Dnes je zcela běžné, že chcete-li si zavolat, prostě z kapsy vyndáte mobilní telefon a vytočíte číslo. V dobách minulých to ale bylo mnohem složitější. Buď jste měli doma pevnou linku nebo jste volali z telefonní budky. Mohli jste ale volat také z auta, která mívala vestavěné telefony. A to už ve čtyřicátých letech minulého století.

Za poslední století prošel svět tak obrovským vývojem, že se tomu skoro snad ani nechce věřit. Obrovskou změnou prošly také telekomunikace. Ačkoliv se počátky telefonů datují už do 19. století, jejich velký rozmach přišel až ve století 20. a “klasické mobilní telefony” se mezi lidi začaly masověji šířit dokonce až na jeho úplném sklonku. Bylo to hlavně kvůli jejich už téměř kapesním rozměrům. Ještě předtím byly totiž telefony obrovské (byly to dokonce velké a těžké kufry) a jejich provoz býval velmi drahý. Platilo se nejen za hovory odchozí, jak to známe dnes, ale i za hovory příchozí.

Některé luxusní automobily nabízely také telefony vestavěné – například BMW řady 7 (generace E38), které jsme vlastnili, také jeden takový telefon mělo. Byl to vlastně už klasický mobilní telefon na SIM kartu. Byla však napevno spojen s autem a hovory probíhaly prostřednictvím audiosystému auta – protistranu jste slyšeli z reproduktorů a vy jste mluvili do vestavěného mikrofonu.

To v počátcích autotelefonů ve 40. letech minulého století to bylo docela jinak. Tehdy ještě žádné bezdrátové sítě neexistovaly, takže k tomu, aby telefon fungoval, bylo potřeba ho připojit kabelem. K tomu sloužily speciální stojany. Tam řidič s autem přijel, kabel ze svého telefonu do tohoto stojanu zapojil a teprve pak mohl telefonovat. K tomu sloužil přístroj podobný těm, které měli ostatní lidé doma, s klasických sluchátkem a otočným ciferníkem.

Jak to přesně vypadalo a fungovalo v roce 1949, se můžete podívat v tomto videu z italské Neapole.

O 10 let později už byla situace jiná. V té době už jste nebyli omezení kabelem, v autě už mohly být radiotelefony. Spojování hovorů tehdy probíhalo přes operátory v ústředně a bylo možné se dovolat prakticky odkudkoliv kamkoliv. To ostatně ukazuje video z Birminghamu z roku 1959. 

I v 80. letech minulého století šlo o velmi exkluzivní a drahý způsob, jak zůstat neustále v kontaktu. Tyto telefony už se daly nosit v kabelce (i když velké) anebo v pracovním kufříku, ale měla je také ta nejluxusnější auta. Vzhledem k jejich ceně si je však mohli dovolit jen ti nejbohatší a nejúspěšnější podnikatelé. Telefonovat tak mohli odkudkoliv, třeba i z golfového hřiště. Ostatně na to se můžete podívat v reklamě značky Motorola sami.

Mimochodem v Československu fungovaly radiotelefony na síti označované jako AMR případně AMRAD (automatizovaný městský radiotelefon) až do počátku 90. let minulého století. Bběžný občan ji u nás ale prakticky nemohl využívat, protože to tehdejší režim nedovoloval. Ty následně vystřídala první mobilní sít na systému NMT, kterou tehdy zavedl první česky mobilní operátor EuroTel.