Fiat Panda je na trhu již dlouho. První generace se představila už v roce 1980, ale ve výrobě vydržela dlouhých 23 let! Až v roce 2003 její vyroba skončila a nahradila ji nová Panda, se kterou jsme se vozili na opravdu rozpáleném řeckém ostrově Rhodos. Druhá generace modelu Panda se na trhu udržela (ve srovnání s první generací) “pouhých” 8 let a na autosalonu ve Frankfurtu vloni v září byla představena nová, již třetí generace.

Několikadenním společníkem nám byla, jak už jsme předeslali, druhá generace s nejslabším motorem o objemu 1108 cm3 a o výkonu 40 kW/55 koní. Nevím, zda to přisuzovat téměř čtyřicetistupňovým teplotám ve stínu nebo obsazeností čtyřmi lidmi, ale tento motor je opravdu lenoch. Do otáček se mu moc nechce a kopce jsou problém. Pro Pandu znamenaly značné zadýchání a pravidlem bývalo, že na původně zvolený rychlostní stupeň, jsme kopec nevyjeli a bylo třeba podřadit. Pětka a kopec dohromady nešly vůbec. Stejně tak klimatizace znamená pro Pandu “konečnou” a do kopce už ji budete muset asi tlačit… Naopak z kopce a po rovině si budete moci kochat. Tohle auto je pro klidnou a pohodovou jízdu stvořeno. Řekové si to ale nemyslí a dokazují nám, že čára není zeď… 😀

Svoje pozitivní stránky řidičům ukáže Panda ve městě. Tam se auto cítí jako doma. Kompaktní rozměry, slušný rejd, dobrý výhled vzad… To vše si nejen při parkování budete náramně užívat. S parkováním vám navíc pomůže tlačitko CITY umístěné na středovém panelu. To umí zvýšit účinek posilovače řízení, takže parkování bude hračka a otočit volantem zvládne i batole. V městském provozu bychom však uvítali větší zpětná zrcátka.

Mimo město si s autem příliš zábavy neužijete. Obuté pneumatiky v podobě žiletek 155/80 R13 jsou úzké a vysoké. Jakékoliv zatočení znamenalo na rozpáleném rhodoském asfaltu značnou nedotáčivost a “žvýkání” pneumatik. V podmínkách České republiky by to řidič asi tolik nepociťoval a užíval by si komfortu, jenž je v kombinaci vysokých pneumatik a měkčímu naladění podvozku celkem slušný a bez problémů dokázal vyhladit většinu nerovností v silnici.

Velkým překvapením bylo řazení. Řadící páka je umístěna v dosahu řidiče (na středovém panelu pod ovládáním klimatizace). Dráhy jsou relativně krátké a řazení přesné. I když motor neoplýval výkonem (tedy spíše trpěl nedostatkem), mohli jsme si užívat rychlého “závodnického” řazení.

Velkým překvapením bylo, že ve srovnání s vnějšími rozměry (délka: 3538 mm, šířka: 1578 mm a výška: 1540 mm) nabídne Panda v interéru dostatek prostoru jak pro cestující vpředu, tak i pro cestující na zadních sedadlech. Více místa bychom uvítali snad jen pro kolena řidiče a spolujezdce v oblasti středového tunelu a pro zavazadla.

Zavazadlový prostor nabídne nepříliš praktických 206 litrů a po sklopení sedadel (bohužel v podlaze zůstane schod) naroste až na 775 litrů. Trochu nepraktický je samotný přístup do kufru. Ačkoliv naše auto bylo vybaveno centrálním zamykáním (ne dálkovým), dveře zavazadlového prostoru se neodemknou. Jediný způsob, jak se k zavazadlům dostat je ten, že dveře odjistíte otočením klíčku v zámku. Trochu nepraktické…

Všechny nedostatky ale přebije argument v podobě ceny! A je jedno, jestli nového auta, které v nejnovější generaci dnes začíná na 199 900 Kč, nebo ojetých aut, která se drží podobně nízko. Pokud se budete po Pandě poohlížet, rozhodně bych vám nedoporučil ten nejslabší motor, ale pohlédněte se alespoň po “jednadvojce”.

-PS-