Opel Insignia převzal po modelech Vectra a Signum pozici toho nej, co může Opel svým zákazníkům nabídnout. Stala se z něj vlajková loď a nutno dodat, že se svého úkolu nezhostila vůbec špatně, i když pár nedostatků samozřejmě má. Na vánoční test k nám dorazilo kombi Sports Tourer s vrcholnou motorizací spalující naftu. Šlo o dvakrát přeplňovaný dvoulitr s výkonem 195 koní, který byl spojen prostřednictvím manuální šestistupňové převodovky s pohonem předních kol.

Insignia tak chce díky motoru biturbo CDTI řidičům nabídnout nejen velmi slušnou dynamiku, ale i příjemnou spotřebu a zátah na požádání bez nepříjemného turboefektu. A většina z toho se inženýrům povedla. Zátah motoru je díky dvojici různě velkých turbodmychadel, která mohou pracovat buď samostatně nebo společně, bezproblémový už kolem cca 1 300 otáček, kdy se začne roztáčet menší turbo a kolem 3 300 je cítit drobné pošťouchutí od druhého turba. Podle automobilky je prý k dispozici 80% točivého momentu z celkových 400 Nm už při 1 500 otáčkách. Ale…

 

Pocitově mi nepřišlo, že Insignia jede jako střelená, a ani mi nepřišlo, že se dvě turba nějak výrazněji podepsala na jejím výkonu. Nepleťme si to však, prosím, s projevem motoru. Ten by měl jen s jedním turbodmychadlem výraznou turbodíru a než by auto začalo něco dělat, uplynulo by pár sekund. V případě biturba je reakce takřka okamžitá. Jenže za trochu línější projev nemůže motor nebo jeho naladění, ale hmotnost. Testovaná Insignia atakovala dvě tuny a fyzika prostě ošálit nelze. Nutno uznat, že narozdíl třeba od nedávno testované americkoitalské Lancii Thema, nepůsobila tak těžkopádně a svou hmotnost celkem statečně maskovala .

I když má motor vcelku vysoký výkon 143 kW/195 koní a 400 Nm, tak i přes vyšší hmotnost není jeho hlad po pohonných hmotách přehnaný. Papírovým laboratorním hodnotám (6,4 město, 4,3 mimo město, 5,1 kombinovaná) jsme se nepřiblížili ani omylem, ale i hodnota lehce přesahující osmilitrovou hranici nezní úplně špatně, co říkáte? Zrychlení z 0 na 100 km/h se odehraje v 8,9 sekundách a maximální rychlost udává Opel 225 km/h. Oproti slabšímu nejsilnějšímu jednoturbovému CDTI (118 kW/160 koní a 350 Nm) jde o zlepšení ve sprintu z klidu na stovku o rovnou sekundu. Lepší je i spotřeba paliva, v kombinovaném provozu o půl litru.

Celkově je auto velmi pohodlné. Příjemně tvarovaná a tvrdá sedadla doplnil adaptivní podvozek FlexRide (pro výbavu Sport v základní výbavě). Nastavit se dá ve třech úrovních: standardní Normal, pohodlnější Tour a sportovní Sport. Rozdíly v nastavení podvozku byly v podstatě minimální, ale v režimu Sport se změnilo podsvícení budíků na rudou barvu, snížil se účinek posilovače řízení a zrychlila se odezva na sešlápnutí plynového pedálu. Stejně tak režim Tour k měkčímu naladění podvozku přidal zvýšený účinek posilovače řízení.

Mohlo by vás ale překvapit, že i když svými vnějšími rozměry spadá do nadprůměru ve své třídě, v interiéru to zase taková sláva není. Velké omezení prostoru cestujících vpředu je v oblasti středového tunelu. Mých 180 cm a 70 kg s tím zase až tak velký problém nemá, ale urostlejší postavy nejspíše nebudou mít kam složit nohy. Potěší naopak možnost prodloužení sedáku až o 6 cm nebo seřízení sedadla v mnoha směrech. Trochu zvláštní je také loketní opěrka. Ta je vysoko a její tvary jsou mírně řečeno netradiční. Svou funkci však odvést dokáže. Velkým problémem není ani místo na zadních sedadlech. Tedy opět pokud máte konfekční postavu a ne dva metry a 100 kg. V tom případě si budete muset sklopit sedadla a ležet v kufru. Ale ukažte mi v dnešní stylové době auto, kam se nadměrně vysocí lidé pohodlně (!) vejdou.

Testovaná Insignia byla stabilní a jistá nejen při průjezdu ostřejčích zatáček na okreskách, ale nebála se ani nízkých průletů po dálnicích, na nichž se jako velmi šikovný pomocník ukázal adaptivní tempomat. Jeho chování bylo hodně kultivované a při dojetí pomalejšího auta si Insignia zachovala svoji tvář. Žádné agresivní brzdění nebo zbrklé reakce, vše proběhlo hladce.

Speciálně na dálnici je pak také potřeba důsledně hlídat mrtvý úhel. K rozměrům auta byla použita velmi malá zrcátka a sklo kufrových dveří jede spíše na design než na praktičnost. Kromě asistenčních systému varujících před kolizí by si Insignia zasloužila právě třeba i hlídání mrtvého úhlu – a nebo zvětšit vnější zpětná zrcátka. Že by úkol pro blížící se facelift? Insignia je totiž na trhu od roku 2008, tedy v půlce obvyklého automobilového života. Faceliftu bychom se prý měli dočkat už v polovině příštího roku.

Musím říci, že dvě turbodmychadla pod kapotou udělala z naftového kombíku celkem kultivovaného společníka, jehož zrychlení je možné hned a na požádání. Opel se ale nevyhnul traktorovitému zvuku motoru po nastartování a dynamika biturba není vzhledem k vysoké pohotovostní hmotnosti až tak přesvědčivá. Je tedy otázkou, zda se vyplatí připlatit si cca 70 tisíc Kč za další turbo… Zcela jasně ale voláme: Opele, dej svoje auta na dietu! 🙂

 Ceník a technické údaje jsou ke stažení TADY.

-PS-

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s ostatními na sociálních sítích.