Alfa Romeo Giulia prošla před nedávnem společně s modelem Stelvio modernizací. Ta byla poměrně decentní, ale z čelního pohledu ji díky novému dennímu svícení poznáte na první pohled. A jaká je modernizovaná Giulia s dvoulitrovým benzinovým motorem a s pohonem všech kol na silnici? Na to jsme se podívali v rámci klasického redakčního testu.
Novinky byly decentní, ale poznat jsou
Italská automobilka se zaměřila hlavně na detaily, které nakonec tvoří povedený celek. Na přední části je to například upravená výplň masky chladiče a zcela nové přední světlomety, které jsou nyní LEDkové. Konečně nahradily původní bixenony, ale hlavně mohou být s funkcí fullLED Matrix. To hlavní, podle čeho ovšem modernizovanou Giulii poznáte naprosto jasně, je grafika světlometů. Původní linku denního svícení, která s trochou fantazie vypadala jako obočí, nově nahrazuje trojice obloučků, s nimiž poprvé přišla Alfa Romeo Tonale. Součástí předních světlometů je nově i dynamický blinkr.
Ostatní designové změny jsou už ovšem minimální. Nové jsou zadní světlomety, které jsou také LEDkové a mají novou grafiku „s průhlednou povrchovou úpravou“ jak upozorňuje v tiskové zprávě sama automobilka. Pro výbavu výbavu Competizione přibyla do nabídky ještě nová matně šedá barva karoserie s názvem Moon Light. Tu testované auto nemělo, mělo ovšem příplatkový lak Červená Etna za 90 tisíc korun.
A ani v interiéru se toho mnoho nezměnilo. Zmínit můžeme nový digitální přístrojový štít s možností změny grafiky. K dispozici je několik šablon. Škoda, že nebyl změněn infotainment, protože jeho displej je na dnešní dobu opravdu maličký a grafika rozhodně neoslní (vynikne to třeba hlavně u couvací kamery). Infotainment má podobný způsob ovládání jako ve starších BMW, ale není tak intuitivní.
Naopak potěší, že facelift nezrušil fyzické ovladače, takže klimatizaci a topení lze stále ovládat „postaru“ kolečky a tlačítky, stejně jak drtivou většinu další výbavy auta. Řidiče, kteří rádi řídí a jen neudávají směr jízdy, dále potěší, že aktivních jízdních asistentů tady není ještě tolik a hlavně, spoustu z nich stačí vypnout jen jednou (například aktivní vedení v jízdních pruzích), při dalším startu se nezapnou.
Za volantem
Kabina auta je prostorná tak akorát, místem rozhodně nijak nehýří, přesto se do něj čtveřice průměrně vzrostlých pasažérů usadí zcela hladce. Přední sedadla mohou být vyhřívaná a ovládaná elektricky, masáže ovšem mít nemohou. Řidič ve svých rukách svírá pravidelně tvarovaný volant s příjemně tlustým věncem, na kterém jsou nejen mechanické ovladače na infotainment, palubní počítač a ovládání tempomatu, ale také startovací tlačítko. Na volantu naopak nejsou páčky pro manuální řazení automatické převodovky, tady jsou totiž velké hliníkové páčky přímo na sloupku řízení, které se s volantem neotáčejí.
Inspirace BMW je viditelná nejen na infotainmentu, ale také na voliči převodovky. Podobný tvar totiž v době, kdy byla Alfa Romeo Giulia představena – a to se psal už rok 2015! – mnichovská automobilka dříve používala. Dnes už je ovšem BMW nejen s infotainmentem (na který si ale v nových bavorácích stěžujeme), ale i s voličem převodovky úplně jinde.
Po nastartování motoru jsme byli překvapení jeho hrubějším projevem, není to taková ta hladká, takřka neslyšná čtyřválcová nuda. Motor se projevoval víc, než jsme původně čekali, i při jízdě. Auto poháněl dvoulitr s 206 kW/280 koňmi, což je to nejlepší, co si do běžné Giulie můžete pořídit, nad ní už stojí pouze ostrá Giulia QV, jejíž 2,9litrový šestiválec má po modernizaci 520 koní a pohání pouze zadní kola.
Testovaný kousek byl ve výbavě Veloce (ale stejné prvky má i vrcholné Competizione), která je brána za tu sportovní. Díky tomu má leskle černé lišty kolem oken, zadní nárazník s výrazným difuzorem nebo 19″ kola, která mají vpředu užší pneumatiky než vzadu. Z pohledu techniky potěší samosvorný diferenciál na zadní nápravě. Jen škoda, že stabilizační systém se nedá vypnout a to ani v dynamickém jízdním režimu („d“ na otočeném ovladači na středovém tunelu).
