního plastového na kovový. To byla také nakonec poslední úprava, kterou jsme udělali a mohli jsme se vydat na technické přejímky.
Těmi jsme tentokrát prošli bez problémů, vše bylo podle pravidel šampionátu Amater Endurance Cup, který s tímto Citroënem jezdíme, bez problémů a v pořádku. Auto jsme tak opět odvezli zpět do boxů, kde už mohlo počkat na nedělní ráno.
Den závodu
Je tu neděle ráno, den závodu. Kolem půl osmé se všichni potkáváme v našem závodním boxu, který sdílíme s dalším červeným Citröenem. Ten tady tentokrát fungoval jako náhradní auto, protože auto našeho spřáteleného týmu se bohužel nestihlo včas vrátit ze zástavby bezpečnostního rámu.
A proč jsme na okruhu tak brzo? Je to jednoduché, protože v 8 hodin začíná rozprava k jezdcům, kde nám pořadatelé vysvětlí, co znamenají jednotlivé vlajky, které se v průběhu závodu mohou na věžích objevit, ale také systém závodů, ale i nějaký časový harmonogram a další podrobnosti, které se dnešního dne týkají.
Jak už to tak bývá, člověk míní, ale často to něco změní. Tentokrát to bylo počasí. Původně jsme totiž měli od 9°° vyrazit na trať na kvalifikaci, abychom zajeli referenční čas, podle kterého se budeme řadit na startovním roštu při startu do závodu. Jenže na okruhu byla opravdu hustá mlha, kdy z jedné věže nebylo vidět na druhou. Kvůli tomu tak řídicí věž mosteckého okruhu nechtěla auta na trať pustit. Mlha se rozpustila až kolem desáté hodiny, takže se program posunul.
Kvalifikace nakonec byla o něco kratší, stejně jako závod, který měl původně v 10°° začínat a končit v 16°°. Konec závodu se posunout nedal, i kvůli brzké tmě, takže závod byl nakonec zkrácen. Místo šesti hodin jsme nakonec jezdili „jen“ čtyři a půl hodiny. Ono i to je ale docela dost – jak pro techniku, tak pro řidiče. V kvalifikaci jsme vyjeli 16. pozici na startu z celkem 35 posádek, přičemž naše auto je z nejslabší ze čtyř kategorií (jezdíme do 1,6 litru), které jsou v závodě vypsány.
První stint v závodě zůstal stejně jako minule na kolegovi Ondrovi, který se toho chopil statečně a srdnatě a hned od začátku zajížděl parádní časy, které nakonec vylepšoval. Dostal se až na čas 2:09.1, čímž stanovil náš nejlepší čas tohoto dne. Od začátku jsme se ale nemohli úplně dobře spolehnout na brzdy, protože při ostrém brzdění nebyl jejich účinek ideální, museli jsme brzdit méně ostře, což se nejen podepisovalo na čase a brzdných bodech, ale i na výdrži brzd. Přestože jsme k nim přidali náporové chlazení z nárazníku namísto předních mlhovek, i tak se kvůli tomu víc zahřívaly.
Ondrovi to i přesto za volantem šlo, prokousal se startovním polem až na celkové 12. místo ze všech posádek (některé do závodu po kvalifikaci už ale kvůli technickým komplikacím nenastoupily) a jasně první v naší kategorii. Přibližně po hodině a půl ale vyjel benzin a bylo potřeba poprvé tankovat. Na rozdíl od minulého závodu, kdy jsme tankovali přímo na čerpací stanici v areálu mosteckého autodromu, jsme tentokrát tankovali ve vytyčené tankovací zóně z předem naplněných kanystrů přímo do auta. A ukázalo se to jako rychlejší řešení. Mezitím, co Ondra a další kolegové z týmu tankovali, jsem já čekal připravený v boxech, abych naskočil do auta. Střídat se totiž může jen v boxech, nikoliv při tankování. U tankování se navíc nesmí ani nic opravovat.
