Českým dopravcům dlouhodobě chybějí řidiči a situace se příliš nelepší. Podle odhadů ČESMAD BOHEMIA schází v tuzemsku přibližně 25 tisíc profesionálních řidičů, z toho asi 20 tisíc v nákladní dopravě a dalších 5 tisíc u autobusů. Podobný problém řeší celá Evropa. Mezinárodní unie silniční dopravy IRU letos mluví přibližně o půl milionu neobsazených řidičských míst v Evropské unii.
Jednou z možností, jak nedostatek lidí zmírnit, je nábor ze zemí mimo EU. Pozornost českých firem se přitom stále častěji obrací k Filipínám. Tamní profesionální řidiči mají zkušenosti s kamionovou dopravou a filipínské licence dnes používají také skupiny odpovídající nákladním autům a jízdním soupravám. Cesta zkušeného řidiče za volant českého kamionu ale podle personální společnosti GrapeCare není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.
Filipíny jsou součástí Vídeňské úmluvy, samotné to ale nestačí
Filipíny podepsaly Vídeňskou úmluvu o silničním provozu už v roce 1968 a ratifikovaly ji v prosinci 1973. Česká legislativa současně počítá s řidičskými průkazy vydanými cizími státy podle Vídeňské nebo Ženevské úmluvy a stanovuje podmínky jejich používání a případné výměny.
Proto není úplně přesné říci, že Česká republika filipínské řidičské průkazy jako takové jednoduše neuznává. Záleží na konkrétním dokladu, jeho formátu, skupinách oprávnění a na tom, zda odpovídá požadavkům příslušné mezinárodní úmluvy.
Právě tady podle GrapeCare vzniká problém při náboru profesionálních řidičů. Společnost uvádí, že její filipínští kandidáti v současném systému nemohou jednoduše navázat na oprávnění, která už získali doma. Výsledkem podle jejích zkušeností je nutnost získávat česká oprávnění postupně, nejprve skupinu B, potom C a následně C+E. Profesionální řidič navíc potřebuje také profesní způsobilost.
Pro zaměstnavatele to znamená další náklady a především čas. Člověk, který už má za sebou roky řízení nákladních souprav, se tak může dostat do situace, kdy před nástupem k českému dopravci absolvuje velkou část procesu znovu.
GrapeCare proto navrhuje jiný postup. Zahraniční řidič by podle společnosti měl doložit své platné oprávnění a následně v Česku projít teoretickým a praktickým přezkoušením. Nemusel by ale znovu postupovat celým systémem získávání jednotlivých skupin od začátku.
V Polsku je výměna jednodušší, Německo také vyžaduje zkoušky
Rozdíly mezi evropskými státy skutečně existují. Polská pravidla umožňují držiteli platného zahraničního řidičského průkazu, který odpovídá vzoru podle Vídeňské nebo Ženevské úmluvy, jeho výměnu bez povinnosti absolvovat státní teoretickou zkoušku. Pokud dokument požadavkům úmluv neodpovídá, teoretická zkouška už nutná je. Samotný mezinárodní řidičský průkaz se přitom za polský nevyměňuje.
Německý systém je o něco složitější, než naznačuje původní tisková zpráva. Státy, jejichž průkazy lze převádět za zvláštních podmínek, jsou vyjmenovány v příloze 11 německého nařízení FeV a Filipíny v ní nejsou. Držitel filipínského oprávnění tedy při získávání německého řidičského oprávnění nemá automatickou výjimku ze zkoušek. Německá legislativa mu ale neukládá absolvovat kompletní řidičský výcvik znovu.
To je pro zkušeného profesionála podstatný rozdíl. Nejde o to pustit zahraničního řidiče okamžitě za volant bez jakéhokoliv ověření. Spor je spíš o to, zda musí znovu absolvovat celý proces, nebo stačí prokázat, že své řemeslo zná a zvládá pravidla platná v zemi, kde chce pracovat.
České firmy brzdí také dlouhé vyřizování pracovníků
Řidičské oprávnění navíc není jedinou překážkou. Nábor pracovníků z Filipín je podle zkušeností firem poměrně dlouhý už před jejich příjezdem do Česka.
GrapeCare uvádí, že celý proces trvá přibližně půl roku. Část dokumentů stále putuje mezi firmami, českými úřady a zastupitelským úřadem v papírové podobě. Firma už dříve upozorňovala, že kvůli dlouhému čekání přibližně 15 % nejžádanějších kandidátů přijme nabídku v jiné zemi.
Počet Filipínců pracujících v Česku přitom v posledních letech výrazně roste. Podle údajů, na které GrapeCare odkazuje, jich zde žije už více než 16 tisíc a pracují mimo jiné ve strojírenství, výrobě a logistice.
Pro silniční dopravu je otázka zahraničních pracovníků stále důležitější. Tuzemským firmám chybějí tisíce lidí a český trh je zatím nedokáže nahradit dostatečným počtem nových řidičů. Vyšší mzdové náklady a omezené personální kapacity pak dopravcům komplikují plánování i schopnost pružně reagovat na nové zakázky.
Filipínští profesionální řidiči mohou být jedním z dílčích řešení. Současně ale platí, že jejich zapojení nelze zjednodušit jen na větu o tom, že Česko zahraniční řidičské průkazy neuznává. Česká legislativa je složitější a rozhoduje konkrétní doklad i rozsah oprávnění. Debata se proto vede především o tom, zda by zkušeným řidičům ze třetích zemí nemohla cesta k českému oprávnění zabrat méně času, aniž by se snižovaly požadavky na jejich znalosti a schopnosti.
Zdroj: protext.cz, cesmad.cz, md.gov.cz
Štítky: kamion, mezinárodní řidičský průkaz, nákladní doprava, řidič kamionu, řidičský průkaz