Porsche. Jen těch 7 písmenek stačí k tomu, aby se mnohým lidem rozbušilo srdce. I já k nim patřím! Asi si tedy dokážete představit, jakou jsem měl radost, když přišla nabídka ke svezení s klasickým modelem 911 z roku 1977. Po telefonu, ve kterém jsme tenhle test domlouvali, mi bušilo srdce jako o závod a od infarktu mě dělil asi jen kousíček…
Jasně, existují mnohem rychlejší auta, existují i mnohem praktičtější auta a existují i hezčí auta, ale pro mně je Porsche 911 prostě a jednoduše srdcovou záležitostí. Ačkoliv nové modely jsou silné a rychlost vám dají v podstatě zadarmo, u těch starých si ji musíte zasloužit. A to je přesně případ tohoto černého kousku. Jde o třílitr z roku 1977. Z doby, kdy si řidič musel všechno oddřít sám. Žádný posilovač řízení, žádné protiprokluzy, stabilizace ani ABS, dokonce ani moderní posilovač brzd v tomhle autě nenajdete. Tohle auto musíte řídit sami!
Porsche jsme vyzvedávali skoro v centru Prahy, kam jsme dorazili s naší přes 20 let starou sedmičkou. Auta jsem schválně zaparkoval vedle sebe, a devět-set-jedenáctka vypadala jako autíčko na hraní. Ten pocit se po usednutí za volant ještě znásobil. Výhled přes vypouklé blatníky s světlomety vyvolává pocit, že stačí natáhnout ruku a bez problémů vyměním ve světle žárovku. S autem srostete jako jeden celek, sedačky, ač na pohled nemají žádné výraznější boční vedení, vás do sebe „vcucnou“ a nepustí. Skvělé! I po 37 letech.
Zapalování je vlevo, pro Porsche typické. Je to odkaz na závody Le Mans, kde se levou rukou startovalo a pravou už se řadila jednička tak, aby odjezd ze startu byl co nejrychlejší. Mimochodem, Porsche se do závodů Le Mans v tomhle roce konečně vrací!
Strkám klíček do zapalování a otáčím s ním. Motor se skoro ani nepřevalí a už běží… Třílitrový vzduchem chlazený šestiválec o výkonu 138 kW/188 koní si jen ševelí. Stačí však jen poškádlit plynový pedál a tenhle boxer na to reaguje bez prodlevy. Řadím jedničku, pouštím spojku a poprvé se rozjíždím. Výraz v obličeji se mění na přitroublý úsměv a já si pro sebe v duchu pořád opakuju: „Já fakt jedu ve starý devět-set-jedenáctce, v legendě mezi sportovními auty…!“ Řadička teda trochu připomíná vařečku v guláši, takže to při řazení chce cvik a myslet na to. Páku je totiž potřeba vést a ne jako v moderních autech jen směrovat. Ideálně při řazení používat meziplyny. A přesně o tom to je!
V moderních autech je všechno tak samozřejmé. Automaticky sešlápnout spojku, automaticky zařadit, rozjet se, přeřadit, brzdit, podřadit a tak pořád dokola. V tomhle autě se na to musíte soustředit, navíc pokud, stejně jako teď já, jedete po rozbité silnici posázené kočičími hlavami. Bojíte se, abyste autu něco neudělali. Přiznám se, že cestou po městě jsem s tímhle autem trpěl. Jenže nebylo to autem. Bylo to tím „moderním“ provozem. Všichni někam pospíchají, za něčím se honí… Po Praze prostě nemůžete jet 40 a užívat si jízdu. Za zadkem budete mít hned nalepeného nějakého troubu gestikulujícího tak, div si nerozbije čelní sklo, nervózní dodávkář na vás troubí u přechodu pro chodce, když pouštíte člověka a na prvním možném místě vás potom na hulváta předjede. Chápu, že 40 km/h je asi na padesátce málo, ale, sakra, já jedu se starým Porsche! :) Nikam nepospíchám. Z původní plánované vyhlídkové jízdy po Praze se stal boj o nervy, takže změna plánu. Prahu vynecháme úplně a jedeme z města pryč. Stejně je Porsche tvrdé a po městě poskakuje.
