Schválně, kdo z nás nechtěl být profesionálním závodníkem? A komu z nás se to podařilo? Takových lidí je málo, ale víte, že závodníkem se můžete stát i tak a nemusí vás to stát statisíce? My jsme si jeden takový vytrvalostní závod také vyzkoušeli. Postavili jsme se na start šestihodinového závodu na mosteckém okruhu.
Navigace:
- Strana 1: Závod pro všechny: technické předpisy, výbava jezdce, atd.
- Strana 2: Závodíme aneb jak závod probíhá?
Den závodu je tady
Závodní den pro nás začíná docela brzy, na okruh přijíždíme po půl osmé ráno, ale to už je tady velký mumraj. Konkurenti dolaďují auta, zahřívají motory a snídají. Snídaně i káva je základ dne, takže si ji nenecháme ujít.
Máme ale čas jen do osmé hodiny, to totiž začíná rozprava, která je pro všechny řidiče-závodníky povinná. Na té se dozvídáme, jak bude závod probíhat, co znamenají jednotlivé vlajky, které se při závodě používají, ale také to, jak se obecně na trati chovat, aby nevznikaly nějaké zbytečné problémy.
Nejdřív kvalifikace
Po rozpravě máme ještě pár minut času, důležitým bodem programu je pro nás devátá hodina, kdy se otevírá trať pro tréninky a měřenou kvalifikaci. V týmu jsme tři řidiči a každý z nás si zajede několik kol.
Je začátek března, relativně brzy ráno a povrch trati je studený. Na našem Citroënu C2 VTS máme obuté semi-slicky, které za studena příliš dobře nefungují a poměrně dost kloužou. S krátkým rozvorem našeho auta tak bude potřeba zejména z počátku hodně opatrnosti. A skutečně. Přední pneumatiky se na provozní teplotu ohřejí vcelku brzy, stačí pár zatáček a brzdění, ale ty zadní ne. Stačí tak jen v zatáčce ubrat, nechat přesunout hmotnost a zadní náprava jde hned do smyku. Kvůli krátkému rozvoru pak není příliš času na reakci a korekci.
A to si vyzkouším na vlastní kůži, když do auta sedám jako druhý po pár kolegových kolech a pak krátké kontrole auta v boxech. Vyjíždím opatrně, protože jsem dostal informaci o tom, že pneumatiky ještě úplně nedrží a auto je divoké. První dvě kola tak jedu opatrněji, ale v tom třetím už i tak dojíždím jiné a mnohem výkonnější auto. Rozhodnu se jej tedy předjet, trvá to několik zatáček, když se mi to před „matadorem“ povede.
Auto brzdí skvěle, dostalo závodní destičky a skvěle funguje i v zatáčkách. A právě v několika předchozích zatáčkách se zdálo, že zadní pneumatiky už mají dobrou teplotu, protože po zkušebním ubrání plynu už záď nešla do smyku. To jsem se ale spletl, protože v levé zatáčce z kopce po „matadoru“ jsem potřeboval dotočit oblouk, sundal jsem nohu z plynu, aby mi zadní část auta pomohla zatočit a já opět přidal a pokračoval. Rychlost byla ovšem příliš vysoká a hned po ubrání plynu jsem dostal smyk a v hodinách skončil v kačírku. Pardon, byla tu první červená vlajka dnešního závodu, protože jsem sám nedokázal vyjet a museli mě vytáhnout. Kvalifikaci jsem tak pozdržel asi o 3 minuty.
Na autě žádné škody nebyly, jen z něj lítaly kamínky. Odjel jsem do boxů, kde byli i další závodníci. Během chviličky pak byla kvalifikace opět obnovena a jezdilo se dál. Vyjel jsem znovu na trať a byl ještě opatrnější. Po pár kolech jsem zajel zpátky do boxů, aby mě vystřídal poslední kolega. Ten už kvalifikaci bez jakýchkoliv problémů dojezdil.
A teď závod!
Zajeli jsme čas lehce za polovinou startovního pole, takže jsme byli na startovním roštu na začátku třetí desítky. Jsme však v nejslabší kategorii, takže naše auto nemá úplně rychlost v přímce.
Nevadí, co nemáme na výkonu, dokážeme získat na brzdách a v zatáčkách. Mezitím ale opět vychladly pneumatiky, takže je potřeba začít zvolna. V autě sedí kolega, který už s prvním kolem zajíždí podobný čas jako v kvalifikaci a s každým dalším kolem se zlepšuje a prokousává se startovním polem vpřed.
Už po kvalifikaci jsme byli nejlepší v naší skupině a při samotném závodě svoji pozici upevňujeme, protože jezdíme časy o několik sekund lepší než naši skupinoví soupeři. Překvapením je, že jezdíme i lepší časy než spousta našich soupeřů s výkonnějšími auty.
Dali jsme si strategii, že se budeme střídat po hodině, každý tak v autě budeme sedět dvakrát a odjedeme celkem dvě hodiny závodu. Nečekali jsme ale, že už po první hodině závodu budeme kromě střídání i tankovat. Naše závodní auto jsme vybírali pečlivě, aby bylo ve skupině konkurenceschopné a ideálně co nejrychlejší. Zaměřili jsme se zejména na lehkost, kompaktní rozměry a výkon motoru. Neřešili jsme ale to, jak velkou má palivovou nádrž, což se ve vytrvalostním závodě ukázalo jako velký nedostatek. To, co jsme totiž nahnali na trati, jsme hned při prvním tankování ztratili a propadli se na druhé místo.