A dynamický jízdní režim je věc, kterou jsme využívali při jízdě s Giulií docela často. V tom totiž auto znatelně zrychlí reakce odezvy motoru, ale hlavně převodovky. Pokud totiž budete jezdit v normálním jízdním režimu (na ovladači „dna“ je to „n“), tak auto je naladěno spíše letargicky. Převodovka drží nízké otáčky a má zařazený nejvyšší možný rychlostní stupeň. Když přidáte plyn, začne převodovka přemýšlet, co udělá, a pokud jste přidali hodně, po nějaké chvíli vymyslí, že by mohla podřadit. Je to dobré možná tak na klidnou, vyhlídkovou jízdu, ale pokud se chcete svézt nějako sportovněji, bude vás to štvát. A přesně to se v dynamickém jízdním režimu neděje.
Pokud zvolíte rychlejší tempo (zrychlení z 0 na 100 km/h je pouhých 5,2 sekundy!), oceníte rychlý převod řízení, které je navíc příjemně přesné, ačkoliv jak je dnes zvykem, bez zpětné vazby. Auto je celkově spíše tužší (i od podvozku, přičemž testovaný kus neměl adaptivní tlumiče), ale není tvrdé nebo snad prkenné. Do zatáček se vrhá ochotně a při standardní svižné jízdě je příjemně neutrální. Může za to ale jistě i pohon všech čtyř kol, který ale podobně jako u bavoráků preferuje zadní kola. Přetáčivý sporťák ale z tohoto sedanu nebude. Nikdy.
A to je škoda, protože je to „řidičské auto“. Alfa Romeo Giulia s dvoulitrem pod kapotou totiž působí vcelku lehkonohým dojmem (i díky relativně lehkému hliníkovému motoru) a zejména na kvalitních silnicích mění směr velmi ochotně. Velkou zásluhu na tom má nejen na dnešní dobu poměrně nízká pohotovostní hmotnost 1545 kg, ale i téměř ideální rozložení hmotnosti mezi nápravy v poměru 51,9:48,1. V zatáčce se díky naladění podvozku navíc téměř nenaklání.
A spotřeba? Ta není z nejnižších. Několik stovek kilometrů a týden překvapivě docela zábavného ježdění znamenal spotřebu kolem 11 l/100 km. Nutno dodat, že to zdaleka nebyla jízda na spotřebu, ale právě naopak. Jezdit do 10 l/100 km by tak neměl být žádný problém. Technické údaje slibují kombinovanou spotřebu rovných 8 litrů na 100 kilometrů. Palivová nádrž má objem 58 litrů.
Závěr a cena
Alfa Romeo Giulia je auto, které si můžete koupit i v roce 2023, ale stále je to auto, které bylo představeno v roce 2015 se všemi svými výhodami (zejména z pohledu „opravdového řidiče“) i nevýhodami (hlavně infotainment a hrubější projev motoru). Modernizace byla poměrně decentní, přesto znatelná, přičemž na technice se neprojevila vůbec. Stále jsou tu čistě benzinové a čistě naftové motorizace s pohonem zadních, případně všech kol.
A cena? V aktuálním ceníku začíná0 Alfa Romeo Giulia výbavou Super, kterou pohání naftový čtyřválec 2.2 JTD (vždy s 8° automatem). Její cena startuje na 1 149 000 Kč s DPH. Benzinové dvoulitrové turbo (vždy s 8° automatem a pohonem všech kol) je v nabídce až od vyšší výbavy Sprint s cenou od 1 359 000 Kč. Za testovanou výbavu Veloce zaplatíte nejméně jeden a půl milionu.
Technické údaje:
| Auto: | Alfa Romeo Giulia Veloce 2,0 Turbo Q4 (2023) |
Motor: | řadový čtyřválec |
Objem válců: | 1995 ccm |
Plnění motoru: | turbodmychadlo |
Palivo: | benzin |
Pohon: | všech čtyř kol (Q4) |
Výkon: | 206 kW/280 koní při 5250 ot./min |
Točivý moment: | 400 Nm při 2250 ot./min |
Zrychlení 0-100 km/h: | 5,2 s |
Maximální rychlost: | 240 km/h |
Převodovka: | 8° automatická |
Spotřeba paliva (kombinovaná): | 7,7 – 8,0 l/100 km |
Emise CO2: | 174 – 182 g/km |
Objem nádrže: | 58 litrů |
Délka: | 4650 mm |
Šířka: | 1860 mm (bez zrcátek) |
Výška: | 1411 mm |
Rozvor: | 2820 mm |
Provozní hmotnost: | 1545 kg |
Objem zavazadlového prostoru: | 480 litrů |
V dnešní po všech stránkách zrůdné době, snad jediné krásné auto na trhu.
Ano, přesně tak. Všude jen samá mini SUV a SUV, navíc vzhledově příšerná. Nebo nechutně nudné Škodovky alá „kuře 100 x jinak „. Nechť ještě alespoň nějaký rok vydrží ve výrobě ještě posledních pár hezkých aut, jako je Giulia.