Po včerejším lehkém rozehřátí v prologu si dnes závodníci na Rallye Dakar dopřáli první pořádnou porci 333 ostrých kilometrů na okruhu, který měl start i cíl u města Hail. Posádka žlutého kamionu týmu Big Shock! Racing ve složení Martin Macík, František Tomášek a David Švanda se probojovala na 6. pozici a stejné místo získala i celkově. Závodníci ale měli problém s jedním z kontrolních bodů a nakonec dostali penalizaci, která je posunula na deváté místo.
I druhému týmovému speciálu pilotovanému Martinem Šoltysem, kterého v kabině jistí Roman Krejčí a Jakub Jiřinec, se podařilo poskočit pořadím. Přestože si posádka musela poradit s proraženými pneumatikami, dojel nakonec jejich kamion do cíle na 21. místě. Organizátoři závodníkům slíbili písečnou trať, která prověří navigační schopnosti posádek a dopřeje jim také několik adrenalinových zážitků. Big Shock! Racing potvrzuje, že své sliby dodrželi. K večeru pořadatelé také oznámili, že kvůli záplavě závodníci absolvují maratonskou etapu za doprovodu svých asistencí.
Posádku Martina Macíka pozlobil jeden z kontrolních bodů
Pilot týmu Big Shock! Racing Martin Macík ve svém speciálu, pojmenovaném Karel, v úvodním prologu držel krok s elitními jezdci TOP10 a do 1. etapy tak vyjel z 8. místa se ztrátou 41 sekund. Žluté Iveco se sedlčanskými závodníky brzy začalo postupovat pořadím kupředu. Na 4. měřeném bodě už byla Macíkova posádka na 6. pozici a tu si udržela až do cíle etapy.
„Jede se od začátku vysoké tempo. Všichni jsou natěšení a letí. Ale trasy jsou zároveň hodně těžké. Navigace je složitá, jsou tu nejrůznější druhy písků, velké výjezdy, šutry, skály… Fakt to není sranda. Nesmíte nad tím ale moc přemýšlet, musíte pořád jet,“ popisoval Macík a dodal: „My jsme od začátku nasadili tempo. Ale měl jsem v sobě vzpomínky z loňska, kdy jsme právě tady řešili spojovačky, takže jsem nejel na plný výkon. Jednou jsme nevyjeli dunu, museli jsme couvat a ztratili asi 2 nebo 3 minutky. V druhé části jsme ale chytli slinu, Ferry dobře navigoval a všechno fungovalo. Zrychlili jsme ve skalách, šutrech a rozbitých pasážích, které nám vyhovují.“
https://www.facebook.com/martinmacikjr/posts/463934718419494?__cft__[0]=AZUD9ec-S63wnUmQiaih6dECONbLZQYQMeicSzGnymsJ5jEMfSZxGTE5D_bqYsbe82F_EQLzCDJ2phOoC93pA-3CTc9NPx6XlSt_3Pay6GUi1o9N26mlD652g1MHcnDXFbiRFPVHI5REPvMquKWQOaUB&__tn__=%2CO%2CP-R
Po neutralizaci ale posádka měla problém s jedním z kontrolních bodů a obává se proto penalizace. „Po neutralizaci nás čekalo 120 nepříjemných kilometrů v písku, obrovské sjezdy, rozježděná měkká trať, navigačně hodně těžká. Zřejmě jsme někde odbočili brzo, bloudili jsme, hledali jeden bod. Točili jsme se tam všichni,“ hlásil Martin Macík v cíli a dodal: „Auto zatím skvěle drží, bojujeme dál, i když to po dnešku zřejmě vypadá na penalizaci.“
A ta také nakonec přišla, takže se Macík posunul až na devátou pozici.
Martin Šoltys lepil pneumatiku
Posádka Martina Šoltyse se v kabině druhého týmového kamionu zatím úspěšně sehrává. Navigátor Roman Krejčí loňský Dakar absolvoval na motocyklu, pro palubního mechanika Jakuba Jiřince je letošní dakarský start premiérový. V písečné části sobotního prologu se posádce nepodařilo napoprvé vyjet jednu z dun a v cíli tak nabrala ztrátu 6 minut a 18 vteřin.
„S klukama z posádky se sehráváme. Musíme se zkoordinovat. Ujasňujeme si co, kdo a jak bude v kabině hlásit a hlídat. Zároveň si zvykám na nové auto. Vidím to tak na den, dva a bude to dobré. S Romanem jsme si sedli, hodně ho to baví a rychle se do navigace dostává,“ popisuje Martin Šoltys, který do 1. etapy startoval z 30. pozice. Měl ale v plánu udělat vše pro to, aby se co nejrychleji posunul blíže ke špici kamionového pole. A to se mu v neděli dařilo.
Posádka s číslem 510 se postupně prokousávala kupředu, nakonec po velkém boji dojela jako 21. a o pár míst si tak polepšila, i když ji zbrzdily proražené pneumatiky. „Po prvních 150 kilometrech, během kterých jsme spoustu kamionů předjeli, jsme píchli kolo. Za 5 minut jsme ho vyměnili, rozjeli jsme se a po 100 metrech bylo to nové kolo zase proražené. Znovu jsme měnili pneumatiku a jeli dál opatrně s vědomím, že už nemáme žádnou náhradní. Když jsme se vyhýbali jednomu ze zatarasených úseků, praskla další. Naštěstí se nám povedlo jedno z kol zalepit a poslední 2 hodiny jsme dojížděli za tmy a cestou trochu bloudili. Nakonec se nám povedlo dostat do cíle,“ popisuje Martin Šoltys.