Ztráta je to velká a přestože jezdíme i teď nejrychlejší časy ve skupině, na první místo máme několikaminutovou ztrátu. A to i přestože druhý kolega jezdí v naší skupině nejrychlejší časy. Ten po svém hodinovém stintu přijíždí do boxů, kde jsem už připravený já. Kontrolujeme v rychlosti auto i pneumatiky a domlouváme se, že tankovat teď nebudeme, ale odjedu si pár kol a natankujeme potom, ať pošetříme čas a tím zkusíme nakonec v celém závodu eliminovat alespoň jedno tankování.
Povedlo se, ale když přijedeme na čerpací stanici asi po 20 minutách, stojí před námi jiné závodní auta, což je další ztráta. Bohužel, co se dá dělat. Zkontrolujeme alespoň mezitím auto. A objevili jsme problém. Na auto jsme neobuli nové semislicky, ale trochu starší kousky, které to nevydržely a už jsou sjeté. „Co se dá dělat, tenhle stint dojedu a vyměníme je při střídání,“ říkám si a jdeme konečně tankovat. Když máme natankováno, vyrážím opět na trať, ale jedu opatrněji s vědomím, že na pneumatiky musím trochu opatrněji.
Když dojíždím po hodině svého vyhrazeného času do boxů, měníme kola. Jiné semislicky bohužel nemáme, dáváme tedy dopředu jiná kola s běžnými silničními pneumatikami, vzadu jsou pneumatiky ještě docela dobré. Kolega dotahuje momentovým klíčem přední kola, sundáváme auto z heveru a nasedá do něj třetí kolega. Vyráží na trať a časy má hned o několik sekund horší, je to znát. I tak se s statečně pereme a držíme pozici, jsme celkově na 16. místě z 35 původně startujících aut.
Vše jde hladce, a tak se po další hodině závodu (už máme za sebou čtyři) střídáme. Auto funguje, motor hezky táhne, brzdy jsou ostré, jen se nám hřeje olej. Přídavný ukazatel ukazuje 140 °C, ale uklidňujeme se tím, že jsme do motoru dali olej, který vysoké teploty zvládá. Vše probíhá v pohodě, auto funguje a už se blíží poslední výměna řidičů, kdy mám do auta sedat opět já.
Do konce stintu zbývá asi 10 minut, tak se jdu připravit, přezouvám boty, beru přilbu, oblékám rukavice. Do konce stintu zbývá šest minut, když zvoní telefon. Na displeji se objevuje jméno kolegy, který aktuálně závodí. „To je divný,“ říkám si a telefon zvedám a slyším: „Je to špatný.“ Vyděsím se a rozhovor pokračuje tak, že nám uletělo kolo a auto skončilo nabourané mimo trať. Kolega rovnou dodává, že on je v pořádku, takže se mi uleví. Auto je zapíchnuté kousek od parkoviště u boxů. Naše druhá červená vlajka dne (celkem byly za celý závodní den čtyři).
Závodníci jsou opět staženi do boxů a pro naše auto jede odtahovka a bagr. Tím pro nás tenhle závod končí.
Důvod, proč nám upadlo kolo, zjišťujeme, ale vypadá to, že se na levém předním kole, které je na trati zatěžováno více, povolily šrouby. Na pravém předním kole jsou ale šrouby utažené. To máme do příště, při každém střídání musíme vždy kontrolovat nejen olej a chladicí kapalinu a pohledem pneumatiky, ale také raději dotažení šroubů na kolech. Chybami se člověk učí.
I přesto jsme nakonec v závodu klasifikováni na třetím místě ze čtyř, když poslední z aut muselo odstoupit ještě dřív kvůli technické závadě. Do příště máme několik poznámek na vylepšení auta i strategie, tak snad se povede lépe. Našlápnuto jsme ze začátku měli dobře…
A co je to těch „pár korun“?
Pokud se tedy ptáte, na kolik tedy tohle závodění vyjde, nemáme pro vás úplně jednoduchou odpověď, protože bude hodně záležet na tom, jak moc to myslíte vážně. Největší položkou je totiž samotné auto a jeho případné úpravy. To ovšem můžete 100% ovlivnit.
Pokud se budeme bavit čistě o tom, kolik vás bude stát přihlásit se do závodu, pak je v případě Amater Endurance Cupu startovné ve výši 13 200 korun pro závody na velkém okruhu v Mostě a 9900 korun pro start v závodech na Sosnové a na polygonu v Mostě. U velkého mosteckého okruhu si můžete ještě za 3200 korun připlatit samostatný box.
Při závodě ještě musíte počítat s tím, že budete muset tankovat, protože za šest hodin můžete ujet i přes 500 kilometrů. Takovou porci kilometrů byste možná při normální jízdě zvládli i na jednu nádrž, ale tady jedete skoro pořád naplno. Benzin z nádrže tak mizí docela rychle. Výhodou je, že přímo v prostoru mosteckého závodního okruhu je samoobslužná čerpací stanice s naftou a „stovkovým“ benzinem, nevýhodou je, že tu mají „ceny s drobnou přirážkou“.
Na závěr bych chtěl poděkovat kolegům, kteří závod jeli, ale i těm, kteří se o nás starali nejen v boxech (vařili nám kafe, připravovali občerstvení a vytvářeli psychickou pohodu). Díky patřím i sponzorům, kteří nám na náš první závod přispěli: 1. Bohdalecká – Spolehlivý partner ve stavebnictví a síti čerpacích stanic MOL.