Když jsme se vystřídali, vyjel jsem na trať stále na první místě. Výhodou bylo, že tankování i střídání řidičů jsme zvládli v rámci jízdy za Safety carem, kvůli úklidu vyteklé chladicí kapaliny na cílové rovince. Jakmile Safety car zajel do boxů, mohli jsme konečně začít zase závodit. Auto jsem zpočátku trochu šetřil, potřeboval jsem si ho i trochu osahat, ale postupem času jsem začal zkoušet, co všechno zvládne, kde se dá zrychlit, a kde se dá ještě ubrat čas. Nakonec jsem se dostal zlehka pod 2:10, ale Ondrův čas jsem nepřekonal. Z brzd jsem ale neměl dobrý pocit, nefungovaly spolehlivě a nebylo možné se do nich opřít naplno. Jednou jsem zkusil brzdit na cílové rovince později, ale nebyl to úplně dobrý nápad. Nájezd do esíčka jsem nakonec netrefil úplně dobře. Ostatně, na celou hodinu mého ježdění se můžete podívat ve videu:
Auto jako celek funguje skvěle, přestože patří do nejslabší kategorie, dokáže držet krok se spoustou mnohem silnějších aut. Díky své hmotnosti dokáže být rychlejší v zatáčkách, ale nakonec ztratí na rovince, kde mu silnější auta jasně ujedou. I tak jsem po svém stintu zajížděl tankovat z 11. místa celkově a z 1. místa v kategorii s náskokem 4 kol na druhého. Zní to hezky, ale tady naše parádní tažení závodem končí.
To, čeho jsem se bál, se vyplnilo. Ke konci mého stintu mi totiž přišlo, že brzdy fungují čím dál hůř. A nebyl to jen pocit, byl to fakt. Po třech a půl hodinách závodů byly totiž přední destičky sjeté až na plech (jak destičky vypadaly, se můžete podívat ve videu pod článkem v čase od 8:59). Naštěstí to vyšlo krásně, protože to ještě nestihlo zničit kotouče. Natankovali jsme tedy rychle auto a vyrazili do boxů, abychom destičky rychle vyměnili. To se povedlo asi za dvacet minut, ale stálo nás to první místo v kategorii a i výrazný propad v celkovém pořadí. V kategorii jsme se ztrátou 9 kol na posledním místě.
Střídáme jezdce a do sedačky přichází Martin. I ten má start pomalejší, aby si opět po půl roce osahal auto, ale po pár kolech se dostává do tempa a zajíždí pěkné časy. Dostává se na třetí místo a po každém kole stahuje i náskok na další naše soupeře z kategorie. Do konce závodu ale zbývá necelá hodina a to je málo času. A navíc nám ještě o pár minut nevyšel benzin, takže jsme museli nakonec těsně před koncem auto zlehka dotankovat.
Jsme v cíli a na bedně
Po čtyřech a půl hodinách projíždí Martin po celkem 94 ujetých kolech cílem na třetím místě. I tak to vnímáme jako úspěch, protože opět vidíme, že přestože je naše auto jedním z těch vůbec nejslabších v závodním poli, má potenciál držet se ve výsledcích kolem poloviny startovního pole. Musíme jen vychytat některé drobnosti jako výdrž brzd, méně tankování a další drobnosti, ale jezdecky to vypadá, že jsme dobře připraveni.
Do příští sezóny, kterou bychom už rádi odjeli celou, musíme na autě opět udělat několik úprav a oprav. Zejména kolem brzd, ale také repasi převodovky, protože trpí typickým problémem Citroënů C2 VTS se synchrony na třetím a čtvrtém rychlostním stupni. Příští rok by nás měly čekat čtyři závody, které se pojedou 2x na okruhu v Mostě, jednou na Slovakia Ringu a jednou i na maďarském Pannonia-Ringu.
Děkujeme za podporu i našim partnerům, kterými jsou 1. Bohdalecká – Spolehlivý partner ve stavebnictví a české zastoupení automobilky Citroën!