Sešlápnete rádi plynový pedál až na zem? Neomezená rychlost neplatí jen v Německu

Když se řekne „jízda bez omezení rychlosti“, většině lidí se okamžitě vybaví německé dálnice. Německo ale není jediným místem, kde se dá legálně jezdit velmi rychle, přestože takových míst na světě rozhodně není moc.

Historie omezování rychlosti na silnicích je poměrně stará. Ve Spojených státech začal stát Connecticut regulovat rychlost už v roce 1901. Tehdy stanovil limit 12 mil za hodinu (19,2 km/h) ve městech a 15 mil za hodinu (24 km/h) mimo ně, tedy rychlosti, které dnes působí spíše jako vtip. Od té doby se americké komunikace proměnily k nepoznání a v současnosti existuje v USA zhruba desítka států, kde je možné jezdit až 85 mil za hodinu, tedy přibližně 137 km/h. A možná se k nim přidá jeden, kde bude rychlost na dálnicích také neomezená.

Ještě zajímavější je, že už dříve neměly některé úseky v Nevadě po dlouhá desetiletí žádné stanovené rychlostní limity a ještě v polovině devadesátých let existovaly v Montaně silnice, kde přes den neplatil žádný konkrétní rychlostní limit. Je tedy vidět, že myšlenka „neomezené“ jízdy není výhradně evropskou specialitou.

Neomezená rychlost: od německé dálnice po ostrov v Irském moři

Na jiných místech světa se k otázce rychlosti přistupovalo jinak. Některé země nebo regiony se rozhodly určité úseky silnic vůbec neomezovat a několik z nich si tento přístup drží dodnes. Důvody jsou různé. Někde jde o součást místní identity, jinde o politické rozhodnutí nebo o vliv veřejného mínění.

Nejznámějším příkladem je Německo a jeho dálnice. Ty procházejí napříč celou zemí a prosluly především tím, že na některých vybraných úsecích (těch ale ubývá) neexistuje pevně daný rychlostní limit.

Aby bylo jasné, proč Německo vůbec takové úseky stále má, je dobré vrátit se v čase. Rozsáhlejší výstavba německých dálnic začala v období, kdy sloužil jako jeden z velkých propagandistických projektů nacistického režimu. Tehdy přitom rychlostní limity existovaly. Po druhé světové válce se Evropa změnila a Německo bylo rozdělené na východní část pod sovětskou kontrolou a západní část spravovanou Spojenými státy, Velkou Británií a Francií.

Západní Německo se v roce 1952 rozhodlo odlišit od východního bloku i tím, že zrušilo většinu rychlostních omezení. Zpočátku zmizely limity prakticky všude, což se v městském provozu rychle ukázalo jako neudržitelné. V obcích se proto pravidla postupně vrátila, zatímco velká část dálniční sítě zůstala bez pevně stanoveného maxima a tento princip přetrval dodnes, i když zdaleka ne všude.

Konec německé dálnice bez limitu? Většina lidí už chce omezit rychlost na 130 km/h

Také na ostrově Man

Německá dálnice není jediným místem v Evropě, kde si řidiči s rychlostí nemusí lámat hlavu. V Irském moři, mezi Velkou Británií a Irskem, leží malý ostrov o rozloze necelých 221 čtverečních mil (přibližně 572 kilometrů čtverečních) s asi 84 tisíci obyvateli. Jde o ostrov Man, který je sice známý svými klidnými vesnicemi a bohatou keltskou historií, ale v motoristickém světě má ještě mnohem zajímavější pověst.

Právě zde se totiž pořádá legendární závod Isle of Man TT, který je považovaný za jeden z nejnebezpečnějších motocyklových podniků na světě. Každoroční dvoutýdenní akce mění jinak poklidný ostrov v centrum adrenalinu. Jezdci se na úzkých dvouproudých silnicích, často lemovaných kamennými zídkami pohybují v rychlostech, kterými se někteří bojíme jezdit i na rovných nemeckých dálnicích ve velkých bezpečných autech. Průměrné (!) rychlosti tady totiž v závodě jsou přes 200 km/h!

A rychlost zde není neomezená jen během závodu, ale i normálně. Žádný stanovený rychlostní limit nemá přibližně třetina ostrovních silnic. To přitahuje řidiče, kteří chtějí vyzkoušet své stroje v reálném provozu. Možná by se dalo čekat, že místní obyvatelé budou proti, ale historie ukazuje opak. V roce 2006 se objevila snaha zavést na celém ostrově jednotný rychlostní limit. Místní ji však dokázali zastavit právě s odkazem na dlouhou závodní tradici.

Tamní policie přitom staví na specifickém přístupu. Například detektiv seržant Allan Thomson z Manx Constabulary popisuje filozofii tak, že řidiče v případě přestupku chtějí spíše usměrnit a poučit ho, ale zároveň doufají, že se vrátí domů a bude o ostrově mluvit pozitivně i před svými přáteli.

Štítky: dálnice, man, Německo, neomezená rychlost, Ostrov, ostrov MAN