Mostecký autodrom přivítá o víkendu 2. a 3. září jubilejní 25. ročník závodu evropského šampionátu okruhových tahačů Czech Truck Prix. Navazuje tak už čtvrt století na tradici zahájenou nultým ročníkem 4. až 6. září 1992, kdy premiérové mezinárodní závody tahačů nebyly ještě zařazeny do mistrovství Evropy. Jeho součástí se stal závodní víkend v Mostě od následujícího roku 1993.
Stanislav Matějovský reprezentoval Českou republiku v šampionátu ETRC v polovině 90. let a v letech 2000 až 2002. Patřil k našim špičkovým jezdcům, kromě evropského mistrovství okruhových tahačů nechyběl v automobilových rallyových soutěžích, v závodech automobilů do vrchu ani na okruzích. Po ukončení kariéry se dále věnuje přípravě manažerské činnosti v oblasti automobilového sportu.
Čím Vás účast v seriálu obohatila, v čem je pilotování mnohatunového speciálu odlišné ve srovnání s řízením cestovního, případně GT vozu?
Už to je opravdu mnoho let, co jsem s tahačem závodil. Pamatuji se ještě, že v začátcích mi dělalo dost starostí zvyknout si na poněkud jiný výhled z vozu a s tím spojený odhad a hlavně brzdy, které jsou na rozdíl od cestovního vozu vzduchové. Na období závodu v tahačích vzpomínám moc rád, byl to vlastně vrchol mé závodnické kariéry. Začínal jsem s auty již v roce 1979 na voze Lada, byly to soutěže a závody do vrchu.
Zúčastnil jste se některého ze závodů Czech Truck Prix v Mostě? Jak Vám okruh vyhovuje? Pocítil jste podporu domácích fanoušků? Jezdíte do Mostu nyní alespoň jako divák?
Zúčastnil se se mnoha závodů v Mostě, byly to vždy mé nejoblíbenější závody s neopakovatelnou atmosférou a skvělou podporou domácích fanoušků. Zároveň to pro mě byly ty nejtěžší závody. Většinou jsem měl dvě role, první byla role závodníka a druhá zástupce týmu, který se věnoval také hostům, sponzorům, fanouškům. Někdy to nebylo jednoduché, zvláště když přišly technické problémy. Ale myslím si, že se to vždy zvládlo. V Mostě jsem jako divák snad ještě nikdy nebyl. Po skončení kariéry jsem doprovázel syna Michala, který právě v Mostě započal svoji dráhu závodníka a poprvé usedl ve svých čtrnácti letech do závodního vozu.
Jaký je Váš nejzajímavější zážitek z působení v šampionátu?
Zážitků a příběhů bylo mnoho. Nejraději ale vzpomínám na projekt s Tatrou, kdy náš tým ve spolupráci se skvělými lidmi z Kopřivnice připravil skvělé auto, které jsme společně dovedli k vítězství ve své třídě v roce 2001.
Komu v současném startovním poli šampionátu fandíte?
Určitě to je Adam Lacko a David Vršecký. U Adama to je o to silnější, že ho znám od mala, ještě z motokár. V našem týmu také před mnoha lety s truckem začínal.
Věříte Adamu Lackovi a týmu Buggyra? Získají letos další titul evropského šampiona? Pokud ne, na koho byste si vsadil?
Adam je dnes jedním z nejlepších jezdců, který má za sebou špičkový tým. Jsem přesvědčen, že pokud nebude mít opravdu nějakou výjimečnou smůlu, tak titul získá a já mu to opravdu přeji.
