Když se dnes řekne Lamborghini, vybaví se drtivé většině lidí placaté supersporty. Ale nebylo to tak vždy. A hlavně to tak nebylo od začátku. My jsme se před nějakou dobou vrátili na začátek a posadili jsme se za volant traktoru Lamborghini. Ovšem úplně nového, moderního.
Šikovný mechanik: od mechanika ke konstruktérovi
Psal se rok 1916, když na světlo světa v malé italské vesnici Renazzo di Cento v provincii Ferrara přišel Ferruccio Lamborghini. Už jako malé dítě se Ferruccio zajímal o technologii a mechaniku, což mu zůstalo po celý život. Během druhé světové války opravoval armádní vozidla a v 1948 založil značku Lamborghini Trattori S.p.A. Jak samotný název napovídá, zabývala se výrobou traktorů.
Společnost byla velmi úspěšná a obchody se i díky schopnostem samotného Ferruccia dařily, takže se z něj stal bohatý muž. Vydělané peníze utrácel za auta, kterých měl plnou garáž: od luxusních mercedesů, přes sportovní vozy Maserati, až po Ferrari 250 GT, které nakonec znamenalo zásadní zlom v jeho podnikání.
Na tomto autě mu totiž často odcházela spojka a Lamborghiniho už nebavilo ji pořád měnit a opravovat. Rozhodl se s tímto problémem jít až přímo za Enzem Ferrarim. Ten se mu ale vysmál, když mu řekl něco v tom smyslu, že on může jezdit pouze s traktory a sportovní auta ať nechá jiným. A to byl impuls k tomu, aby se Ferruccio rozhodl pro výrobu vlastních sportovních automobilů. Psal se rok 1962, kdy vznikla společnost s názvem Automobili Lamborghini.
Hned první model, kterým bylo Lamborghini 350 GTV, byl povedený, ale ten následující, kterým byla legendární Miura, teprve zaznamenala opravdový úspěch. Šlo o aerodynamicky tvarovaný model, který poháněl mezi nápravami uložený dvanáctiválec.
Všechno jde hladce, ale pak…
Mohlo by se zdát, že vše běží hladce, ale nebylo tomu tak… Lamborghini prostřednictvím svých společností vyráběl traktory, klimatizace, auta a chtěl produkovat i vrtulníky. Do nové společnosti tak investoval velkou spoustu času, ale hlavně peněz. Ovšem tento nápad mu nakonec nevyšel, protože od italské vlády nedostal potřebnou licenci. Další velkou ránou byl konec dodávek jeho traktorů do jižní Ameriky.
A to byl začátek konce. Lamborghini se dostává do finančních problémů, takže je nucen výrobu traktorů prodat. Lamborghini trattori kupuje společnost SAME, která ji vlastní dodnes. Prodána musela být ale i firma Lamborghini Automobili, kterou dnes vlastní koncern Volkswagen prostřednictvím Audi.
Ferrucio pak odešel do důchodu, vrátil se k rolnictví, což bylo zaměstnání jeho rodičů, a vybudoval úspěšné vinice. O nějakou dobu později uvedl na trh víno Colli di Trismeno, jinak často označované jako Sangue Di Miura (v překladu: „Krev Miury“). V roce 1993 pak umírá na infarkt.
Lamborghini vyrábí traktory i dnes
I když se traktory Lamborghini jmenují stále stejně, s automobilkou nemají společného už nic. Jak bylo zmíněno, dnes výrobu traktorů zajišťuje společnost SAME Deutz-Fahr Group, která má továrnu v italském městě Treviglia. Ta ve své továrně vyrábí na 20 tisíc strojů ročně pod čtyřmi různými značkami. Lamborghini odtud vyjíždějí od roku 1972. Od roku 1978 se vyrábějí také traktory pod původně švýcarskou značkou Hürlimann a konečně v roce 1995 přibyly také traktory Deutz-Fahr.
Dnes ale koncern vyrábí traktory i v dalších svých závodech. 6000 kusů vyjíždí z bran továrny v německém Lauingenu, z polské továrny Lublinu vyjede na 3000 traktorů (zejména nižší výkonové třídy) a podobným číslem se může pochlubit i manufaktura v indickém Ranipetu.
