Máte hlučný výfuk? Na STK už můžete mít problém, měření hlučnosti je tady

Ministerstvo dopravy vydalo v prosinci metodický pokyn, který provádí techniky STK měřením vnějšího hluku u stojícího motorového vozidla ve stanicích technických kontrol. Máte-li upravený výfuk, s největší pravděpodobností technickou kontrolou neprojdete.

O měření hlučnosti na STK se mluvilo už před několika lety a teď přichází do praxe. Ministerstvo dopravy k němu vydalo několikastránkový metodický pokyn, v němž se mu poměrně detailně věnuje. Stáhnout si jej můžete zde.

Měření hlučnosti nebude povinné pro všechna auta, která na STK přijedou, ale bude záležet na subjektivním hodnocení konkrétního technika. „Pokud kontrolní technik usoudí, že hlučnost vozidla překračuje průměrné hodnoty, změří hluk stojícího vozidla pomocí hlukoměru v souladu s metodikou,“ píše se v metodickém pokynu. Nejprve má na řadu přijít fyzická kontrola výfukového potrubí, zda není zjevně upraveno, poškozeno anebo nemá jinou závadu, která by mohla zvyšovat jeho hlučnost.

Samozřejmostí musí být přítomnost všech tlumičů zvuku, které daný vůz má mít. Pokud vůz již sériové tlumiče zvuku nemá, pak musí mít jiné s homologací. Ani tak ovšem nemusí automobil technickou kontrolou projít. Pokud už k měření dojde, budou se totiž výsledky porovnávat s ostatními, již dříve změřenými auty, stejně tak i s údaji v technickém průkazu toho konkrétního vozidla. V technickém průkazu (tedy v tom „velkém“, který chce ministerstvo dopravy zcela zrušit) se totiž hlučnost vozu udává, včetně toho, při jakých otáčkách motoru to má být.

Je vaše auto hlučnější? Možná máte rozbitý výfuk. Poradíme, co by to podle zvuku mohlo být

Měření hluku musí být prováděno v „cílových otáčkách motoru“, maximálně však v rozmezí ± 5 %. Měření musí být více, musí být minimálně tři po sobě následující platné výsledky měření, jejichž hodnoty se navzájem neliší o více než 2 dB. Maximálně však provede 8 opakování měření i když není dosaženo 2 dB kritéria třech bezprostředně následujících náměrů. Výsledná hodnota je aritmetický průměr tří po sobě následujících měření, která splňují uvedené 2 dB kritérium (základní režim vyhodnocení), nebo v případě nemožnosti dosažení 2 dB kritéria jako energetický průměr všech 8 měření (rozšířený režim vyhodnocení).

Vyhodnocení měření hluku stojícího vozidla nakonec automaticky provede program na základě konečné naměřené hodnoty maximální hladiny akustického tlaku, nikoliv samotný technik. U údajů v technickém průkazu a reálně provedeného měření na STK je povolena drobná tolerance. „S ohledem na vliv nejistoty měření hluku a na předpokládané rozdíly mezi kontrolovaným provozovaným vozidlem a odpovídajícím vozidlem, pro které bylo prováděno měření hluku při typové zkoušce, je považováno za významné navýšení vnějšího hluku stojícího vozidla takové, které je rovno nebo větší než 4 dB oproti hodnotě uvedené v TP (registru silničních vozidel),“ píše se v metodickém pokynu. Pokud bude zjištěna vyšší naměřená hlučnost, bude na protokolu z TK uvedená vážná závada typu B: Hlučnost zjevně přesahuje míru povolenou v požadavcích. Zda bude nějaká tolerance mezi naměřenými hodnotami a těmi, které jsou v techničáku, o tom se v metodickém pokynu nepíše.

Vážná závada „B“ je taková závada, která ovlivňuje provozní vlastnosti vozidla a nepříznivě působí na životní prostředí, ale neohrožuje bezprostředně bezpečnost jízdy vozidla nebo provoz na pozemních komunikacích. Technickou způsobilost tak dostanete pouze na jeden měsíc, v rámci kterého budete muset výfukové potrubí „ztišit“.

Měření může probíhat uvnitř STK anebo vně STK. V obou případech však musí být zaručeno, že měření nebude doprovázet jakýkoliv rušivý zvuk jako například jiné nastartované auto, silný vítr, hlučící lidé nebo jiná technika a podobně. Současně s tím musí být hluk okolí minimálně o 10 dB nižší než očekávaná hodnota výsledku měření. O měření bude vystaven protokol:

Štítky: měření hluku, stk, výfuk