Design italských aut byl vždy parádní a jedním z těch opravdu povedených moderních aut je podle nás Alfa Romeo 159. To nejzajímavější je její přední část s pro Alfu Romeo typickou dominantní maskou chladiče, registrační značkou na straně před řidičem, ale hlavně s trojicí projektorů světlometů na každé straně. Ale vzhled není u ojetého auta tak důležitý jako to, v jakém je stavu nebo jak je spolehlivé. Jak je na tom Alfa Romeo 159 coby 15letá ojetina? Na to jsme se podívali v dalším testu ojetého auta.
Nejmladším je 13 let
Alfa Romeo 159 je krásné auto, jehož historie sahá už hodně hluboko. Na trhu se poprvé objevila přesně před 20 lety, první kusy se k majitelům dostaly v roce 2004. Vyrábět se přestala o 7 let později, tedy v roce 2011. Za tu dobu se vzhled auta prakticky nezměnil, nebylo to potřeba, sto padesát devítka vypadala (a vlastně pořád vypadá) dobře.
Po ukončení produkce Alfy Romeo 159 v nabídce nebyl žádný sedan, to se změnilo až v roce 2015, kdy italská automobilka do prodeje zařadila model Giulia. Ten letos dostal další facelift a v prodeji se drží i po 9 letech.
Motory a časté závady
Pod kapotou Alfy Romeo 159 mohly být čtyřválcové, pětiválcové i šestiválcové motory. Pro fanoušky italských motorů to ale u některých jednotek mělo trochu hořkou příchuť, protože spousta motorů nepocházela od Alfy Romeo (z nabídky například zmizel legendární šestiválec Busso, ale i čtyřválcové Twin Sparky), ale od australského Holdenu z koncernu General Motors, který v té době vlastnil 20 % akcií koncernu Fiat. Šlo o benzinové čtyřválce 1,9 JTS a 2,2 JTS a šestiválec 3,2 JTS.
Problémem byly u těchto čtyřválcových motorů (nejvíc u 2,2 JTS) řetězem poháněné rozvody (řetěz se natahoval a mohl nakonec přeskočit), na jiné zásadní problémy tyto motory vlastně netrpěly, i když zazlobit ještě dokázalo vstřikování paliva, protože tady už byl přímý vstřik. A toto řešení je nejen choulostivější na kvalitu paliva, ale také potřebuje čas od času tzv. „vyhnat pavouky z výfuku“.
Později přišel úplně nový benzinový turbomotor 1,75 TBi, který měl také přímý vstřik paliva. Rozvody už tady byly řešeny řemenem, který je spolehlivý, ale je třeba jej pravidelně kontrolovat a v předepsaných intervalech měnit.
Tento motor mělo pod kapotou i testované auto a odborníci se shodují na tom, že jde o jeden z nejspolehlivějších motorů, který si můžete pro 159 vybrat. I tak ovšem vyžaduje pečlivou údržbu, zejména častější výměny oleje než doporučuje výrobce. Standardní servisní intervaly byly z výroby nastaveny na 30 000 km, ale výměny oleje se doporučuje provádět každých 10 až 15 tisíc kilometrů. Kvůli přímému vstřiku paliva se objevuje netěsnost vstřikovačů, což může způsobit kontaminaci oleje benzinem a následně to může vést až k poškození turbodmychadla.
Kvůli výkonu 147 kW/200 koní a točivému momentu 320 Nm mohl při neopatrném řazení a práci se spojkou trpět dvouhmotový setrvačník, který není úplně levný (cca 20 – 30 tisíc korun) ani jednoduchý na výměnu. A výkon motoru se mohl podepsat i na podvozku. Tady je dobré po koupi prověřit poloosy a zkontrolovat vůle v čepech a uložení přední nápravy (nejčastěji se objevila v uložení horních příčných ramen).
A na co ještě byste si měli dát pozor?
- vůle v uložení ramen přední nápravy
- povolený rozvodový řetěz u benzínových motorů 2,2 JTS
- zadřené ložisko vodní pumpy
- zanesení filtru pevných částic u naftových motorů, které jezdily hlavně krátké trasy
- zanesený EGR ventil u naftových motorů
- nefunkční váha vzduchu
- závady na elektroinstalaci
- zatékání do auta přes těsnění dveří
- koroze
Jak jezdí?
