Hyundai Tucson byl prvním opravdu odvážným moderním modelem korejské automobilky. Přijel s designem, který nenechal snad nikoho v klidu. Teď je tu po modernizaci, která byla zvenku vcelku decentní, ale uvnitř poměrně zásadní. My jsme jej vyzkoušeli s naftovou motorizací.
Co je nového?
Zvenku modernizaci poznáte jistě podle přední čísti. Ta si sice ponechala původní design denního svícení v několika bodech, ale samotné denní svícení, které tvoří „skryté světlomety“, jak je nazývá sama automobilka, je upravené. Segmenty denního svícení jsou větší a je jich tu míň. Pokud se na to ale nezaměříte, zdálky si toho ani nevšimnete. Drobně upraven byl i přední nárazník a jiné je logo „H“ v přepracované masce chladiče.
Decentní změny jsou i na zádi, kde jsou stále hlavní a brzdové světlomety pod oknem, zatímco couvací a mlhové světlomety dole v nárazníku. Společně s nimi jsou tu ale i blinkry, které jsou tvořeny žárovkami a nemusejí být vždy tak úplně dobře vidět. Podobně umístěné má blinkry i nový Hyundai Santa Fe, ale ten je má alespoň diodové, větší a přeci jen o něco výš. Nové jsou také designy kol.
Větší změnou prošel interiér, kam se ve větší míře vrátily fyzické ovladače a ubylo dotekových plošek. Hyundai šel tedy spíše v opačném trendu, než který nyní razí většina automobilek. A rozhodně to bylo ku prospěchu věci. Nově je tu úplně jiná palubní deska se širokým propojeným panelem kapličky přístrojů a infotainmentu. V rámci faceliftu byl změněn středový panel i středový tunel. Ve verzi před faceliftem byl středový panel plný dotekových plošek, kterými se ovládala klimatizace či infotainment, nyní je to pomocí otočných ovladačů. Přestože dotekové ovládání některých funkcí zůstalo, ty nejdůležitější věci uděláte „po paměti“.
Zmizelo i tlačítkové ovládání automatické převodovky. Hyundai Tucson teď využívá podobné řešení, s nímž přišel poprvé IONIQ 5. Volič automatické převodovky má na pravém straně sloupku řízení. Pravá páčka na ovládání stěračů tady ovšem na rozdíl například od Škody Kodiaq také zůstala.
Pod kapotu se vrátila nafta
Velkou změnou prošla také nabídka pohonných jednotek. Hyundai Tucson před modernizací ke konci přišel o naftové motorizace. To se teď opět mění a nafťáky už si pod kapotu opět můžete objednat.
Naftové motory jsou tu hned ve dvou výkonových verzích, přičemž v obou případech jde o čtyřválec 1,6 CRDi. Základní čistě spalovací verze nabídne výkon 85 kW/115 koní, výkonnější mild-hybridní pak pohání kola 100 kW/136 koní. Zatímco slabší verze může mít jen manuální převodovku a pohon předních kol, tak mild-hybrid může být za příplatek 50 tisíc korun i s pohonem všech čtyř kol a (za dalších 50 tisíc) se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou.
Pokud byste nechtěli pod kapotu naftu, zoufat nemusíte. Hyundai Tucson je v nabídce i s několika benzinovými motory. Opět může jít o čistě spalovací nebo mild-hybridní, ale navíc také full-hybridní anebo plug-in hybridní s možností externího dobíjení a dojezdem několika desítek kilometrů jen na elektřinu. Jakmile by vám energie v baterii došla, máte tu běžný benzinový čtyřválec.
Standardně jsou poháněna přední kola, čtyřkolky jsou za příplatek. U slabších motorizací jsou standardem manuální převodovky (jdou i k mild-hybridním verzím, protože modely Hyundai používají elektronicky ovládanou spojku). Automat je za příplatek. Zatímco čistě spalovací a mild-hybridní (MHEV) verze mají sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku, tak full-hybridní (HEV) a plug-in hybridní (PHEV) mají „klasický“ šestistupňový automat.
Za volantem
Testovaný Hyundai Tucson měl pod kapotou silnější naftový motor 1,6 CRDi MHEV se 100 kW/136 koňmi a 320 Nm. Poháněna byla pouze přední kola přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku. Technické údaje u tohoto provedení slibují zrychlení z místa na stovku za 11,4 sekundy a maximální rychlost 180 km/h.
Samotný motor je po nastartování poměrně dost slyšet, nijak zásadně se to nezmění ani při jízdě. Není to tak, že byste neslyšeli tiše hrající rádio, přesto bychom se odhlučnění pohonné jednotky dokázali představit ještě o něco lepší. Zbytek auta je odhlučněn lépe, od kol ani co do aerodynamiky se do kabiny nedostává skoro nic.
