Přibližně tři miliony lidí v České republice každý rok nakoupí dálniční známku. Cena roční viněty letos přitom vzrostla z 1500 Kč na 2300 Kč a s navýšením na 2440 Kč se počítá i pro nadcházející rok. Mnozí spotřebitelé však zaplatí ještě více, pokud nechtěně nakoupí známku prostřednictvím neoficiálních webů. Při vyhledávání dálničních známek na internetu se totiž objevuje řada stránek, jejichž vzhled může spotřebitele snadno oklamat a navodit dojem, že jde o oficiální prodejce.
Známky roční, weby povedené, ale e-dalnice to není, jasný pane!
S dotazy ohledně prodeje dálničních známek se lidé obrací i na spotřebitelskou poradnu dTest. Jedním z takových případů byl i pan Jan, který popsal následující situaci: Dne 29. 3. 2024 jsem přes internet kupoval 10denní dálniční známku na osobní automobil z webových stránek czdalnice.cz. Na stránkách jsem zjistil, že cena je 270 korun a zaplatil jsem kreditní kartou. Při kontrole výpisu plateb jsem zjistil, že mi bylo strženo ne 270, ale 470 korun. Když jsem znovu kontroloval tento web, tak jsem zjistil, že zde mají uvedeno ‚CZdálnice není státem pověřený prodejce‘. Ale informace, že by cena 10denní dálniční známky byla navýšena na 470 korun, nikde uvedena není, resp. jsem ji nikde na jejich webu nenašel.
Webová stránka, kterou pan Jan zmínil, je jen jednou z platforem, které zprostředkovávají prodej dálničních známek a využívají přitom podobnosti s oficiálním webem edalnice.cz. Žádný ze zprostředkovatelů nemůže dálniční známku sám prodávat, jen její prodej zprostředkuje od oficiálního prodejce, a to na základě příkazní smlouvy, kterou se spotřebitelem uzavře. Takový model by sám o sobě nebyl problematický, pokud by zde však neexistovala značná podobnost ve vzhledu stránek a pokud by podnikatel řádně informoval o konečné ceně.
To budu raději sázet stromy
Nesetkáváme se běžně s tím, že by tito zprostředkovatelé dálniční známku nedodali, navíc si však k oficiální ceně připočítávají manipulační poplatek, který může dosahovat až stovek korun. Na svých stránkách tento poplatek prezentují jako „eko poplatek“ s odůvodněním, že část z něj bude použita na výsadbu stromů.
Uvádí-li podnikatel, že přispěje na výsadbu stromů nebo jiné ‚zelené tvrzení‘, měl by tato svá tvrzení také náležitě podepřít konkrétními fakty. Nedostatečně podložená tvrzení by naopak mohla budit podezření možného greenwashingu.
Problém rovněž spočívá v způsobu, jakým neoficiální prodejci spotřebitele informují o ceně a výši poplatků.
Takto je uvedena cena na úvodní stránce oficiálního prodejce edalnice.cz. Cena je uvedena přehledně a jednoznačně, takže spotřebitel jasně vidí, kolik za dálniční známku zaplatí už v okamžiku, kdy si volí, jaký typ známky si chce zakoupit.Takto vypadá výběr dálniční známky na úvodní stránce jednoho z neoficiálních zprostředkovatelských webů. Obrázky jsou téměř totožné s oficiálními, ale celková cena zde chybí. Pod tlačítkem „Objednat známku“ je navíc drobným písmem uvedeno: „K ceně je připočten ekologický poplatek.“
Spotřebitel je tedy s celkovou cenou v průběhu objednávky seznámen, ale, jak je patrné i ze zkušenosti pana Jana, může mu snadno uniknout, že je v ní zahrnut i zmíněný poplatek. Ten se například zobrazí v rekapitulaci platby až po rozkliknutí malé ikony pro více informací.
Klademe si otázku, jaký jiný účel mají webové stránky těchto zprostředkovatelů než navodit dojem, že se jedná o oficiální distribuční místo. Spotřebitelé pak pod tímto dojmem akceptují i uvedenou cenu v domnění, že se jedná o rovněž oficiální cenu.
Nemá-li spotřebitel v úmyslu platit manipulační poplatek, který má být určen na výsadbu stromů, měl by si nejprve ověřit, že nakupuje na oficiálních stránkách edalnice.cz. Tyto stránky lze rozpoznat i díky nápisu „oficiální státní e-shop“ v levém horním rohu. Případně by měl ověřit aktuální cenu kuponu.
Naopak zvrátit již uskutečněný nákup dálniční známky na zprostředkovatelském webu totiž může být problematické. Přesto spotřebitelé, kteří se cítí být podvedeni, mohou využít služeb naší bezplatné spotřebitelské poradny.