Vydávám se nejkratší cestou na okraj Prahy, konečně míjím ceduli značící její konec a šlapu na plyn. Teď teprve začíná ta pravá zábava. Jakmile autu – byť jen trochu – zatopíte pod kotlem, začíná se měnit pod rukama a začíná fungovat líp a líp. Motor za zadními sedadly o sobě začne dávat vědět, ten zvuk je skvělý a těšíte se na každé přidání plynu. I když už má tahle černá kráska na krku skoro čtyři křížky, chuť po otáčkách ji nechybí a podvědomě vás bude provokovat.
I když nebudete zatáčky projíždět takovými rychlostmi jako s dnešními hothatchi, věřte mi, že z vás bude adrenalin stříkat proudem. Představte si, že v autě fakt slyšíte motor a ne žádný přiblblý rezonátor. Představte si, že ve volantu cítíte každý kamínek. Představte si, že v brzdovém pedálu – díky absenci posilovače brzd – cítíte opravdový odpor. A představte si, že přesně cítíte, kde je ta hranice, kde už se kola zablokují a kdy ještě ne. Tohle je to správné řízení. To už dnes v autech prakticky nezažijete, podobný recept mají snad jen dvojčata Toyota GT86 a Subaru BRZ. Jejich pojetí (lehká zadokolka), pohon (atmosférický boxer a pohon zadních kol) i výkon (přibližně 200 koní) jsou si s touhle 911 vlastně podobné (až na umístění motoru). Ale zpět k Porsche…
Přiletíte do zatáčky, jdete na brzdy, podřadíte si, otočíte volantem a bez sebemenšího zaváhání projedete zatáčku, přidáte plyn a zase znovu. Skvělá záava. Je sice znát, že předek je hodně lehký, kola občas odskočí, a i zadek je – díky motoru nad a za zadní nápravou – trochu nervózní. Jenže, o všem, co se pod koly děje, víte. HNED! Porsche je komunikativní, chce si s vámi povídat a opravdu si povídá. Vypráví vám doslova romány. Čím ostřeji s ním pojedete, tím zábavnější je a pocitově lépe fuguje. Je jen škoda, že je mezi pedálem plynu a brzdy tak velký výškový rozdíl a meziplyny při brzdění jsou tak poměrně složité.
Čekáte v tomhle autě nějaký komfort? Chyba! Podvozek je tvrdý jako kámen, v interiéru se sčítá hluk od motoru s aerodynamickým svistem a na silnici jste hrozně malí. Jenže to přesně perfektně dotváří atmosféru let dávno minulých. Je prostě skvělé přeskočit z aut, která za vás už i sama řídí do něčeho, co musíte řídit vy, ne jen korigovat směr a přitom si hrát s telefonem, psát es-em-esky nebo posílat aktualizace na facebook.
Je těžké přestat a vrátit se s autem domů. To, co tahle stará 911 předvádí, je jako to nejlepší divadelní představení. Víte, že to jednou skončí, ale doufáte, že to bude až za dlouho. Nedokážete se od toho odtrhnout a čím víc s autem jezdíte, tím víc vás baví. Jenže se přiblížila hodina vrácení, a tak musíme pomalu opustit středočeské okresky a vyrazit zase k Praze. Škoda…
Mimochodem, věděli jste, že když v roce 1963 automobilka tohoto nástupce modelu 356 představila, jmenoval se 901? Jenže, patent na tříčíselné označení s nulou uprostřed měl Peugeot, který se samozřejmě bránil, a tak Porsche název změnilo na legendární 911. A Porsche 911 oslavilo minulý rok už 50 let existence. Věřím, že ačkoliv Porsche neustále rozšiřuje svou modelovou řadu, 911 v něm bude mít své jisté místo už napořád!