Koncem léta roku 1969 začal z výrobních linek mladoboleslavské automobilky sjíždět nejnovější model Škoda 100, který byl nástupcem Škody 1000 MB. Tento model přinesl do československého automobilového průmyslu řadu inovací, ale zároveň už odhalil i některé limity koncepce pohonu, která přesto ve výrobě vydržela ještě další desítky let. I tak šlo o prodejně úspěšný vůz.
Modernizace s kořeny v minulosti
Projekt Škoda 100 byl zaměřen na modernizaci a zvýšení komfortu tehdejších osobních aut, přičemž navazoval na úspěch i konstrukci modelu Škoda 1000 MB z roku 1964. Novinka přinesla vylepšený design, prostornější interiér i zlepšené jízdní vlastnosti. Klíčovou inovací byla nová karoserie s elegantnějším a aerodynamičtějším vzhledem. Přesto se v tehdejších reportážích objevovaly názory, že „se čekalo více“.
Vznik a problémy s výrobou
Škoda 100/110, vyráběná od 25. srpna 1969, se měla stát symbolem nové éry automobilky. I když se právě na začátku objevily určité zklamání z jejího víceméně jen vylepšeného vzhledu oproti předchůdci (podvozkové skupiny i motor byly prakticky stejné). Postupem času se zjistilo, že u stovky jsou i slabší stránky jako například slabá antikorozní ochrana, už tehdy zastaralé umístění motoru vzadu i zamrzání chladicí kapaliny ve spojnici chladiče a motoru.
Automobilka přesto vyrobila přes milion kusů (přesně 1 079 708 kusů), které pomáhaly sytit hladový československý trh. Vyráběla se v tehdy ještě vcelku moderní továrně v Mladé Boleslavi, která vznikla pro předchozí tisícovku. Ještě před startem výroby se ale objevily ještě drobné komplikace. 12. srpna 1969 totiž továrnu zasáhl velký požár, který zničil část výrobních kapacit a způsobil škody ve výši 320 milionů korun. Výrobu se přesto nakonec podařilo o pár dní později opravdu spustit.
Technické aspekty a konkurence
Motor byl umístěn vzadu, stejně jako převodovka a poháněná náprava. Tento koncept přinášel výhody, ale také komplikace, zejména v oblasti jízdních vlastností. Ty ovšem byly i tak mnohem lepší než u předchůdce. Na konci šedesátých let ovšem již některá konkurence (například Volkswagen či Fiat) přecházela na modernější koncepci pohonu s motorem vpředu, zatímco Škoda setrvávala na zastaralých technologiích. A vydrželo jí to až do roku 1990, kdy vyrobila poslední Rapid.
Oproti Škodě 1000 MB měly modely Škoda 100 a 110 nové prvky, jako například dvouokruhový brzdový systém a kotoučové brzdy na přední nápravě (tisícovka měla ještě bubny na všech kolech). Zůstala ovšem slabá antikorozní ochrana, naopak se pracovalo na zvýšení bezpečnosti. Škoda 100 byla vůbec prvním autem, které bylo v Československu použito v rámci crash testů.
V nabídce byly dvě výkonové verze lišící se názvem: Škoda 100 a Škoda 110 (označení bylo právě podle objemu motoru). Zatímco stovka měla čtyřválec o objemu 988 cm³ a výkonu 35 kW, což umožňovalo dosáhnout maximální rychlosti 125 km/h, výkonnější sto desítka byla poháněna motorem o objemu 1107 cm³ s výkonem 39 kW a maximální rychlostí až 135 km/h. Slabší Škoda 100 se prodávala ve výbavách Standard nebo de Luxe, zatímco Škoda 110 byla nabízena pouze ve verzi de Luxe (110 L).
Význam a dědictví
Škoda 100, respektive 110 byly přesto pro československou automobilku opravdu významné a přispěly k motorizaci národa. Díky tomu, že to byly první modely, jejichž výroba přesáhla milion kusů, umožnilo to zrušení tehdy používaných pořadníků na nákup automobilů. Model se vyráběl až do roku 1977, kdy byl nahrazen modelem Škoda 742 (Škoda 105/120). Ze stovky vycházelo i sportovněji vypadající kupé Škoda 110 R Coupé. Ta z výrobní linky sjížděla mezi lety 1970 a 1980.
Dnes jsou Škody 100 a 110 stále vyhledávanými veterány, přičemž ceny začínají zhruba na 40 tisících korunách za vozidla před renovací. Renovované kusy nebo vozy v perfektním původním stavu ovšem mohou být v inzerci za ceny přes 200 tisíc korun. Škoda 110 R se pak prodává ještě za mnohem vyšší ceny (i několikanásobně).
Škoda 100 a 110 zůstávají v paměti nejen jako automobilové ikony, ale také jako symbol doby, která motorizovala československý národ a ovlivnila automobilový trh. Často se tak stovky a sto desítky ukazují i na dnešních srazech veteránů. To dokazuje například i tato galerie z některých našich reportáží ze srazů:
