Škoda Auto si v právě končícím roce připomínala 125 let své existence. Století a čtvrt dlouhou historii provázely i velmi dobrodružné a úsměvné momenty.
1895: Od reklamace k vlastnímu podnikání
Píše se rok 1894. Přináší zásadní zlom v životě šestadvacetiletého Václava Klementa, rodáka z Velvar, toho času mladoboleslavského knihkupce. V sobotu 2. června se ožení s Antonií Jakšovou a z jejího věna splatí zbytek dluhu za svůj obchod s knihami a hudebninami, zároveň místo setkávání nadšenců pro cyklistiku. Sám Václav Klement jezdí na kole Germania německé firmy Seidel & Naumann, která má filiálku v Ústí nad Labem. V červenci 1894 knihkupec zabalí bicykl, kterému zřejmě vinou vyoseného středového složení padá řetěz, a vlakem ho pošle ke garanční opravě do Ústí. Jenže na zastoupení se řekněme neformální žádostí svého zákazníka, ručně napsanou na kusu běžného kostičkovaného papíru, nehodlají zabývat.
Odpověď ředitele filiálky Foerstera Klementa sice rozzuří, ale zároveň ho inspiruje k myšlence vyrábět kola svépomocí. Spojí síly s turnovským mechanikem Václavem Laurinem a v roce 1895 společně začnou produkovat úspěšné bicykly vlastenecky nazvané Slavia, po bohyni slovanské vzájemnosti. V roce 1899 přibudou motocykly, o dalších šest let později neméně úspěšné automobily LAURIN & KLEMENT – a dál už je to známá historie.
Václavu Klementovi se dostane i další satisfakce. V roce 1904 opět obdrží dopis podepsaný panem Foersterem z firmy Seidel & Naumann. Žádá o udělení licence k výrobě motocyklů Slavia pod označením Germania. Pan ředitel Klement velkoryse souhlasí…
1908: Vítězství bez sedadel
K nejbarvitějším osobnostem prvního čtvrtstoletí existence firmy patřil její veleúspěšný závodník a zdatný propagátor v nejvyšších společenských kruzích, svým vlastenectvím (i akciovým podílem ve firmě) motivovaný hrabě Alexander Kolowrat-Krakowský. Člen jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů trávil noci montováním závodních strojů a býval k rozpoznání od ostatních montérů jen podle toho, že byl ze všech nejšpinavější. Jedna z takových pracovních nocí pomohla populárnímu Sašovi i k vítězství v závodě do vrchu ve francouzském Gaillonu. Psal se 10. říjen 1908. Vtipálek Kolowrat je přihlášen pod pseudonymem Doconald, jenže dřevěnou bednu se závodním speciálem typu FC vyhlíží na místním nádraží marně.
Sportovní čest mu velí bojovat za všech okolností. Jeho cestovní vůz typu F už má najeto 18 000 kilometrů a při kvalitativní úrovni dobových maziv tedy vykazuje výrazně větší opotřebení, než bychom předpokládali dnes. Saša s mechanikem z auta přesto přes noc odmontují vše nepotřebné, dokonce i sedadla, která nahradí dřevěnými bedýnkami bez opěradel a držadel. Nízkou hmotností se snaží kompenzovat deficit výkonu proti speciálům soupeřů. A skutečně ve své třídě porazili všech sedm rivalů a radovali se ze zlata.
1936: Rapid kolem světa cestou necestou
V první srpnový den roku 1936 se z cesty kolem světa vrátil tmavomodrý polokabriolet Škoda Rapid. Na cestě byl sice 98 dní, ale podle kalendáře jich uplynulo jen 97: jeden si totiž pražský podnikatel Břetislav Jan Procházka se spolumajitelem vamberecké uzenářské firmy Jindřichem Kubiasem nadjeli cestou na východ.
Zvláště Procházka je nezmar k neutahání. Tento „polykač kilometrů“ obstará většinu řízení, zajistí v Mladé Boleslavi vůz, na ambasádách bezpočet povolení a uplatní i své zkušenosti majitele moderních garáží se servisem, ostatně jeho garáže fungují v centru Prahy dodnes. Od standardního provedení se expediční vůz Rapid liší prakticky předimenzovanými terénními pneumatikami, dvojicí palivových nádrží (48 + 60 litrů), akumulátory a klaksony, světlomety do mlhy, radiopřijímačem a zdvojeným zapalováním magnetem Scintilla Vertex. Tento jemný švýcarský výrobek vyžadoval mazání speciální vazelínou. Tuba s ní se však jednou v noci zakutálela na sedadlo a spící spolujezdec její obsah vymačkal do čalounění. Procházka si i tady věděl rady: smíchal olej s popelem z cigaret, vzniklou kašičku vpravil do ložiska – a vertex šlapal jako švýcarské hodinky až do cíle.
V bezedném bahně sovětských cest necest si Češi zase osvojili zvláštní techniku jízdy: na nejměkčí úseky navršit větve, pak se pořádně rozjet, nepodlehnout instinktivnímu nutkání ubrat plyn, když nárazník začne před vozem hrnout otep – a držet pedál na podlaze, když se kola na tuto bariéru konečně vyhoupnou a Rapid se za příšerného praskání větví probíjí vpřed. Kusy dřev pak z podvozku páčili servismani ještě na západním pobřeží USA, kam Rapid dorazil přes Írán, Indii, Srí Lanku, Malajsii, Singapur, Čínu a Japonsko.
