Test plug-in hybridu Kia Niro PHEV (2019)

Plug-in hybridy jsou dnes nejuniverzálnější auta na trhu. Ve městě mohou drandit bez obláčku emisí, na cestě venkovskými alejemi žerou minimum, a když si majitel usmyslí, že v létě vyrazí na jadranské pobřeží, auto ho tam s rezervou odveze. A to bez obav, že s ním zůstane někde stát, protože mu dojde elektrická šťáva. Jenže nic z toho není bez výhrad. Jaké „ale“ má Kia Niro PHEV?

Zelená filosofie

Kia má pro plug-in hybridní Niro roztomilý slogan – inspirovaná přírodou. Pravda je, že hospodařit s energií se auta s baterkou, spalovacím motorem a možností dobíjení skutečně naučila. Kia Niro PHEV jednak ujede (papírově a ve městě) nějakých 65 kilometrů čistě na elektřinu a jednak jí ještě zbývá benzínová nádrž o objemu 43 litrů s další porcí několika vyšších stovek kilometrů.

U podobných aut funguje prostá filosofie, kterou jsme nastínili už v úvodu – plug-in hybrid je dokonalé auto pro lidi, kteří mají zelenou duši, ale zároveň nechtějí kompromisy. Bydlíte kousek za městem? Do práce budete jezdit na elektřinu (kterou do auta dostanete z nočního proudu, nebo ještě lépe z vlastních solárních panelů na střeše rodinného domu), a pokud se párkrát za rok rozhodnete vyrazit na delší trasu, tak vás nikde nezradí nedostatek dobíječek, protože je k provozu prostě nutně nepotřebujete.

Hlavně nenápadně

Neuměla-li být elektrická auta v minulosti nenápadná a decentní, asi jen jejich výrobci neznali správný recept. V Jižní Koreji se ale zrodil malý crossover s obyčejnými rysy a výše koncipovanou karoserií, kterému byste baterku u podvozku jistojistě netipovali. Pro spoustu rodin, na které plug-in hybridní Niro cílí, to může být nesporná výhoda.

Uvnitř nás baví prostornost, zvlášť co se místa nad hlavou týče. V kufru je to horší, baterka jeho objem snížila na 324 litrů (oproti 427 litrům u Niro hybrid). Jinak oproti jakékoli tesle si budete v interiéru Nira připadat jak v ovládacím centru jaderné elektrárny. Je tu strašně moc tlačítek, což je na jednu stranu příjemný návrat do doby, kdy všechny funkce měly vlastní ovladač (a to často bylo mnohem přehlednější než dnes), a na druhou už na něco takového nejsme úplně zvyklí.

Moc se nám nelíbí černé lesklé plochy kolem klik, přeci jen se snadno omatlají a nepůsobí nijak kvalitním dojmem. Jinak má ergonomie palubky vcelku nápad a smysl. Pokud jste někdy seděli v elektrických hyundaiích, vyznáte se, však jsou to s Kiou sesterské značky, což je znát i co do techniky.

Pro klidné, rozumné a šetřivé

Kia Niro PHEV má pod přední kapotou schovaný zážehový agregát 1.6 GDI, který je spřažený s dvouspojkovou šestistupňovou převodovkou DCT. Tuhle jednotku pochopitelně známe třeba z Ioniqu. Má systémových 104 kW (spalovací motor samotný má 77 kW) vysoko v 5700 otáčkách za minutu, zrychlí na stovku za bezmála 11 vteřin. Funguje spolehlivě.

Ostatně spolu s Ioniqem má Niro shodný i podvozek. To znamená, že nečekejte kdejaké dovádění, tohle je auto pro klidné, rozumné a šetřivé řidiče. Dojmy z tlumičů, náprav a brzd tu patří mezi nepodstatné, mnohem důležitější je, že baterku (s kapacitou skoro 9 kWh) dobijete ze zásuvky do tří hodin, když na to nezapomenete, jezdíte kombinovaně klidně za 4 litry a ještě k tomu vám v létě sedačky větrají záda (v rámci paketu Convenience). Tak bacha na ledviny.

Kia Niro je skutečně bohatě vybavená a Korejci si takovou péči nechají zaplatit. Za plug-in hybridní verzi připlácíte víc než 300 tisíc, takže cenovky Nira do zásuvky startují až na milionu. Platí ale, že kupujete plnohodnotný balíček moderního ekologického auta. A pokud na něj máte, zahřeje vás na zelené duši.

Matěj Skalický, autor je redaktorem Českého rozhlasu