Ferrari Enzo, legendární supersport, který dostal své jméno přímo po otci všech Ferrari, zakladateli značky. Enzo patří do řady těch nejlepších supersportů, které kdy vyjely z maranellských bran, je tak nástupcem legendárních modelů F40 a F50 a přechůdcem sci-fi modelu LaFerrari. Stejně tak jako za každým automobilem, i zde a především zde předcházel finální verzi dlouhý a náročných vývoj. Pro testovací jízdy bylo vyrobeno několik prototypů. Konkrétně vznikly tři a vypadaly jako trochu nafouklé F348. To byl menší, osmiválcový model, který byl předchůdcem F355.

Ferrari Enzo se ukázalo jako nástupce F50 v roce 2002 na pařížském autosalonu. Dopředu bylo oznámeno, že jich bude vyrobeno jen 349 a že si je nebude moci koupit každý, nýbrž jen ten, který vlastní F40 i F50. I tak ale byly všechny kusy prodány ještě před zahájením výroby. Jeden kus se dokonce dostal i do České republiky. Později pro velkou poptávku vzniklo dalších 50 kusů a pak ještě jeden, poslední, čtyřstý exemplář, který byl darován Vatikánu.

Ferrari poměrně neovbykle při jedné aukci prodalo třetí z testovacích mul Enza, ve které se pracovalo zejména na dvanáctiválcovém motoru. Bylo to dokonce poprvé a zatím naposledy, kdy automobilka takto prodávala testovací prototyp. Vítěz aukce za něj zaplatil 236 300 dolarů (tehdy téměř 5,8 milionu Kč). Testovací mula nápadně připomíná F348, tento dojem dělá pouze kastle. Většina dílů pochází z jiných Ferrari a nebo byly speciálně vyrobeny právě pro tento projekt. Dveře, části interiéru a podvozkový základ pochází z 348, zadní rám je ale silně upraven, aby se do vozu dal namontovat dvanáctiválcový motor, kvůli kterému tato mula vůbec vznikla.

Pro součástky na tento testovací prototyp sáhlo Ferrari k nástupcům modelu 348, například brzdový systém pochází ze závodního F355 Challenge, stejně jako zadní čelo – sériové 348 ještě mělo zadní světla schovaná za horizontálními žebry. Z F355 Challenge také pochází velká část podvozku, včetně odpružení a součástek pohonu. Příď pochází z největší části z modelu 348, akorát byl prostor pro zavazadla nahrazen chladičem. Kvůli němu také pod pravým světlem zeje otvor pro přístup vzduchu a žebrování v kapotě zase odvádí horký vzduch ven, nad auto. Postranní otvory pro nasávání vzduchu jsou také samozřejmě funkční včetně těch za bočními okny. Přece jen je potřeba ten dvanáctiválec uchladit.

Pojďme ale k tomu prodeji. Německá firma Modena Motorsports, která testovací mulu prodává, uvádí hmotnost 1 365 kilogramů, což je o 110 kg více, než pak vážilo Enzo. Už však neuvádí kolik očekávají, že z prodeje nateklé F348 bude. Minulá transakce na koupi tohoto kusu se pohybovala okolo 18 milionů Kč.

Za kolik to bude tentokrát? A je to vůbec možné s takovým vozem jezdit po silnici? Na to si ho příští majitel určtiě kupovat nebude. Jedná se přeci o nádherný kus automobilové historie.