Alfu Romeo 159 jsme stihli ještě jako novou, otestovali jsme ji v roce 2012, kdy se v České republice doprodávaly úplně poslední skladové kusy. Tehdy jsme ale auto měli v týdnu, kdy nám počasí úplně nepřálo a na silnici ležel sníh. Tentokrát to bylo lepší, i když ideální to také nebylo. Měli jsme ho v týdnu, kdy se teploty držely docela nízko a bylo vlhko. I tak z auta ovšem byl cítit příjemný temperament.
Auto probouzíme k životu digitálním klíčem, který je třeba zasunout do zdířky nalevo od volantu a pak už jen stiskneme startovací tlačítko. Přeplňovaný čtyřválec se po pár otočeních startéru probudí k životu a jen tiše si přede. Na tachometru našeho auta svítí necelých 179 tisíc kilometrů. Zvuk je i na zvýšený volnoběh takový nijaký a nezmění se to ani při jízdě. Na druhou stranu vás to nebude na dlouhých trasách ničím obtěžovat.
Reakce motoru na sešlápnutí plynového pedálu jsou až překvapivě rychlé, skoro okamžité a auto téměř až radostně reaguje na každý pokyn pravé nohy. Opravdu velmi slušný zátah přichází asi kolem 1700 otáček motoru za minutu a vydrží až k omezovači otáček. Motor a jeho zátah sice nijak zásadně negraduje, ale ani tak by se nedal označit za vyloženě nudný. Technické údaje slibovaly v době vzniku zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,7 sekundy a maximální rychlost 235 km/h.
K potentnímu motoru přidejme přesné řízení a parádně fungující podvozek, který je pevný a navíc i tichý – o toto auto se evidentně jeho předchozí majitelé velmi dobře a pečlivě starali – a máme tu povedený mrštný sedan. Díky tomu, že to není zase tak velké auto (na délku má 4660 mm, široké je 1828 mm a vysoké 1417 mm), dokážete si s ním i na úzké klikaté silnici užít dost zábavy. Přední kola přitom ani při plném plynu netahají za ruce a do zatáček se tenhle sedan i díky rychlému převodu řízení těší. K tomu je tu hydraulické řízení, které je schopné do volantu propsat i to, co se pod předními koly a s předními koly děje.
I tak jsou tu ale věci, které mi při řízení vadí. Tou první a opravdu zásadní je samotný posed za volantem. Sedačka má sice parádní boční vedení a celkově dobře drží tělo, ale přestože je výškově stavitelná, v nejnižší poloze je stále až příliš vysoko. Připadám si tak spíš jako v nějakém SUVéčku (anebo na záchodě…) než jako ve sportovním sedanu. A pak taky řazení, protože řadicí páka je dlouhá a má dlouhé dráhy. (Ne)přesnost ji ale vytknout nelze.
A co spotřeba paliva? Pokud jsme jezdili klidně a defenzivně, dostali jsme se pod 9 l/100 km. Pokud jsme se ovšem rozhodli motor sem tam vytočit a užít si kvality podvozku auta na okreskách, pohybovali jsme se mezi 10 a 11 l/100 km.
Závěr a cena
Alfa Romeo 159 nejvíce boduje tím, jak vypadá. Dnes se už ceny aut propadly i hluboko pod 100 tisíc korun a lze je sehnat i za dvě průměrné výplaty, přičemž vám ještě zbyde. Stále je to ale auto, které sice nestojí moc v pořizovací ceně, ovšem ve srovnání s „běžnou německou konfekcí“ je náročnější na servis – a to jak samotnými servisními úkony, tak i cenově. Odmění se vám ale tím, že se za jejím volantem dokážete i po těch letech opravdu bavit, to vám německá konkurence nedopřeje.
Testovaný kousek jsme měli půjčený z autobazaru AAA Auto, ale už ho tam nenajdete. Jen pár dní po tom, co jsme ho vrátili, se prodal. Áčka za tuhle Alfu Romeo 159 chtěli 99 999 Kč a pokud byste si zvykli na vyšší posed, stál za každou korunu. Jasně, měl i pár chybiček jako třeba vyšisované znaky, puchýřky od kamínků na přední kapotě a nebo chrčící pravý zadní reproduktor, ale jako celek byl v parádním stavu.
Technické údaje: Alfa Romeo 159 1.75 TBi | 2009
- Motor: benzinový, řadový čtyřválec, 1742 cm³, přeplňovaný turbodmychadlem
- Výkon: 147 kW / 200 koní při 5000 ot./min
- Točivý moment: 320 Nm při 1400 – 4000 ot./min
- Převodovka: 6stupňová manuální
- Pohon: předních kol
- 0-100 km/h: 7,7 s
- Maximální rychlost: 235 km/h