1974: Plaváček
Říkali mu Plaváček. Přesněji řečeno stále říkají, protože nenápadný hrdina, sedan Škoda 100 z legendárního potápěčského happeningu uspořádaného v prosinci 1974 redakcí Světa motorů, zůstává dodnes provozuschopný. Padesátimetrový venkovní bazén plaveckého areálu v pražském Podolí se má na zimu vypouštět, nevadí proto, když do něj unikne něco benzinu a oleje. Redakce nejčtenějšího motoristického časopisu v Československu tak zorganizuje extrémní zkoušku bezpečnosti automobilu Škoda 100.
Od výrobce si půjčí vůz s 36 705 ujetými kilometry, dodatečně jej vybaví bezpečnostními pásy a hlavovými opěrkami na předních sedadlech. Skoku do vody o teplotě 5 °C se odváží redaktor Vojtěch Měšťan s fotografem Otakarem Šaffkem. Na břehu jsou připraveni záchranáři se sanitním vozem, vojenský jeřáb pro vylovení vozu a potápěči. Ještě ve vzduchu, těsně před kontaktem přídě s hladinou, vypíná řidič zapalování. Jakmile začne automobil klesat, spustí Měšťan okenní sklo, kterým se protáhne ven. Fotograf Šaffek, zkušený amatérský potápěč, čeká, až vůz dosedne na dno. Jenže ho zaskočí převrácení auta, jehož motorem zatížená záď klesá rychleji, a vzduch tak z interiéru uniká trojúhelníkovými otvory v předních dveřích. Šaffkovi se podaří situaci zvládnout bez cizí pomoci. Vylovený automobil má přední masku deformovanou nárazem do hladiny a střechu promáčknutou tlakem vodního sloupce. Vedoucí Autodružstva Praha Josef Heřmanský ho během 46 minut dokáže opět zprovoznit: vymění motorový olej i svíčky, vyčistí karburátor, rozdělovač a filtry. Od prvního skoku uplyne sotva hodina a půl a auto už je zpět ve vodě. Tentokrát oba členové posádky vůz opouštějí co nejdříve, otevřenými dveřmi.
Smyslem pokusu bylo dokázat, že pokud posádka automobilu Škoda zachová klid a rozvahu, může se dostat i z podobně zapeklité situace. O tři roky později Plaváčka odkoupil jeden z dlouholetých zaměstnanců automobilky. Opravený pak jeho rodině sloužil přes 40 dalších let a dokonce přečkal i třetí, tentokrát neplánované zaplavení při povodních, které v roce 2002 postihly Českou republiku.
Svět motorů udělal v roce 1974 netradiční test, skočil se škodovkou do bazénu
1981: Krvežíznivé auto
Češi tradičně milují svá auta a své filmy. A tak není divu, že filmaři ze země, kde je Škoda Auto doma, po jejích modelech často sahali. Ve sci-fi hororu Upír z Feratu se v roce 1981 objevil například tehdy již deset let starý unikát Škoda Super Sport vytvořený na bázi oblíbeného „erka“, kupé Škoda 110 R. Tvar původní klínovité karoserie s vnějšími panely z laminátu navrhli designéři závodu Škoda v Kvasinách.
Pro natáčení Upíra z Feratu však bylo kupé výrazně modifikováno podle návrhu Theodora Pištěka – automobilového závodníka, profesí výtvarníka později oceněného Oscarem. Bílý lak ustoupil černému s rudými linkami, původní šestici předních výklopných světlometů nahradily dva úzké, fixní. Unikátní vůz je dnes exponátem Škoda Muzea v Mladé Boleslavi. Kdo by řekl, že na filmovém plátně tento závodní speciál saje místo benzinu čerstvou lidskou krev.
2016: Silou medvědí
V pátek 6. května 2016 se jméno aljašského města Kodiak dočasně změnilo na KODIAQ. V rámci celosvětové marketingové kampaně totiž česká automobilka prezentovala spojení mezi novým SUV Škoda Kodiaq, ostrovem u jižního pobřeží Aljašky a největším poddruhem medvěda hnědého, jehož více než třítisícová populace na ostrově žije.
Ostrov Kodiak u Aljašky rozlohou zhruba odpovídá Korsice, na většině jeho území se rozkládá chráněná oblast Kodiak National Wildlife, domov slavných medvědů. Zdejší krajinu tvoří strmé hory, úzké fjordy, skrytá jezera a hluboké lesy. Je to ideální terén pro vůz kategorie SUV, jakým je i Škoda Kodiaq: tady může prokázat své kvality, sílu i praktickou využitelnost v náročných podmínkách.
Ostatně Škoda se životem na ostrově Kodiak i jazykem původních obyvatel Alutiiqů intenzivně zabývala. Domorodci medvěda Kodiaka nazývají Taq uka ‚aq, přičemž písmeno „q“ na konci slova je charakteristické pro jména zvířat. Škoda je proto převzala do typového označení zakladatele nové rodiny SUV. Brzy následoval Karoq, Kamiq a tradice pokračuje i v éře elektromobility modelem Škoda Enyaq iV.
Mimochodem Škoda Auto na chvíli přejmenovala i Kvasiny, kde se Kodiaq vyrábí. Město se na chvíli přejmenovalo na Qasiny.