Když Citroën v roce 1996 představil Saxo VTS se šestnáctiventilovou šestnáctistovkou, nevznikla jen ostřejší verze malého městského auta. Na silnici se dostal vůz, který měl 120 koní, vážil pouze 935 kilogramů a velmi rychle si vybudoval pověst jednoho z nejvýraznějších dostupných sportovních hatchbacků své doby.
Citroën Saxo VTS nestál na velkých gestech. Nebyl přehnaně okázalý, nesnažil se tvářit jako závodní speciál pro běžný provoz, vlastně mohl na první pohled působit docela nenápadně. Jenže právě v tom byla část jeho kouzla. Pod skromnou karoserií se skrývala technika, která z malého Citroënu udělala auto s mimořádně dobrým poměrem výkonu a hmotnosti, hravým podvozkem a charakterem, který se z dnešních běžných malých aut téměř vytratil.
Citroën si letos připomíná 30 let od uvedení modelu, který dokázal spojit sportovní jízdu s dostupností. Citroën Saxo VTS nebyl autem na výstavy ani pro pózování. Bylo to auto postavené pro řidiče, kteří chtěli malý, lehký a čitelný vůz, se kterým se dá jezdit rychle, ale zároveň se na něj nemusí dívat jako na nedosažitelný sen.
Dědictví ostrého AX pokračovalo
Kořeny Citroënu Saxo VTS je třeba hledat už v Citroënu AX. Ten se objevil v roce 1986 a ve verzích AX Sport a AX GTi pomohl značce vstoupit do světa malých sportovních aut. Základem jejich úspěchu nebyl obrovský výkon, ale nízká hmotnost, radostně fungující motor a podvozek, který dokázal z jednoduchého auta udělat mimořádně zábavný stroj.
Saxo přišlo v únoru 1996 jako nástupce AX v základní části nabídky značky. Ještě ve stejném roce se objevilo Saxo VTR s osmiventilovým motorem s objemem 1.6 litru o výkonu 90 koní. Skutečným pokračovatelem odkazu Citroënu AX GTi se ale stala až verze Citroën Saxo VTS. Dostala šestnáctiventilový motor TU5J4 o objemu 1,6 litru a výkonu 120 koní.
Zajímavá je i samotná podoba vozu. Základní linie Saxa navrhl italský designér Donato Coco, zatímco sportovní provedení dostal na starost tehdy velmi mladý Gilles Vidal. Právě úprava karoserie pro verzi VTS byla jeho prvním úkolem u Citroënu v roce 1996. Nešlo o laciné nalepení několika plastů. Rozšířené blatníky byly pečlivě zapracované do prahů i širších nárazníků a zadní rozšíření plynule navazovalo od lemu blatníku až k výřezu dveří pod boční ochrannou lištou.
120 koní a 935 kilogramů. Recept, který fungoval
Citroën Saxo VTS se nesnažil své schopnosti vykřikovat do světa. Na karoserii měl znak 16V na zadních blatnících, chromovanou koncovku výfuku a specifická litá kola, ale celkově zůstávalo poměrně střídmé. O to větší rozdíl nastal po nastartování a rozjetí.
Motor TU5J4 dával 120 koní při 6600 otáčkách za minutu a vytočit jej bylo možné až k hranici 7300 otáček. Spolupracoval s pětistupňovou převodovkou se zkráceným stálým převodem. Díky hmotnosti pouhých 935 kilogramů dokázalo Saxo VTS jet až 205 km/h.
Samotný motor ale nebyl jediným důvodem, proč si Citroën Saxo VTS získal tak silné jméno. Ještě důležitější byl podvozek. Přední náprava reagovala přesně, posilovač řízení byl dobře nastavený a zadní část auta uměla být živá přesně ve chvíli, kdy ji řidič začal provokovat. Na okreskách se Saxo VTS dokázalo držet i výrazně silnějších a větších aut. Vpředu navíc mělo odvětrávané kotoučové brzdy.
Citroën později nabídku sportovně laděných modelů Saxo upravil. Na konci roku 1997 došlo k reorganizaci řady a šestnáctiventilová verze převzala označení 16v, které dříve nesl model ZX. Současně se jméno VTS rozšířilo i na dostupnější motory. Vedle vrcholné šestnáctiventilové verze se tak pod sportovnějším vzhledem a dobře naladěným podvozkem objevily také jednotky 1.6i s výkonem 90 koní, 1.6i se 100 koňmi a 1.4i se 75 koňmi.
V roce 1999 přišel větší facelift. Saxo dostalo přední část s mandlově tvarovanými světlomety, vyklenutou kapotou a maskou s velkými šípy Citroënu. VTS tím získalo modernější výraz, aniž by přišlo o svůj charakter. Výroba pokračovala v závodě Aulnay-sous-Bois až do června 2003, kdy Saxo uvolnilo místo modelu Citroën C2.
Auto, na kterém vyrostli závodníci
Citroën Saxo VTS se brzy prosadil také v motorsportu. Objevoval se v rally, rallycrossu, závodech na okruzích i na ledu. Důvod byl jednoduchý. Bylo to lehké, čitelné, technicky dostupné a dostatečně schopné auto na to, aby se z něj stal dobrý základ pro závodění.
Citroën Sport kolem něj vybudoval celý systém pohárových a soutěžních programů. Existoval Saxo Cup, Saxo Challenge, Saxo Rallycross i Saxo Glace. Každý měl vlastní pravidla, ale společný cíl: dostat k závodění co nejvíce jezdců a nabídnout jim auto, které je k tomu skutečně vhodné. Pozoruhodné bylo, že tyto série vyžadovaly použití sériového motoru. Tím ještě více vynikl samotný podvozek, který patřil k nejsilnějším stránkám vozu.
Saxo se stalo školou sportovní jízdy pro celou generaci amatérských i poloprofesionálních jezdců. Za volantem těchto aut začínali například Patrick Henry, Yoann Bonato, Marc Amourette nebo Pierre Llorach. Nejvýraznější stopu ale zanechal rok 2001, kdy se Sébastien Loeb a Daniel Elena stali mistry světa v Junior WRC s Citroënem Saxo Super 1600.
Tři dekády po uvedení už Citroën Saxo VTS dávno není jen levným ostrým hatchbackem z devadesátých let. Zachovalé kusy mizí a zájemci za nimi neváhají cestovat napříč Francií. Jméno Citroën Saxo VTS se navíc stále objevuje ve startovních listinách regionálních rally, což jen připomíná, jak dlouhý život tenhle malý Citroën v motorsportu dostal.
Citroën Saxo VTS tak zůstal symbolem doby, kdy sportovní auto nemuselo být velké, těžké ani drahé. Stačila nízká hmotnost, dostatek výkonu, skvělý podvozek a chuť nechat řidiče řídit…
Zdroj: Citroën
Platíte za autopojištění zbytečně moc?
Najděte nejlevnější nabídku během 2 minut a ušetřete až 4 500 Kč.
🔍 Porovnat ceny zdarmaNezávazné srovnání • Okamžitý výsledek