Představa je to lákavá. Co kdyby v pneumatikách nebyl vzduch, ale byla by v ní guma, takže bychom mohli přestat řešit defekty a mít klid. Jenže právě to, co dělá „plné“ pneumatiky bez vzduchu skvělé pro část průmyslové techniky, je zároveň důvod, proč by v běžném autě fungovaly mizerně.
Na stavbě nebo ve skladu se často potkáte s vozidly, která mají celogumová kola bez výplně. U vysokozdvižných vozíků, smykem řízených nakladačů nebo těžkých strojů v prostředí plném hřebíků a šroubů je to logické. Když má například kolový nakladač několik tun, pneumatika se vzduchem by mohla prasknout jako bublinková fólie. Plná guma naopak snese propíchnutí, odření i hrubé zacházení, má dlouhou životnost a opotřebovává se pomalu. Jenže auta a i jejich posádka po pneumatikách požadují úplně jinou službu.
Přilnavost není jen o směsi, ale i o tom, jak pneumatika pracuje
Když auto zatáčí, rozhoduje mimo jiné i to, jestli se kontaktní plocha pneumatiky udrží co nejrovnější a má správný kontakt s povrchem. Moderní radiální pneumatiky jsou navržené tak, aby se bočnice záměrně deformovala. Tím se běhoun udrží na vozovce, místo aby se pneumatika opírala o hranu.
Přečtěte si také:
Právě v tom byl velký rozdíl proti starším diagonálním pneumatikám s velmi tuhými bočnicemi, které se chovaly skoro jako jeden pevný blok. Takové pneumatiky měly tendenci odskakovat i na drobných nerovnostech a s tím se pojila i mnohem horší přilnavost. Jakmile by se místo vzduchu přidala další guma, tyhle nevýhody by se ještě znásobily.
Možná vás napadne myšlenka, zda by nepomohlo „udržet kola pořád kolmo“. I kdyby zavěšení nebo tuhá náprava dokázaly držet kolo v ideálním úhlu, problém nezmizí. Plná guma stále neumí nabídnout to, co vzduch, tedy pružné přizpůsobení povrchu a stabilní kontakt v reálném světě se silnicemi plnými nerovností.
Vzduch v pneumatice vlastně funguje jako pružný polštář. Nejde jen o pohodlí, i když to je první věc, kterou člověk pocítí. Pneumatika je i jedním z velmi důležitých článků jízdního komfortu – společně s tlumiči, pružinami a sedadly. U plné gumy by tenhle řetězec přestal fungovat hned na začátku. Každá nerovnost by se do tlumičů, ramen, karoserie i do kabiny přenesla mnohem výrazněji. Jízda by byla unavující a v běžném provozu by se z toho stala opravdová otrava.
Hmotnost, neodpružená masa a teplo: tři problémy, které se s rychlostí jen zhoršují
I kdyby někomu tvrdá jízda nevadila, pořád tady zůstává fyzika. Guma je oproti vzduchu těžká. Plná pneumatika by tak dramaticky zvýšila rotační hmotnost i neodpruženou hmotnost. Výsledek by byl horší zrychlení, horší reakce podvozku a větší sklon kola odskakovat na nerovnostech, protože celé soukolí je těžší a méně ochotné kopírovat vozovku.
Mohly by být plné pneumatiky tenčí, aby tolik nevážily? Teoreticky ano, ale pak by se rázy z nerovností přenášely přímo do ráfku. Ohnutý ráfek by nebyla výjimka a odřeniny od obrubníků by se staly téměř jistotou.
Do hry vstupuje i teplo. U nafukovací pneumatiky pomáhá vzduch uvnitř odvádět teplo od běhounu a prodlužovat životnost. U plné gumy se s teplem pracuje hůř, což je zvlášť citlivé při vyšších rychlostech, které jsou pro auta běžné.
Montáž a uchycení: to, co funguje u nakladače, by u auta narazilo
Plné pneumatiky se v praxi často montují lisováním na dokonale válcovitá kola bez vyvýšeného okraje ráfku a drží je tření. U smykem řízených strojů to dává smysl. Osobní auta ale při zatáčení vyvíjejí výrazné boční síly, takže takové uchycení by pravděpodobně neobstálo.
Mohlo by se uvažovat o dvoudílném kole, které by pneumatiku „sevřelo“ mezi části ráfku. Jenže to znamená další konstrukční složitost a nejspíš i další hmotnost, tedy návrat k problémům, které už vytváří i samotná plná pneumatika.
Přečtěte si také:
Proč se tedy přesto řeší „nepíchnutelné“ pneumatiky
Nevýhody plných pneumatik nejsou žádná novinka. Je známé, že před rokem 1847 se jezdilo na pneumatikách bez vzduchu, až tehdy skotský vynálezce a inženýr Robert W. Thompson přišel s pneumatikou se vzduchem pro jízdní kolo. Do té doby šlo na nerovnostech cítit skoro všechno.
To ale neznamená, že se výrobci nesnaží o řešení bez defektů. Jen se neubírají směrem „víc gumy“, ale jinou cestou a odlišnou konstrukcí. Příkladem jsou bezvzduchové pneumatiky s pružinami. Takové technologie už běžně potkáte u sekaček, čtyřkolek, vysokozdvižných vozíků nebo průmyslové techniky. U osobních aut zatím naráží na velké překážky, hlavně hromadění tepla, hluk, hmotnost, nutnost přestavět výrobní továrny a také bezpečnostní regulace.
A tak zůstává realita jednoduchá. Pro auta je pneumatika se vzduchem pořád nejrozumnější kompromis mezi přilnavostí, komfortem, hmotností, odolností a tím, co je technicky i legislativně proveditelné. Rezervu nebo dojezdové kolo tedy zatím úplně odkládat nemá smysl.
🚗 Nové autopojištění za 2 minuty
Vyplňte pár údajů a hned uvidíte nejvýhodnější nabídky na trhu.
⚡ Spočítat pojištěníBez registrace • Okamžitý výsledek