Závodníci týmu Big Shock Racing, Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu, i Jan Brabec na motorce, do páteční etapy letošní Rallye Dakar vyjížděli s chladnou hlavou a předsevzetím, že v předposlední etapě nebudou zbytečně riskovat. Často se stává, že jezdci slavného závodu končívají právě v tomto kritickém bodě, kdy už je cíl na dohled. Ale nakonec se 13. etapa stala jednou z nejdobrodružnějších v celém závodě. Na více než 900 km s dlouhým nočním dojezdem bez předního skla bude posádka Martina Macíka ještě dlouho vzpomínat. I za těchto okolností se však podařilo zajet skvěle. Týmový kamion Franta byl v etapě sedmý nejrychlejší a v celkovém pořadí poskočil na šestou pozici. Jan Brabec tentokrát dojel na 31. místě a celkově je 39.
První část etapy tvořilo pískoviště se zrádným feš-fešem. Martin Macík svého Frantu od začátku šetřil. Přeci jen, v předchozí etapě si jejich speciál hodně vytrpěl a Martinovým hlavním cílem bylo dovézt svůj kamion i jeho osazenstvo v pořádku do cíle. V pohotovosti byly i kanystry s vodou pro případ, že by stroj zase začal vařit. „Hned v první části jsme v tom děsném vedru museli měnit pneumatiku, ale zvládli jsme to v pohodě, asi za 12 minut. A také nám zbloudilá větev nakřápla přední sklo,“ popisuje navigátor František Tomášek. Náročný byl i přejezd mezi oběma částmi etapy, měřící 270 km, který bylo třeba zdolat maximální rychlostí 90 km v hodině. Pro nevyspalou posádku byl nekonečný, spolujezdci pospávali a pilot Martin Macík si musel pouštěl písničky hodně nahlas. Ale opravdové drama mělo teprve přijít. „Asi na třetím kilometru druhé části etapy jsme zjistili, že když jedeme 140kilometrovou rychlostí, začíná nám praskat nakřáplé přední sklo a provaluje se na nás. Kluci se ho chvíli snažili držet nohama. Ale pak nezbývalo než zastavit. Okno jsme vykopali, schovali obvodovou gumu, která se ještě bude hodit, nasadili lyžařské brýle a pokračovali v krasojízdě. Celou etapu jsme letěli bez předního okna jen v brejlích, já navíc ve dvojích, protože mám ještě dioptrické. Posledních 150 km také ve tmě a prachu od kamionů před námi, které nás nechtěly pustit před sebe. Začala nám být zima, chroustali jsme různé breberky, které nám nalítaly do pusy. Takže opět hard core. Ale zajezdili jsme si pěkně a výsledek v cíli nakonec nebyl vůbec špatný,“ dokončuje Martin Macík.
O napětí se postaral i Jan Brabec, který si v úvodu vedl výborně a hodně získal, WP1 projel jako dvaadvacátý a dobré postavení držel až na WP 5, kde zcela zmizel z výsledkového systému, jak už bývá jeho zvykem. Všichni se jen dohadovali, co se mohlo na trati stát. Až do té chvíle, než se rozjařený Brabčák objevil v pořádku v cíli. „Dneska super, první část mi šla, byl to takový motokrosový písek, připomněl jsem si tréninky v Kalifornii. Ve skalách už jsem jel opatrně. Pisty, kamení, tam bylo hrozně jednoduché udělat chybu a rozbít se. Nejtěžší bylo udržet mysl v pochodu. Jel jsem na motorce 13 hodin a hlava už mi to moc nepobírala. Mluvil jsem zase sám k sobě, abych udržel koncentraci. Na 150. km jsem třeba potkal prase a vzpomněl si na scénku s lívanci z filmu z Kurvahošigutntag,“ líčí nové zážitky Jan Brabec, který si jako letošní dakarský nováček vede velice dobře, momentálně je nejlepším českým motorkářem a černým koněm našeho letošního Dakaru.
https://www.facebook.com/martinmacikjrdakar/photos/a.366583216849241.1073741831.366285943545635/900252403482317/?type=3&theater
LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO
„Řekl bych, jen další den plný blbých náhod. Kámen rozsekal chladič hned na prvním kousku trati. Takže u tankovačky se snažíme s Mrkvičem něco vymyslet. Nápad nula. Trocha tekutého kovu pomohla jen trošku. Toyotou létáme mezi skalami a pouští, ať alespoň víme, že Franta pořád jede. Ale kluci musí asi 20krát zastavit a dolít vodu. Štěstí nám letos nepřeje. Musíme trochu zatlačit slzu, když po tolika úporných dnech víme, že noc zase strávíme servisem. Jediné, co nás drží nad vodou je skvělá parta. Okolo 5. hodiny ranní postupně odpadáváme na židličky a na 10 minut spíme. Pak zase hurá do práce. Když Brabčák startuje, víme, že už nemá smysl chodit do postele. Ale Franta je zase v topu a hurá na start další etapy směr Cordoba…“