V současnosti je možné vybírat z celkem 13 možných verzí traktorů Lamborghini od nejmenších, až po ty opravdu velké stroje. Nabídka je kompletní od rostlinné výroby, přes živočišnou výrobu, sadařství, vinařství až po komunální sektor. To hlavní, co vás na těchto traktorech zaujme, je bezpochyby design. Je ostře řezaný a tyhle traktory prostě mají styl.
Jak se řídí?
Od mala jsem měl sen posadit se za volant rozličných strojů. Auta jsou (naštěstí) mým denním chlebem, k tomu před časem přibylo nákladní auto, hasičský speciál, popelářské auto i tahač a nakonec právě i traktor. Za tím jsem vyrazil k českému zastoupení traktorů Lamborghini do Dolního Bukovskau Českých Budějovic.
Řídil jsem verzi Lamborghini Spark 165 RC Shift. Jde o jeden z těch větších, takže samotné nastupování znamená vystoupat do kabiny po několika schůdkách. Tady na řidiče čeká na první pohled poměrně nepřehledné pracoviště. Jde ale jen o zvyk, protože každé tlačítko i každá páčka má své jasné umístění. Zorientovat se v tom ale chce čas. K ovládání je možné využít i dotekové displeje, které jsou za příplatek.
Startování je jednoduché, stačí pouze zasunout klíček do zdířky po pravé řidičově straně a otočit jím. V našem typu Spark může být čtyřválcový nebo šestiválcový řadový motor s výkonem 156 až 226 koní a s točivým momentem od 663 do 889 Nm. Stroj, kterým jsem jezdil já, nesl označení 165, což prozrazuje šestiválec se 165 koňmi a 699 Nm. Pokud by šlo o verzi 165.4 pak by sice hodnoty byly stejné, ale o pohon by se staral čtyřválec.
Po nastartování motoru překvapí, že v interiéru je ticho a nepřenášejí se sem žádné vibrace. A to i proto, že kabina je vzduchem odpružená. Nouze není ani o pohodlí, protože je odpruženo i sedadlo řidiče (také vzduchově), ale i přední náprava. A to při práci na opravdu nerovném povrchu rozoraného pole řidič po celém dni ocení.
Traktory dnes mohou mít velmi bohatou výbavu, Lamborghini samozřejmě nevyjímaje. Chcete-li, pak tu může být automatická klimatizace i topení, autorádio, elektrická okna (včetně otevíratelné zadní stěny i střešního okna) a podobně.
Rozjet se vpřed je dnes jednoduché, protože stejně jako v nákladních autech, může být i v traktorech automaticky řadící převodovka – v tomto případě označovaná jako RC Shift, což je vlastně robotizovaný manuál. Je tu sice i spojka, ale na tu jsme po celou dobu nemusel ani jednou stoupat. Převodovka má velký rozsah převodů a řadí velké skupiny (na displeji čísla) a k tomu malé skupiny (písmena). Neřadí je ale popořadě, nýbrž na přeskáčku, takže se bez mechanizace na pevném podkladu rozjíždí na trojku. Chování převodovky upravuje i jízdní režim pomocí plynule otočného ovladače.
V traktoru se sedí opravdu vysoko a díky tenkým sloupkům je z něj na volném prostranství perfektně vidět. A to je potřeba, protože řidič se často musí pohybovat na přesnost decimetrů. Hodně, až překvapivě zlehka jde řízení s proměnlivým převodem. A protože se traktor může pohybovat i ve stísněných prostorech, je tomu přizpůsoben poloměr otáčení. Ten je hodně malý už při běžném zatáčení volantem, ale dá se zmenšit i tak, že se dá zabrzdit jen jedna strana (pedál brzdy je dvojitý) a traktor se tak může otáčet prakticky přímo kolem sebe.
O tom, že jde primárně o pracovní stroj na pole, svědčí i fakt, že na silnici je potřeba ho neustále řídit a korigovat směr. Pro mě, jakožto člověka, který řídí hlavně osobní auta, to je opravdu zajímavý zážitek. Při řízení takových strojů přijdu na spoustu nových věcí, na něž se musejí řidiči soustředit, která mě od volantu osobního auta nenapadnou.