Testovaný kus byl vybaven adaptivním podvozkem, jehož naladění se liší podle zvolených jízdních režimů. Že má auto adaptivní podvozek si lze všimnout i po otevření kapoty. Je tady totiž vidět, že k předním tlumičům vedou kabely. Je to poměrně zajímavá věc, kterou u jiných automobilek na pohled jen tak nevidíte.
Podvozek jako takový je naladěn zejména do komfortu, platí pro Eco režim, na který auto vždy nastartuje, ale i na normální režim. Ve sportovním režimu naopak tlumiče znatelně ztuhnou, neznamená to však, že by se z auta stala tvrdá, nepohodlná a nepoužitelná věc. Pořád je to auto, které dokáže poměrně dobře tlumit nekvalitu silnic. Víc se nám ale – i vzhledem k naladění a dynamice motoru – líbilo komfortní naladění auta, kdy nikam nepospícháte.
Když už je řeč o té dynamice motoru. 136 koní a 320 Nm tu musí rozhýbat čtyři a půl metry dlouhé a přibližně 1,7 tuny (podle výbavy) vážící hmoty. Tohle auto není pomalé, přesto tu výkonovou rezervu spíše nehledejte. K předjetí auta na okresce musíte mít dost místa a ideálně si to musíte trochu dopředu připravit.
Při předjíždění se vám pak jednoduše stane, že překročíte maximální povolenou rychlost. Na to auto zareaguje (protože podle EU musí…) a ozve se pípání a k tomu začne v kapličce přístrojů blikat symbol značky zobrazující aktuální maximální povolenou rychlost. Deaktivaci tohoto upozorňování provedete přes Menu, kde se musíte proklikat asi třemi nebo čtyřmi obrazovkami. Nejde to ale vypnout trvale, protože podle EU se systém musí spustit při každém novém startu. U nových modelů Hyundai bude vypínání konečně jednodušší, dostanou ho už i modernizované Tucsony. Bude stačit dlouze podržet tlačítko Mute na volantu.
A co spotřeba paliva? Podle technických údajů by mělo auto jezdit kolem 5,5 l/100 km v kombinovaném režimu. Takových hodnot se nám dosáhnout nepovedlo, ale pod šest se dá a delších cestách mimo dálnice dostat. Pokud budete – tak jako my – jezdit hodně po velkoměstě a po dálnicích, dostanete se nad 7 l/100km. I to nám ale přijde jako poměrně dobrá hodnota. Objem palivové nádrže je 54 litrů. Hybridy a plug-in hybrid mají nádrže menší (52, respektive 42 litrů).
Závěr a cena
Hyundai Tucson po faceliftu je autem, které se sice nijak zásadně nezměnilo navenek, ale poměrně výrazně se změnilo uvnitř. K lepšímu. Řidič teď totiž může mnohem víc věcí ovládat intuitivně a nemusí se soustředit na to, aby se „dobře a přesně dotkl“, protože ubylo tlačítek a přibylo fyzických ovladačů. Testovaná verze se silnějším naftovým motorem a adaptivním podvozkem jezdí klidně a pohodově za docela dobrou spotřeba.
Pohled do ceníku prozradí, že aktuálně nejlevněji pořídíte modernizovaný Hyundai Tucson s benzinovým motorem 1,6 T-GDI se 118 kW s manuální převodovkou a pohonem předních kol za 619 990 korun. Je to v rámci nejnižší výbavy Comfort. Pokud byste chtěli jakýkoliv jiný motor, už musíte do vyšší výbavy Smart, kde už i základní benzinový motor startuje o 50 tisíc výš. V této výbavě je dostupný i slabší naftový motor, cena začíná na 739 990 Kč. Ten testovaný, výkonnější je k dispozici až ve třetí výbavě a jeho cena je minimálně 799 990 s manuální převodovkou a s pohonem předních kol.
Technické údaje:
| Auto: | Hyundai Tucson 1.6 CRDi MHEV |
Motor: | řadový čtyřválec |
Objem válců: | 1598 ccm |
Plnění motoru: | turbodmychadlo |
Palivo: | nafta |
Pohon: | předních kol |
Výkon: | 100 kW/136 koní při 4000 ot/min |
Točivý moment: | 320 Nm při 2000 – 2250 ot/min |
Zrychlení 0-100 km/h: | 11,4 s |
Maximální rychlost: | 180 km/h |
Převodovka: | 7stupňová dvouspojková automatická (7DCT) |
Spotřeba paliva: | 5,1 – 5,6 l/100 km |
Emise CO2: | 134– 147 g/km |
Objem nádrže: | 54 litrů |
Délka: | 4510 mm |
Šířka: | 1865 mm |
Výška: | 1650 mm (se střešními ližinami) |
Rozvor: | 2680 mm |
Pohotovostní hmotnost: | 1620 – 1763 kg |
Objem zavazadlového prostoru: | 546 / 1725 litrů |