Posádka Ultimate Dakar Racing týmu si splnila další dakarský sen a dotáhla svou účast ve 43. ročníku slavné pouštní rallye v Saudské Arábii až do cíle. Jak jinak, nebylo to kvůli stávkující technice opět vůbec jednoduché. Jenže kluci opět potvrdili, že to prostě nikdy nevzdají!
Měřený úsek poslední dvanácté etapy byl dlouhý dvě stě kilometrů. Číhaly na něm ale náročné duny. “Chtěli jsme jet klidnou jízdu, jenže to se lehko řekne a už hůř provede. Pořadatelé totiž připravili trasu, kde byly hned od začátku duny. A nebyly to vůbec jednoduché duny. Nešlo o žádnou mávací etapu, ale o pěkně drsnou závěrečnou prověrku,“ říkal v dakarském cíli pilot Tomáš Ouředníček.
Navigátor David Křípal hodnotí poslední část soutěže podobně: „Z těch dvanácti letošních dakarských etap byla ta poslední jedna z těžších. Prověřil nás pekelně měkký písek v dunách. Už na desátém kilometru ležela na boku bugina, ze které vytekl benzín i chladící kapalina. S dalšími závodníky jsme posádku vytáhli ven a vrátili jsme jim výrazně poškozenou buginu na kola. Ale pokud za sebou neměli asistenční kamion, asi poslední den skončili. Na trati byly i další posádky, které měli technické problémy nebo nehodu. Těch posledních dvě stě kilometrů opravdu nebylo zadarmo.“
Toyota Hilux zvaná Kráska se do poslední etapy rozjela pěkně. Tomáš ji ale šetřil, jak jen to šlo, protože posádka už neměla žádnou náhradní poloosu. „Pořád jsem poslouchal, co se na autě děje. Nepřetěžoval jsem poloosy, neskákal jsem. Jel jsem nejpomaleji, co to šlo. Ale v dunách se nedá jet úplně pomalu. A pak přišly trojkové duny a obrovské výjezdy, kde jsme Krásku museli držet pod krkem na plnej plyn celkem dlouho. Tam se motor začal přehřívat, teplota vyšplhala přes sto stupňů a začala nám z přepadu stříkat voda,“ vzpomínal na začátek problémů Tomáš.
„Než jsme dojeli do takového údolíčka, auto začalo zlobit i jinak, jako kdyby odcházela poloosa. Opět zastavilo a motor řval. Při kontrole to ale vypadalo, že všechny poloosy jsou v pořádku. Pak jsme měli podezření na spojku. Situace ale byla taková, že vyvřela voda, ukazovalo nám to teplotu 107 stupňů, takže jsme nemohli pokračovat. Nepříjemné chvilky takový kousek od cíle,“ doplnil Tomáše David.
Posádka dolila všechnu vodu, kterou u sebe měla. A pomohl i jeden místní dakarský fanoušek. „Zajel pro další vodu do studny. Než jsme ji doplnili, Toyota vychladla a zase se rozjela. Pokračovali jsme v opatrné jízdě až před poslední úsek dun. Ufoukli jsme kola, ale ten písek už byl tak rozježděný, že se tam nedalo vyjet. Zkoušeli jsme to asi tak na čtyřikrát. Nakonec jsme to projeli,“ oddechl si Tomáš.
Duny vystřídala na trati tvrdá pista, kterou posádka s jásotem přivítala. „Dofoukli jsme kola a velmi něžnou jízdou jsme se nakonec šťastně dostali až do cíle. Až posledních 18 kilometrů jsem si začal připouštět, že se to povede. David opět dokázal, že jeho nezdolný optimismus za všech situací, je infekční. Dokáže mě jím nakazit, i když už to pomalu vzdávám.“
Cíl pořadatelé situovali na břehu oceánu, což mnoha účastníkům připomnělo klasický dojezd k Růžovému jezeru v senegalském Dakaru. „Po dojetí u mě propukly nejrůznější emoce, protože za sebou máme neskutečně psychicky náročný závod. Sáhli jsme si tolikrát na dno, že se to nedá srovnat se žádnou z našich předešlých dakarských účastí. Ještě nás čeká slavnostní cílová rampa, kterou si pořádně užijeme. Je to čas jen pro nás, velká odměna a pak teprve začneme rekapitulovat celý závod,“ říkal před slavnostním okamžikem Tomáš Ouředníček.
Posádce Ouředníček – Křípal nakonec patří 42. místo v celkovém pořadí aut. „Co se týká našeho výsledku, ten vůbec nehodnotíme. My jsme si totiž společně zkusili ten poctivej, skutečnej Dakar, kdy člověk překonává nejen nástrahy tratě, ale i nástrahy techniky. A těch se letos vyskytlo víc než dost. Ale je to tam! Prožili jsme ducha Rallye Dakar a jsme v cíli! Je to naše obrovské vítězství,“ užíval si chvíle úlevy v cíli navigátor David Křípal.