Test Hyundai i30 N Performance – druhý pohled

Trh s hot-hatchi má své specifika: snaží se nabídnout rádoby sporťák pro každodenní použití a nehledí moc na cenu. Do vyvolené společnosti se Korejci propracovávali léta a při loňském vstupu Hyundai i30 N do prodeje alespoň české zastoupení neskrývalo tendenci celý segment kompletně opanovat. Máme-li věřit té kupě recenzí, které se od té doby na papíru a internetu sešly, jako by se to Hyundai nakonec skutečně podařilo.

Nej, nej, nej?

Ani v obecně pochvalné společnosti motoristických novinářů nebývá úplně zvykem, že by se na konkrétní model sneslo tolik superlativ. I nám se při prvním testování auto velmi zalíbilo. Hyundai i30 N se oficiálně ukázal už loni v létě (spolu s fastbackovou verzí klasické i30) a okamžitě na sebe strhl veškerou pozornost všech milovníků ostrých RS od Škody, Renaultu, SEATu, Volkswagenu a dalších.

Agresivní přední nárazník má proděravělou masku, kterou má projít maximum chladivého vzduchu k vnitřnostem. Na kaskádové mřížce masky si povšimněte písmenka „N“ – to aby si kolemjdoucí nespletli „enko“ s konvenčním modelem.

Auto stojí na litých devatenáctkách s pneumatikami Pirelli s výrazně červenými brzdovými třmeny vykukujícími pod koly. Na zadku má fešný spoiler (s trojúhelníkovým brzdovým světlem), který se klene přes okno pátých dveří. Dole si všimněte hned dvou chromovaných koncovek výfuku. Na hot-hatchích je sympatické, jak umí svou latentní zuřivost maskovat, přitom zasvěcení okamžitě rozeznají kliďase od zuřivého rychlíku.

Vaření ze čtyř

I uvnitř si zásadních rozdílů oproti rodinné i30 hned všimnete. Na volantu s tlustým věncem jsou výrazné plošky tlačítek pro ovládání jízdních módu, vystouplé bočnice vás pevně drží v sedačce a v nabídce multimediálního centra si můžete libovolně hrát s nastavením meziplynu, posilovače řízení, tuhosti tlumičů a podobně.

V horní části kapličky pak přibyl barevný diodový monitoring otáček motoru (podobnou a tehdy ještě pochopitelně přídavnou utilitku pamatujeme ze starých škodovek). Mezitím, co barevné proužky vykreslují u „budík“ duhu, mohl by výfuk složit basovou symfonii; hlučí, prská, práská a hrozivě řve. A to je naprostá paráda.

Znovu (a rádi) připomeneme, že tohle auto má na svědomí Albert Biermann, jméno léta spojované se sportovními modely mnichovského BMW (nově vedoucí divize výzkumu a vývoje u Hyundai, vůbec první nekorejský šéf technického pokroku). Zastavěným motorem je dvoulitrový čtyřválec s výkonem 202 kW, v Koreji ho spárovali se šestistupňovou manuální převodovkou. Povedené jednotka dokazuje, že i bez šesti hrnků se dá uvařit velká zábava.

Víc než motokára

Řízení je tuhé, ale přesné. Každodenní přesouvání městem je utrpení, ale na okruh „enko“ dojede a pak budete za tuhle přímočarost moc a moc rádi. Čím rychleji pojedete, tím víc se bude auto cítit komfortněji a z motokáry se stane kompaktním závoďákem pro volné chvíle. Je nadmíru dobře ovladatelným, jistým a vlivem mechanického samosvoru i nadaným bojovníkem se všemi typy zatáček a povrchů. Nevyděsila nás žádná nerovnost nebo ustřelení zadku.

Právě vlivem precizní elektronicky kontroly nad trakcí a všem možným elektronickým pomocníkům může i30 N přijít do jakýchkoli rukou a jejich majitel se bude bavit. Odvážlivci jednoduše vypnou stabilizaci a roztančí „enko“ po svém. Možná i je překvapí výztuha v zavazadlovém prostoru, která zpevňuje karoserii, nebo velké brzdové kotouče (s průměry 345 milimetrů vpředu a 315 vzadu). Hyundai vsadili na všestrannost, přitom auto nešidili. A to se je tak nevidí.

Velkým potěšením je pak pohled do ceníku. „Enko“ přijde na 760 tisíc, což je mezi konkurenty láce, nejblíž je asi Golf GTI. Celková cena testovaného auta nepřesáhla 827 tisíc. Zahrnutý je příplatek za verzi Perfomance, modrou barvu a paket komfortních sedaček s nastavitelnou délkou sedáku, pamětí a čalouněním v kombinaci kůže a semiše. Hyundai ví, že nakoplo zlatou žílu. Zkraje prosince na český trh vstoupil i30 N Fastback. A má na co navazovat.

Matěj Skalický, autor je redaktorem Českého rozhlasu