Test Opel Mokka 1.5 CDTI (2022)

Opel Mokka stál u zrodu kompaktních městských SUV. Teď, o dekádu později, bojuje zbrusu nová generace o srdce zákazníků mnohem sofistikovanějšími zbraněmi. Už tolik nedbá na praktičnost, k tomu tady ostatně slouží mnohem povolanější model Grandland. Místo toho sází na přitažlivější tvary, ostře řezanými rysy Mokka nastartovala nový vizuální styl Opelu a za sebe musím říct, že vypadá povedeně.

Mezigeneračně se tady hýbalo rozměry spíše dolů – novinka je kratší a nižší, ale zároveň taky širší. A z toho vyplývá jediné – vypadá mnohem sportovněji, skoro jako taková silniční bugina. V kombinaci s tmavou horizontální maskou a splývavou střechou má nezaměnitelný styl a podařené detaily. Technicky se postavila na stejnou modulární platformu, jakou používají sourozenci ze skupiny Stellantis, jmenovitě třeba Peugeot 2008 nebo DS 3.

Mohlo by vás také zajímat: Test Alfa Romeo Stelvio Quadrifoglio (2024)

Menší, nižší a širší

Uvnitř rozhodně pocítíte, že se s vnějšími rozměry hýbalo. Obzvlášť v kombinaci s tmavým interiérem a panelem natočeným k řidiči, které dojem ještě umocňují. Dozadu se dospělý člověk v pohodě usadí, s místem nad hlavou se tady v důsledku splývavé zádi úplně nehýří, vyloženě nepoužitelná druhá řada ale rozhodně není. Také zavazadelník se svými 350 litry běžným potřebám postačí. Praktičnost ale Mokka v popisu práce úplně nemá, je to hlavně stylovka, a tak k ní musíte přistupovat.

Interiér je z pohledu ergonomie příjemným mixem mezi možná až přehnaně digitálním přístupem PSA a rozvážným Opelem. Rozměrné displeje s vysokým rozlišením si taky užijete, ale zároveň tady třeba najdete klasické ovládání klimatizace nebo tlačítka pro vypínání asistenčních systémů.

Klasický přístup

Zajímavostí je, že některé ovladače můžete znát z peugeotů, ale třeba páčky směrovek či samotný volant jsou zase typicky opelovské. Pokud ovšem interiéry automobilů nemáte prolezlé skrz naskrz, žádných zvláštností si nevšimnete. Vnitřek je ve finále moc příjemným místem k žití a z hlediska použitých materiálů v rámci třídy nevyčnívá. Ani jedním směrem.

Mohlo by vás také zajímat: Test MINI Countryman C (2024)

Docela zajímavá byla pohonná jednotka, kterou tvořila vznětová patnáctistovka s výkonem 110 koní. Překvapivě ji nemůžete kombinovat s automatickou převodovkou, takže jedinou možností je šestistupňová manuální skříň. S tím už se člověk setkává spíše zřídka, pokud se ale pro tuto kombinaci rozhodnete, budete spokojeni.

Motor je pod kapotou vcelku dobře odhlučněný, byť se pochopitelně s maloobjemovými zážehovými jednotkami rovnat nemůže. Jeho výhody se skrývají v příznivé ekonomice provozu, která se úplně běžně pohybuje okolo pěti litrů, a to i na delších trasách. Manuální převodovka navíc funguje jistě a přesně a jejímu fungování tak v zásadě nemám co vytknout.

Osobně bych si dokázal představit o něco komfortnější podvozek. Byť se Mokka tváří docela sportovně, tak vám nějaké zajímavé zážitky úplně nenabídne. A to i kvůli tomu naftovému čtyřválci pod kapotou. Vůbec nejvíc autu sedí běžné cestovní tempo, za které se vám odvděčí příjemnou spotřebou a tichým projevem.

Závěr a cena

Opel Mokka je takové docela normální auto, které na všech frontách odvádí stabilní výkony. Jestli vás její design bere za srdce, budete s ní spokojeni. Je to moc příjemný společník ve městě i na delších cestách, má podařený interiér, příjemné ovládání a nízkou spotřebu paliva. Jestli se vám vyplatí příplatek za vznětový motor, to už si musíte s kalkulačkou propočítat sami.

Mohlo by vás také zajímat: Stellantis rozšiřuje nabídku hybridních modelů. Letos jich bude mít v nabídce už 30

Základ s přeplňovanou dvanáctistovkou vás přijde na akčních 539 tisíc ve verzi Edition, příplatek za naftu ovšem dělá 40 tisíc, což už rozhodně stojí za úvahu. My jsme jinak jezdili v nejdražší verzi Ultimate za 659 tisíc, kde už můžete počítat s digitálním přístrojovým štítem, desetipalcovým displejem infotainmentu, LED Matrix světlomety, vyhřívanými sedadly a volantem a čalouněním v Alcantaře.