Schválně, kdo z nás nechtěl být profesionálním závodníkem? A komu z nás se to podařilo? Takových lidí je málo, ale víte, že závodníkem se můžete stát i tak a nemusí vás to stát statisíce? My jsme si jeden takový vytrvalostní závod také vyzkoušeli. Postavili jsme se na start šestihodinového závodu na mosteckém okruhu.
Navigace:
- Strana 1: Závod pro všechny: technické předpisy, výbava jezdce, atd.
- Strana 2: Závodíme aneb jak závod probíhá?
Je to vlastně pro každého
U profesionálního závodění je potřeba mít velké finanční zdroje (a to buď vlastní nebo sponzorské), protože velmi drahá je technika a tým, který se o ni musí starat, ale i samotné startovné. U toho tzv. „velkého závodění“ je totiž potřeba dodržovat přísné bezpečnostní předpisy FIA, stejně jako vybavení posádky a podobně. To u amatérských závodů to není tak přísné. To by ale neznamená, že na trať můžete v závodě, který jsme jeli i my, vyjet se sériovým autem.
Přihlásili jsme se do šampionátu okruhového závodění Amater Endurance Cup, který letos obsahuje čtyři podniky. Ten první se odehrál v sobotu 9. března na velkém mosteckém okruhu, druhý závod bude 8hodinovka v Sosnové, třetí podnik se pojede na mosteckém polygonu a závěrečný čtvrtý závod sezóny se opět podívá na velký mostecký okruh. Jde o celý šampionát, takže v rámci celého roku sbírají týmy body a na konci roku budou vyhlášeny nejlepší posádky.
Pořadatel neomezuje to, s jakým autem se do závodu přihlásíte. Může to tak být prakticky cokoliv, takže vedle sebe může na startovním roštu stát fabie první generace a klidně i nejnovější emkový bavorák.
Klidně bez interiéru, ale v bezpečí
Protože jde o amatérský závod, není potřeba mít „opravdové“ závodní auto s průkazem sportovního vozidla. Přesto ani taková auta nebudou ze závodu vyloučena. Důležité je ovšem mít auto, které je vzhledově i technicky v pořádku. Může to být v základu úplně klidně běžné sériové auto, třeba jako je náš postarší Citroën C2 VTS, ale budete na něm i tak muset udělat pár úprav. Povinné jsou totiž vícebodové bezpečnostní pásy s homologací FIA (klidně propadlou) a minimálně 2kg hasicí přístroj, který budete mít v případě potřeby při ruce.
A už v našem prvním závodě jsme zjistili, že je to opravdu potřeba, protože stát se může cokoliv. Jednomu z konkurenčních vozů totiž v poslední hodině závodu zahořela palubní deska. Stát se tak mělo od výfuku. Díky hasicímu přístroji, kterým posádka zažehnala to nejhorší, nebyly na autě škody fatální. Na okruhu jsou i tak samozřejmě přítomni hasiči i záchranná služba.
Vestavěný bezpečnostní rám není povinný, je jen doporučený, stejně jako ochranná síť na boční sklo. V autě nemusí nutně být čalounění, takže „zbytečná“ sedadla (při závodě smí v autě být pouze řidič) lze odmontovat, stejně jako koberce, zvukovou izolaci i čalounění. Při demontáži interiérových součástí je třeba pouze dbát na to, aby ve dveřích nebyly ostré části, případně je třeba je zakrýt, aby se o ně řidič nezranil.
U našeho „závoďáku“ tak z auta putovaly všechny koberce, plasty a čalounění z kufru, stejně jako z prostoru zadních sedadel i čalounění z předních dveří. Vyndali jsme také všechna čtyři sedadla (vpředu i vzadu má Citroën C2 vždy po dvou samostatných sedadlech) i všechny sériové bezpečnostní pásy. Řidičovo sedadlo jsme nahradili sportovní skořepinou a doplnili čtyřbodovým závodním bezpečnostním pásem. Na původní místo spolujezdcovy sedačky jsme namontovali hasicí přístroj.
Přísné jsou také předpisy pro samotné řidiče. Podle předpisů musí mít kombinézu, celoprstové rukavice a uzavřenou obuv. Oblečení nemusí být bezpodmínečně nehořlavé, přestože je to doporučeno. Samozřejmostí je nutnost použít přilbu, která je určena pro automobilové závody. Prý už se totiž stalo, že do závodu nastoupili řidiči s helmou na kolo a podobně.
Technické předpisy jsou volnější, ale pravidla tu jsou
V rámci závodu jsou vypsány čtyři výkonnostní kategorie, které se značí velkými písmeny: A, B, C, D, přičemž nejslabší je áčko, do kterého jsme spadali i my. Jde o auta s objemem motoru do 1,6 litru. Pokud budete mít takto malý motor, ale s turbodmychadlem, bude se pak objem válců násobit stanoveným koeficientem a vy tak stejně postoupíte do vyšší kategorie.
Motor ve voze nemusí být původní, ale technické předpisy stanovují, že „všechny vozy musí používat motor k danému typu a modelu automobilové značky. Materiál uložení motoru je libovolný, místo uložení motoru musí zůstat původní. Jinak veškeré úpravy bez omezení, pouze obsah motoru musí odpovídat zařazení do třídy. Může se tedy stát, že v autě nebude původní motor, ale podle toho by pak mělo být zařazeno do skupiny. Motor ale může být upravený, takže oproti sériovému výkonu může mít klidně dvakrát tak vysoké hodnoty výkonu i točivého momentu.
Upraven může být i zbytek vozidla, přesto platí, že je třeba dodržovat stanovené technické předpisy, které jsou k nahlédnutí i na webových stránkách pořadatele. V případě pneumatik platí, že závodní vůz nemusí obouvat běžné silniční pneumatiky, ale může obouvat semislicky. Podmínkou však zůstává, že musejí být schválené pro provoz na pozemních komunikacích, opatřené homologací E (DOT, ECE) a v maximálním rozměru, který předepisuje výrobce.
Že všechny předpisy vaše auto splňuje a nějaký z bodů neporušuje, si pořadatelé zkontrolují při technických přejímkách, které se konají vždy den před závodem. V největší míře se v rámci naší první účasti zaměřili právě zejména na bezpečnost. Na uchycení a pevnost uchycení sedadla, uchycení a vedení bezpečnostních pásů a na umístění hasicího přístroje. Teprve pak kontrolovali zbytek auta. Prošli jsme, přestože s drobnou výtkou, že hasicí přístroj má plastový držák, což by nemuselo být v případě nehody úplně bezpečné, takže jej máme dodatečně uchytit (provedli jsme, použili jsme klasické stahovací pásky) a do příště vyměnit držák za kovový.
Hotovo. Můžeme se připravit na závod
Auto v rámci technické prohlídky prošlo, dostali jsme samolepku na auto s kategorií „A“ na kufr. Teď ještě celá posádka musí vyplnit potřebné dokumenty, v rámci kterých mimo jiné stvrzuje, že bude následovat pokyny pořadatelů a jede na vlastní nebezpečí.
Jakmile všechny tyto kroky absolvujeme, jsme už jen krůček od závodu. Zavážíme auto do boxů, naposledy jej před ranní rozpravou kontrolujeme a jedeme odpočívat, abychom na závod byli dostatečně připravení. Přeci jen to bude šest hodin kroužení po okruhu, ostrých soubojů i nutné koncentrace.
A jak probíhal samotný závod? To si můžete přečíst na další stránce.