Elektromobilita neproniká jen mezi nás, obyčejné smrtelníky, ale postupně také čím dál tím víc do závodů. Elektrifikovaných šampionátů už je několik a dnes už mezi ně neodmyslitelně patří také elektrické Formule. Zajímavostí ale je, že zatímco u běžných F1 závodů, respektive u jakýchkoliv závodů, jde především o to, dojet první, u elektrických formulí nejde tak úplně o to, kdo jako úplně první protne cílovou pásku, ale také o to, kdo byl schopen co možná nejlépe hospodařit s elektrickou energií. Zní to jako nesmysl, ale opravdu se i toto podepisuje na vítězi jednotlivých závodů.
Rozdílů je ale víc. Elektrické formule mají mnohem kratší kola, většinou kolem dvou kilometrů a závodí se ani ne hodinu. V případě závodu ze španělské Valencie z minulého týdne pak rozhodně nebyl nouze jak o nehody, tak hlavně o názornou ukázku toho, proč jsou tyhle moderní a na oko bezemisní závody tak k uzoufání bizarní. Ptáte se, proč na oko bez emisní? Třeba proto, že na jednotlivé okruhy se vše, tedy tým, technika i auta převáží v klasických kamionech. A také proto, že dobíjení aut probíhá z dieselových centrál. Už chápete ten bizár?
Vraťme se ale do uplynulého víkendu ve Valencii. Protože se při závodě opravdu hodně bouralo, částečně kvůli chybám jezdců, částečně kvůli počasí, byl závod o mnoho delší, než se původně čekalo. Safety car vodil závodní pole hned několikrát, což znamenalo zbytečnou ztrátu energie jednotlivých monopostů. Výsledkem bylo to, že do cíle dojela jen půlka startovního pole! Dvanáct jezdců zůstalo stát více či méně blíže k cíli a upřímně přiznávám, že smutnější pohled jsem dlouho neviděla.
Ovšem třešničkou na dortu je umístění jezdce Olivera Rowlanda, který sice protnul cílovou pásku na druhém místě a to navíc nejspíš s vypětím všech elektrických sil, jenomže byl diskvalifikován za to, že při závodě spotřeboval až příliš mnoho elektrické energie. Jestli tohle není definitivní konec motorsportu, jak jsme ho doposud znali, pak už asi nic. Video se záznamem má asi pět minut, přičemž postupně vybíjející se monoposty si můžete prohlédnout v čase od asi čtvrté minuty. Dříve pak nechybí několik záznamů nehod a různých ťukanců, včetně toho tak typicky elektrického zvuku aut.
Usměvný článek a náhled na elektromobilní závody na svém počátku.
Pro ilistraci přidávám výsledkovou listinu legendárního závodu 500 mil Indianapolis z roku 1978:
1 Al Unser Lola-Cosworth 200 kol
2 Tom Sneva Penske-Cosworth 200
3 Gordon Johncock Wildcat-DGS 199
4 Steve Krisiloff Wildcat-DGS 198
5 Wally Dallenbach McLaren-Cosworth 195 – došlo palivo
6 Bobby Unser Eagle-Cosworth 195
7 A. J. Foyt Coyote-Foyt 191)
8 George Snider Coyote-Foyt 191
9 Janet Guthrie Wildcat-DGS 190
10 Johnny Parsons Lightning-Offenhauser 186
11 Larry Rice (R) Lightning-Offenhauser 186 – motor
12 Mario Andretti Penske-Cosworth 185
13 Johnny Rutherford McLaren-Cosworth 180
14 Jerry Karl McLaren-Offenhauser 176
15 Joe Saldana Eagle-Offenhauser 173
16 Gary Bettenhausen Kingfish-Offenhauser 147 – píst motoru
17 Mike Mosley Lightning-Offenhauser 146 – převodovka
18 Danny Ongais Parnelli-Cosworth 145 – píst motoru
19 Dick Simon Lightning-Offenhauser 138 – ložisko
20 Jim McElreath Vollstedt-Offenhauser 132 – motor
21 Tom Bigelow Wildcat-DGS 107 – hnací hřídel
22 Larry Dickson Penske-Cosworth 104 – tlak oleje
23 Rick Mears (R) Penske-Cosworth 103 – motor
24 Pancho Carter Lightning-Cosworth 92 – výfukové svody
25 Roger McCluskey Eagle-AMC 82 – spojka
26 John Malher Eagle-Offenhauser 58 – rozvody motoru
27 Tom Bagley (R) Watson-Offenhauser 25 – přehřátí
28 Salt Walther McLaren-Cosworth 24 – spojka
29 Spike Gelhausen Eagle-Offenhauser 23 – havárie
30 Phil Threshie (R) Lightning-Offenhauser 22 – tlak oleje
31 Jerry Sneva McLaren-Offenhauser 18 – převodovka
32 Sheldon Kinser Watson-Offenhauser 15 – tlak oleje
33 Cliff Hucul McLaren-Offenhauser 4 – hadice oleje
Že se na to raději tehdy nevkyšlali, když motorsport měl takovouto budoucnost ještě před sebou. Možná novinář podobného druhu tehdy psal, jestli tohle není konec motorsportu…. :-)
Technocké problémy a problematika vývoje patří k motorsportu od nepaměti. Škoda že alespoň nějaká základné erudovanost, technická znalost a znalost historie a kontextu nejsou již dnes požadavky na na novináře píšících o motorsportu. Bohužel je toho plný internet. Skutečný bizár!