Něco začíná a něco končí. Čtrnáct velice náročných etap, 7500 kilometrů tratě se startem od pobřeží Rudého moře a s cílem ve městě Dammám na pobřeží Perského zálivu, 87 startujících v kategorii Dakar Classic 2023, písek, kamení, duny a zase písek. Občas šílené počasí. To je stručná charakteristika nedávno skončené soutěže. CZech Samurais Team přivezl ze Saudské Arábie skvělý výsledek. Ondřej Martinec s Gabrielem Žůborem skončili celkově na 37. místě jako nejlepší česká posádka, přestože byli na Dakaru nováčky. Olga Roučková s Jiřím Kopřivou (absolutní nováček) pak obsadili 51. příčku a navíc pro tým získali beduína a medaile za skvělé třetí místo v kategorii H0 pro vozy s nízkoobjemovými motory.
„Jsme v cíli nejdelšího Dakaru, který se uskutečnil v Saudské Arábii a bezesporu v této oblasti zatím nejtěžšího. Ani jedna etapa nebyla jednoduchá, každá svým charakterem trochu jiná, zajímavá. Většinu z nich jsme si užili, někdy až na pokraji fyzických sil, ale dokázali jsme to,“ svěřila se bezprostředně po dojezdu do cíle Ollie Roučková. V rozhovoru odpověděla i na několik dalších otázek.
Olgo, jsi v cíli. Jsi šťastná?
Ty si ani neumíš představit jak moc. Ta roční dřina-příprava dvou aut, pořízení nového doprovodného vozu, sestavení celého týmu, nový projekt Mechanic Academy, shánění financí. A my teď stojíme obě posádky v cíli, a ještě k tomu s výsledky, na které bychom před startem ani nepomysleli.
Jaký je to pocit, čtyřikrát odstartovat do Dakaru a čtyřikrát být v cíli?
Vždy je to jako poprvé. Velká euforie, radost a hrdost na celý tým. To se nedá vůbec popsat.
Zkus charakterizovat třemi slovy letošní Dakar Classic.
Zima, bahno, extrém!
V prvních etapách jste nabrali větší počet trestných bodů, ale zhruba od páté etapy už jste jeli minimálně uprostřed startovního pole. Co bylo příčinou?
Na začátku jsme měli problémy s nádrží, díky odvzdušňovacímu ventilu se nám nádrž nafoukla a praskla. Tyto peripetie okolo nás lehce limitovaly, ale my jsme se snažili do každé etapy dát srdíčko a nevzdat se. Bylo to hodně těžký na psychiku, ale nakonec jsme to ustáli a bojovali jsme co to šlo.
Celý rok jsi připravovala veškeré dokumenty pro obě posádky Czech Samurajs Teamu, komunikovala jsi s organizátory, proto Ti asi právem náleží hodnocení obou posádek a výsledků.
Jsem na celý tým pyšná! Za jeden rok postavit dvě auta, jet jako nováčci (Gabriel, Ondřej) na Dakar a být nejlepší Češi, co víc si přát. Mechanici makali, jak měli, a můžu říct, že jsme rodina, na kterou se můžu spolehnout.
Někdy neprávem opomíjený Dakar Classic. Popiš stručně podstatu bodování a stanovení rychlosti. Za co se udělují trestné body.
Ha, tak to by ti měli říct spíš navigátoři. Po pravdě i já se v tom trochu ztrácím. Ale vcelku se jede podobně jako vteřinová rally, nebo rally pravidelnosti. Ale jsou tam stanovené do těžkých podmínek vysoké jízdní průměry. Máš časové úseky, kde nesmíš jet rychleji ani pomaleji. Trestné body dostáváš i za předčasný nebo pozdní příjezd na erzety. Když máš defekt, musíš svůj čas dohonit, ale nesmíš zas letět moc rychle.
Jak fungovala technika. Jaké se vyskytly závady? Co všechno se muselo preventivně měnit?
U Samíka jsme museli zavařit nádrž, s čímž nám pomohli kluci od Martina Prokopa. Museli jsme vyměnit ventil, zavařit pakny, které jsem urazila, vyměnit převodovku, a pak takový ten klasický každodenní servis. U Toyoty, po prasknutí svárů na přídavné nádrži, ji kluci odstranili přímo v erzetě. Oprava uložení tlumičů, oprava krycího pancíře spodní benzínové nádrže, výměna spojovaček řízení. Jinak naštěstí nic závažného.
Jak fungoval doprovodný tým?
Všechno klapalo, jak mělo.
Pět hodin spánku denně, velká fyzická zátěž přes den, jak jsi se s tím srovnávala? Co Ti nejvíce pomohlo?
Jsem na tuto zátěž docela zvyklá, na závodech se přepnu do závodního módu. A i když občas frfňám, že mě to bolí, vždy do závodu dám úplné maximum. Hodně mi pomohly doplňky stravy od Sponseru a naše fyzio.
K fyzické námaze asi přispělo i vykopávání z písku, uvádíš šest pokusů a také několikeré vyprošťování na laně.
Tady můžu říct, že s lopatou nám to šlo víc než dobře. Nejhorší je pak následné hledání nájezdů a ukurtování zpět do auta.
Která etapa se Ti nejvíc líbila?
Asi předposlední, rychlá, svižná, žádné rozbíječky. I když zase v těžkém terénu náš Samík jel jako tank a nikde nás nenechal. A to ani když jsem jela řekou od přívalových dešťů, po okna ve vodě.
Samostatnou kapitolou je bivak. Prozraď něco na toto téma. Suchý bivak – mokrý bivak…
Letos to byl opravdový extrém, a to i pro pořadatele, kteří museli neustále hledat alternativy kam nás dají. A tak jsme spoustu času trávili mimo hlavní bivaky, v bivakách jen pro Classic. Sucho je fajn, když si ale po kotníky v bahně, kluci spí ve stanech, kde stany protéká řeka, to je nanic. Nestihli jsme sušit karimatky, neustále jsme spali ve vlhku. A to i my, co jsme spali v doprovodném autě.
Důležitou osobou je spolujezdec – bez dobrého spolujezdce nelze asi zajet kvalitní výsledek. Co bylo v letošním ročníku podle Tebe nejtěžší?
Nejtěžší bylo mít spolujezdce nenavigátora, pár dní to trvalo, než jsme se sehráli než si vše sedlo. Pak už to bylo dobré. Ale zase na druhou stranu byla v autě legrace. A to bylo asi to nejlepší.
Dakar 2023 je v cíli, už máš v hlavě další Dakar?
Ještě na letošním Dakaru jsme trochu laškovali s několika možnostmi. Jak vše dopadne ukáže sám čas. Zatím si to nechávám pro sebe. Chtěla bych na závěr poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě a samotném startu, zejména sponzorům, členům doprovodu, za důležitou spolupráci SŠTŘ Nový Bydžov, členům druhé posádky Ondrovi s Gábou a v neposlední řadě „kapitánovi říční lodi“a mému spolujezdci Jirkovi Kopřivovi.