Legendární placaté BMW M1 mohlo mít nástupce. Návrhy italského designéra a jeho šikovného syna byly zhotovené na papíře, bohužel zůstaly pouze ve formě konceptu. Sběratelé a znalci si jich nicméně cení dodnes.
V raných 90. letech se mnichovská automobilka spojila s významným ateliérem Italdesign Giugiaro, aby se společně zaměřily na supersportovní automobily. BMW chtělo zjistit, zda by měl ryze sportovní model v jejich nabídce vůbec šanci na úspěch. Do díla se přitom pustily dost futuristicky.
Mnozí tvrdí, že průkopnické prototypy působily až mimozemsky. Tradičním BMW se moc nepodobaly, měly s nimi společné možná tak ledvinky na přídi a modro-bílé logo automobilky. Jinak se vzhledem dost blížily francouzské značce Bugatti. Neuchopitelný přitom nebyl jen design, nýbrž i název – Nazca.
Podívejte se, jak se testovaly prototypy Bugatti EB110, je to trochu „na pankáče“
Spolupráce otce a syna
Výsledky spolupráce byly dosti odvážné. Veřejnost očekávala prolnutí italského stylisty Giorgetta Giugiara s racionalismem blízkým Německu, avšak nestalo se tak. Návrháři z italské oblasti Piedmont sousedící se Švýcarskem a Francií byli velmi charismatičtí a podle některých až přehnaně ambiciózní. Výsledkem byl design, který se nehodil do sériové produkce.
Jižanský šarm a středoevropský přístup myšlení bez emocí se prolínaly v obou konceptech, tedy v Nazca M12 i Nazca C2. Autorem však nebyl sám Giorgetto Giugiaro, na návrhu se podílel i jeho tehdy šestadvacetiletý syn Fabrizio. Mladík plný odvahy zmapoval své představy a výsledné šmrncovní BMW překročilo mez tolerance dozorčí rady BMW.
Futuristický vůz s nízkým profilem, hliníkovou siluetou v aerodynamickém provedení a skleněnou kabinou byl zamítnut. Přitom mohl být tak revoluční – koeficient aerodynamického odporu dosahoval hodnoty 0,26, což bylo na tu dobu nevídané číslo. Útěchou návrháři může být aspoň to, že některé drobné konstrukční detaily se později přenesly na hromadně vyráběná BMW.
Co všechno mohla Nazca M12 mít?
O futuristickém designu jsme si jež pověděli, avšak Nazca M12 mohla být revoluční v mnohem více aspektech. U konceptu se počítalo s benzinovým dvanáctiválcem, který byl známý z BMW 750i a BMW 850i. Měl se montovat podélně uprostřed a sliboval rychlost až téměř 300 km/h. Výkon motoru byl cca 300 koní, hmotnost auta přitom dosahovala 1,1 tuny.
A to ještě nekončíme. Podvozek a karoserie měly být z karbonových vláken, skleněná kopulovitá kabina měla zajistit dokonalý výhled do 360°. U dveří se sice počítalo s klasickým otevíráním, ale okna měla být vyklápěcí. Inspirace byla převzata z Formule 1 skupiny C.
Nazca C2 byla ještě vylepšená
V konceptu M12 se upravilo hnací ústrojí i vizuální aspekt a vznikla Nazca C2. Zrodila se v roce 1992, měla nižší postoj a úzké světlomety. Ty se pak objevily v BMW řady 5, generace E39 z roku 1995.
Co se týče motoru, pod kapotou byl dvanáctiválec posílený Alpinou, který dával 350 koní při 5000 ot./min. Z nuly na stovku to Nazca C2 zvládala za 4,2 sekundy a dosahovala rychlosti až 311 km/h. Spotřeba byla asi 10,4 litru na 100 km.
Skleněná kopule zůstala zachována, temně černá kůže v interiéru působila luxusně. Použilo se ještě více uhlíkových vláken, a tak se podařilo snížit hmotnost asi o 100 kg.
Nazca C2 v Česku
Modelu Nazca C2 se dočkali tři bohatí zákazníci a jeden z nich se dostal až do Česka. Před téměř deseti lety si český překupník tuto ojetinu ocenil 18,8 miliony Kč. C2 ale možná znáte i vy, objevila se totiž ve hrách Need For Speed II: Special Edition a Need For Speed III: Hot Pursuit.
Následně přišla ještě Nazca C2 Spider
O rok později se navíc objevil ještě prototyp Nazca C2 Spider. Šlo o otevřený roadster s tužší karoserií a výkonem 385 koní. Dostal šestistupňovou manuální převodovku.
Tím však snaha BMW posunout se k exkluzivním sportovním vozům skončila. Výstřední sporťáky můžete obdivovat už jen v BMW muzeu, kde je automobilka čas od času vystavuje.
