Přes neuvěřitelných 16 hodin, které strávili téměř bez jídla a pití na trase 7. etapy, Tomáš Ouředníček a David Křípal okamžitě po dojetí do bivaku odstartovali do 8. etapy. Úmornou, 498 kilometrů dlouhou rychlostní zkoušku mezi Uyuni a Tupizou dokončili na 36. místě. V celkové klasifikaci jim i přes čtyřhodinovou penalizaci, získanou za pozdní příjezd do cíle 7. etapy, patří 40. příčka. Zrušení pondělní etapy představuje šanci pro jezdce i techniku připravit se na posledních 5 závodních etap.
Poté, co Tomáš s Davidem konečně ukončili 8. etapu a stanuli v bivaku, lépe řečeno, v tom, co z bivaku díky dešti zbylo, měli co vyprávět o svém dvoudenním maratónském dobrodružství v bolivijské divočině.
„Po startu do maratónské etapy vypadalo všechno ideálně, dokud jsme nedorazili k řece. Zkusili jsme ji přebrodit, ale motor ztrácel výkon, a musel jsem mu pomáhat spojkou. Jako jedněm z mála se nám nakonec podařilo řeku přebrodit, ale po několika kilometrech spojka úplně přestala pracovat. A to byla první potíž z mnoha, které nás potkaly v průběhu 16 hodin, kdy to vypadalo, že na Dakaru končíme…
Naštěstí nám pomohl kamion Mathiase Behgringera, který zastavil a pomohl nám vyměnit spojku. Jeli jsme dál, ale už jsme ztratili spoustu času. Byli jsme na trati poslední a a začalo se stmívat. Pokoušeli jsme se následovat stopy po předcházejících jezdcích, ale bylo to stále více nebezpečné. Nakonec jsme se ztratili, museli vylézt z auta a pěšky s baterkami hledat cestu. David našel opuštěný domek s dvěma matracemi, a jelikož jsme byli v maratónské etapě a měli sebou spacáky i balíčky konzervovaného jídla Adventure Menu, mohli jsme strávit noc tam. Nakonec jsme se ale rozhodli zkusit ještě jednou najít cestu a pokusit se jet dál. V roadbooku byl zaznamenán bod, o kterém jsme věděli, že po něm vede rychlý úsek, bez zrádných míst jako jsou duny. Ale ouha, čekala nás opět velká řeka… Netušili jsme, co od ní můžeme čekat, takže než jsme do ní vjeli, házeli jsme do ní kameny, abychom zjistili, jak je hluboká.
Dál jsme pak pokračovali velmi opatrně a snažili jsme se vyhýbat kalužím plným bláta. Mathiasův kamion byl 100 kilometrů před námi, ale byla tam spousta stop a těžko jsme hledali tu správnou. Jen tři kilometry před cílem jsme ztratili směr a opět zapadli do hlubokého bláta. Nedalo se z něj dostat. Zkusili jsme všechno. Trhali jsme rukama keře a stromky a dávali je pod kola, ale marně. Organizátoři nás kontaktovali a nabídli nám pomoc, která by ovšem znamenala diskvalifikaci. Řekli nám také, že do bivaku musíme dojet nejpozději do 8:40 hodin ráno, jinak v soutěži končíme. Nechali jsme si čas na rozmyšlenou. Pak David řekl, že tahle kaluž přece nemůže znamenat náš konec na Dakaru. Tak jsme popadli pláštěnky, baterky a satelitní telefon a vydali se pro pomoc. V dálce jsme viděli světla. Ušli jsme asi tři kilometry černočernou tmou v nadmořské výšce 3800 metrů, když jsme konečně dorazili do vesnice a zamířili k jedinému domu, ve kterém se ještě svítilo. Než jsme ale stačili zaklepat, zaslechli jsme kamion.
Byl to organizační kamion, sbírající odpadlé motorky. Vysvětlili jsme řidiči situaci, a poprosili o pomoc, která by nás nevyloučila ze závodu. Trvalo mu asi pět minut než dostal auto z bahnité pasti… a dal nám nějakou vodu a Colu. Do bivaku jsme se dostali až ráno, asi v 8 hodin, a po krátké chvilce na nabrání dechu jsme startovali do 8. etapy. David ani neměl čas, aby si upravil a nachystal roadbook. Jedinou strategií této etapy bylo jet co nejopatrněji a neudělat chybu. Obětovali jsme rychlost za bezpečnost, ale maratónskou etapu jsme dokončili a to je nejdůležitější,“ shrnul zážitky dvoudenní etapy Tomáš Ouředníček.
„Bylo to úžasné dobrodružství! Těžko se závodí, když nemůžete najít správnou cestu. Na 8. etapu jsem si bohužel nestihl připravit roadbook, ale nakonec vše klaplo. Poslední dva dny byly velmi dlouhé a velmi vyčerpývající, ale jsem hrozně šťastný, že můžeme pokračovat,“ usmíval se David Křípal.
Tomáš a David jsou nyní už v Argentině, kde bude závod pokračovat 795 km dlouhou 10. etapou mezi městy Salta a Belén. Na 372 měřených kilometrech opět posádky změří svoje síly a vychutnají si všechny místní „lahůdky“ od zrádných dun po přejezdy řek a obtížnou navigaci.