Manuál, dvouspojka nebo hydroměnič: kterou převodovku byste si měli pro svůj jízdní styl vybrat?

Na první pohled se může zdát, že převodovka je „jen“ prostředník mezi motorem a koly. Ve skutečnosti ale výrazně ovlivňuje, jak se auto chová, kolik spotřebuje paliva, jak pohodlně se s ním jezdí, ale také to, jak dlouho vydrží v náročných podmínkách. Proto vedle sebe stále existují tři hlavní koncepce: manuální převodovky, dvouspojkové automaty a automaty s hydrodynamickým měničem. Každá z nich má své silné i slabé stránky a hodí se pro trochu jiné použití.

Automobilky „své“ převodovky nevybírají jen podle druhu motoru nebo typu vozu. Berou v úvahu také to, kdo a kde bude auto používat. To, co funguje skvěle v Evropě, nemusí být ideální v oblastech s extrémními vedry nebo nekonečnými kolonami. Univerzální řešení, které by perfektně vyhovovalo všem řidičům a všem trhům, tak v praxi neexistuje.

Manuální převodovka: jednoduchost, kontrola a „řidičský“ zážitek

Klasická manuální převodovka je nejtradičnějším řešením. Mechanicky je relativně jednoduchá, a proto také levnější na výrobu. Řidič volí jednotlivé převody sám, má přímý vliv na chování auta a mnoho lidí oceňuje právě tento pocit kontroly a zapojení řidiče do řízení. I proto je manuál pro spoustu řidičů stále nejpřirozenější volbou, zejména pokud preferují aktivní, někdy až sportovnější styl jízdy.

„Mozkem“ manuální převodovky je vždy člověk. To má výhody i nevýhody. Zkušený řidič zvládne rozjezd do prudkého kopce i tažení těžkého přívěsu, ale při častém zatěžování spojky takovým způsobem může výrazně klesat její životnost. V náročných situacích, například při častém popojíždění nebo rozjezdech v kopci, tak může být automat někdy komfortnější a bezpečnější volba.

Manuální převodovky opravdu vymírají. I škodovka už je postupně přestává vyrábět

Dalším omezením manuálu je jeho spolupráce s moderními asistenčními systémy. Elektronika nemůže spoléhat na to, že řidič vždy ve správný okamžik vyřadí nebo přeřadí. Některé asistenty proto nelze navázat na převodovku tak těsně jako u automatů, kde si řazení řídí auto samo.

Z konstrukčního hlediska jsou dnešní manuální převodovky velmi vyspělé. Prostor pro další mechanická vylepšení je malý, spíše dochází k postupnému zlepšování použitých materiálů, přesnosti výroby a maziv. Přesto platí, že manuál stále nabízí to, co řada řidičů od auta chce: jednoduchost, nižší pořizovací náklady a pocit přímého řízení.

Dvouspojkový automat: rychlost a účinnost v každodenním provozu

S rostoucím důrazem na komfort a plynulost se v moderních vozech prosadily automatické převodovky, zejména dvouspojkové. Ty kombinují vysokou účinnost s velmi rychlým a plynulým řazením. Uvnitř mají dva vstupní hřídele, jeden pro liché a druhý pro sudé převody. Převodovka tak umí mít „připravený“ další stupeň a při přeřazení jen přepne spojky.

V praxi to znamená, že auto téměř nepřeruší přenos výkonu a změnu převodu si řidič často sotva všimne. Vnímá spíše plynulou změnu otáček než samotné „škubnutí“ při řazení. Dvouspojkový automat lze naladit na velmi měkké, komfortní chování, ale i na výrazně sportovnější projev, kdy řadí rychle a drží motor ve vyšších otáčkách.

DSG, PDK, DCT: Jaké jsou výhody a nevýhody dvouspojkových převodovek?

Velkou výhodou dvouspojkových převodovek je také jejich efektivita. Tyto převodovky totiž dobře přenáší výkon, což pomáhá snižovat spotřebu paliva a emise CO₂. Díky rozvoji elektroniky a softwaru se otevírá prostor pro stále sofistikovanější strategii řazení i těsnější spolupráci s dalšími systémy vozu.

Tato koncepce má ovšem své limity v extrémních podmínkách. Dlouhodobé popojíždění v kolonách, časté rozjezdy a zastavování nebo velmi vysoké teploty mohou spojky dvouspojkového automatu zatěžovat výrazně více, než když převodovka pracuje v běžném evropském provozu. A to samozřejmě zkracuje životnost.

Hydrodynamický měnič: když jde hlavně o výdrž

Tam, kde dostávají dvouspojkové převodovky nejvíc zabrat, se dávají automaty s hydrodynamickým měničem. Nepoužívají třecí spojku, ale proudící kapalinu, která přenáší energii mezi částmi měniče. O změnu převodových stupňů se pak stará například soustava planetových soukolí.

Tento typ převodovky se hodí do prostředí, kde jsou běžné několikahodinové zácpy, velmi časté popojíždění krokem, extrémně vysoké teploty a zároveň vysoká vlhkost. V takových podmínkách by jak spojka u manuální převodovky, tak i spojky dvouspojkového automatu trpěly mnohem více než v mírnějším klimatu. Hydrodynamický měnič zvládá takový provoz lépe a dlouhodoběji.

Volkswagen i Hyundai mění kurz: dvouspojky nahrazují klasickými automaty

Nevýhodou je naopak o něco pomalejší reakce při řazení a vyšší mechanické ztráty. Ve srovnání s dvouspojkovým automatem tak může být spotřeba paliva vyšší, stejně jako emise. Z pohledu elektroniky jsou ale automaty s hydrodynamickým měničem plně kompatibilní s moderními asistenčními systémy, umí spolupracovat s řídicími jednotkami podobně jako dvouspojkové převodovky.

Jak vybírat: styl jízdy, prostředí a priority

Výběr převodovky proto není jen otázkou osobních preferencí. Záleží na tom, kde a jak se s autem jezdí, jakou roli v rozhodování hraje pořizovací cena, jak důležitý je komfort a jak často vůz jezdí v náročných podmínkách.

A jak tedy u nákupu nového přemýšlet?

• komu jde o přímý kontakt s autem, nižší pořizovací cenu a má rád aktivní řízení, může preferovat manuál,
• kdo hledá plynulost, rychlé reakce a efektivní provoz, často sáhne po dvouspojkovém automatu,
• v prostředí s extrémním horkem, vysokou vlhkostí a nekončícími kolonami může být nejrozumnější volbou automat s hydrodynamickým měničem, který lépe snáší dlouhodobou zátěž.

Jedno „správné“ tak řešení neexistuje. Důležitější než sledovat jen typ převodovky je rozumět tomu, jaké podmínky ji při užívání auta čekají a co od svého auta očekává i jeho řidič.

Štítky: automatická převodovka, dvouspojková převodovka, manuální převodovka, převodová skříň, převodovka